Blue Ruin

Od cele rady podobne tematicky ladenych snimku tento odlisuje predevsim prekvapive silny duraz na realismus, jenz se projevuje v dusledcich jednani postav a predevsim v tom jak ovlivnuje rodinne vztahy (nebo vubec existenci rodiny jako takove). Pod thrillerovym povrchem tak film ukazuje jak daleko je clovek schopen zajit pro uhajeni zajmu sve rodiny a jak paradoxne (sebe)destruktivni tato snaha je. Vzhledem k rozpoctu a zpusobu jakym tvurci ziskaly financni prostredky je vysledek dvojnasobne ohromujici. (23.06.2019)

Jiný revenge movie, než na který jsme v poslední době zvyklí. Žádná zběsilá pomsta se nekoná, tentokrát na to půjdeme mnohem pomaleji a ono to není na škodu. Film má pár velice zajímavě natočených scén, které dokáží zaujmout. Film se mi líbil, ale na čtyřku tomu přece jen něco chybělo. 6/10. (19.05.2014)

Nůůůůůůůůdáááááááááá Byl jsem na tom v rámci projektu OKO naslepo a bohužel hned po první zkušenosti jsem se rozhodl, že tenhle cyklus navštěvovat už nebudu, protože jen představa toho, že bych podobný utrpení musel prožít znovu, mi přivádí žaludeční vředy. K ukousání nudný už skoro od začátku. Tou melancholickou atmosférou s minimem dialogů a hraním si s tichem a emocemi hlavního hrdiny se asi režisér inspiroval u Drive (což je o dost lepší film) nebo No Country For Old Men (což mě nebavilo, ale vedle tohodle je to masterpiece), ale tady to na mě fungovalo úplně uspávajícím dojmem, takže jsem už oddvacátý minuty vyhlížel konec. Taky mě štvalo, že je film občas prokládanej humornejma (až občas absurdníma) situacema, který byly vtipný asi tak na 5%, ale půlka osazenstva kina se jim smála, jako by se na plátně dělo bůhvíco. Asi si půjdu spravit chuť Odplatou s Gibsonem, abych si připomněl, že existujou i vynikající revenge filmy a ne jen tenhle kýbl nudy. (08.01.2015)

Rok 2014 je silně nabitý revenge filmy a obávám se že Blue Ruin výjde jako nejslabší článek. Revenge je můj oblíbený subžánr obecně, ale tohle velmi nefungovalo. Hodně pomalý. "tichý", né příiš zajímavý a otravný film s nesympatickou hlavní postavou a s třemi slušnými gore scénami, toť vše, co film nabízí. Je to škoda, zrychlit tempo, přidat na zběsilosti, akci, dravosti a syrovosti a momentálně bych mohl jásat radostí. Doufám, že Cold in July dopadne lépe.50% (02.05.2014)

Ko-hout, nebo ko-ko...?¬         Tenhle snímek o pomstě mi způsobem projevu připomíná romány L. Céliného, kdysi proslulé, budící dojem, jako by na pozadí příběhu mělo být něco víc, než ona popředná slátanina.¬                 A Blue ruin jde dokonce i dál: ani se nesnaží ten dojem vzbudit; jde o děj, nasolené maso; psychologie postav i dějová jsou mu pojmy cizí, měsíční; estetika v jakékoli podobě (estetika zvrácenosti třeba) jest pojmem přímo martovským. V tomto prostředí odmítám hodnotit jednotliviny jako hudbu nebo cokoli jiného jako pozitiva, takové dílo já mohu ohodnotiti pouze výrazem napsaným jako čtvrté slovo v následujícím odstavci.¬                 Je to stejná kokotina jako daleko výše oceňovaný (a lépe nasolený) snímek bří Coenů "Tahle země není pro starý"; s dalšími díly námětově blízkými, pomstovými, jako na příklad "Cesta samuraje" J. Jarmusche nebo "Les 7 jours du talion" Sénecala a Groua, která nejsou světoborná, ale aspoň načrtají pojmový smysl o vztazích a hře obrazů (tedy psychologii a estetiku) se díla Saulnierova (ani uvedené dílo bří Coenů) neporovnají. (06.10.2016)