Kidó keisacu Patlabor 2: The Movie

Ani v prvním patlabořím filmu jsme si mechů moc neužili, tentokrát nám ovšem Mamoru Ošii odpírá potěšení z pohledu na kovové kolosy v akci zcela systematicky a snad až trochu zlomyslně - vždy když vyprávění dospěje do bodu, kdy se nasazení Patlaborů jeví jako přirozené východisko předchozího dění, něco se nakonec zvrtne a lidští hrdinové se dál musejí obejít bez mechanické výpomoci. Jelikož se ale film mimo jiné zamýšlí nad vztahem člověka k moderním technickým výtvorům, najde se tu i tak dost scén, v nichž lidé manipulují s různými počítačovými terminály a jinými složitými zařízeními - Ošii si přitom dává záležet na tom, aby práce s nimi působila co nejvíce realisticky (resp. aby připomínala věci, s nimiž diváci mohou mít vlastní zkušenosti), nic nezjednodušuje na nahodilé bušení do kláves. V jeho podání tak má i vcelku obyčejná obsluha výpočetních přístrojů vábivý, magický přídech. Velice pečlivá je taktéž animace, v níž vyniká především práce s různými světelnými efekty a využití sekvencí, které věrně imitují deformaci obrazu při záznamu na videokazetu a jiná média. Všeho všudy se jedná o vynikající melancholické anime, které svého předchůdce trumfuje zejména nižší laciností užitých odkazů na křesťanství. (24.08.2013)

Pokračování filmu Patlabor o policejních jednotkách s takovými velkými chodícími roboty... Ovšem narozdíl od jedničky tady měly tyto policejní jednotky mnohem méně prostoru a spíš se žánrově jednalo o napínavý thriller, kde se malá skupinka policistů snaží zabránit teroristickému útoku na Tokio. V kontextu s posledními událostmi ve světě to je obzvlášť působivé... (12.04.2004)

Mamoru Oshii se ukázkově poučil z malého úspěchu prvního dílu, a protže zjevně nevěděl, jak na motivy labourů udělat něco daleko lepšího, udělal si to do slova a do písmene "po svém". Tyto stroje se proto ve filmu nevyskytují o nic víc než lecos jiného, kdyby se tak film nejmenoval,člověk by ani netušil že právě toto by mělo být tím ústředním prvkem..A ono stejně není, Oshii si ve snímku plně rozjíždí svůj typický styl, takže nakonec jde o skvělý snímek se skutečně vynikající zápletkou a samozřejmě i provedením. Zvlášt animace působí úchvatně, nebál bych se říct že i dnes - tehdy to musela být absolutní bomba, dal bych cokoliv být tehdy v japonsku na premiéře... celkově bych snímek zhodnotil jako jeden z Oshiiho nejlepších ,a dávám 95% ( - 5% za pomalejší začátek) a *****. (09.01.2010)

Oproti jedničce se to veze komplet v ranku politického thrilleru na téma mezinárodně-politické/bezpečnostní situace Japonska, kde jsou mecha roboti spíš jen takovým prvkem v pozadí a obejde se to tu prakticky bez jejich nasazení (s výjimkou závěru). Což mi vyhovuje, protože už první film byl v té neakční rovině o poznání funkčnější. Ošii tu navíc jede na podstatně noirovější vlně (kterou nadále vypiplal v GitS), a tak je to tu prošpikované nejedním zádumčivým pohledem na tokijskou zástavbu a průmyslové areály (v druhé polovině i se sněhovou pokrývkou) a klíčové dialogy probíhají povětšinou v potemnělých (uzavřených) prostorách či v noci. Čili absolutně podle mého gusta. A tak jediné, co můžu tomuhle snímku "vytknout", je skoro až trestuhodná absence scén, kdy protagonisté diskutují v potemnělých kancelářích zaplněných cigaretovým kouřem (a obecně absence cigaret pokuřujících postav) při třetí konvici kafe a s deštěm bubnujícím na okno... P.S. Humorných scén je tu sice jak šafránu, ale opět nezklamaly (a opět je v jejich středu primárně řízek Ota). P.P.S. Kapitán Goto bude asi jednou z mých vůbec nejoblíbenějších filmových postav. Ten chlap je nehoráznej frajer.. (09.04.2020)

Ve všech ohledech minimálně o třídu lepší než předcházející film a video seriál. Patlabor neměl nikdy úplně hloupé zápletky ale kvůli mírné nadsázce a absurdní koncepci té robo-policie ho nešlo brát tak úplně vážně. Druhý film tohle sice úplně neeliminuje, ale celkově působí mnohem vyzrálejším, dospělejším dojmem. Dobře to ilustruje postava Noy, která vždy byla za trochu komickou figurku (ostatně jako většina postav), ale zde je mnohem uvědomělejší a prohlásí, že nechce, aby si jí lidi navždy pamatovali jen jako "holku zblázněnou do robotů". Stejně tak film nechce aby si ho lidi pamatovali jako taškařici s roboty, ale spíše jako thriller jehož příběh by dobře slušel do univerza Stand Alone Complex. Velkou zásluhu na tom má brilantní režie Mamoru Ošiiho (fascinující je hlavně opakující se použití motivu ptáků), který i díky slušnému rozpočtu vytvořil dílo, které takřka snese srovnání s pozdějšími Kókaku Kidótai (Ghost in the Shell), Džin ró (Wolf Brigade) nebo už jmenovaným SAC. (30.09.2009)