Dočasný domov

Je to již potřetí tento rok, co jsem se (ač neúmyslně) setkal s Brie Larson. V Don Jonovi mě bavil její provokativně „nechápavý“ výraz, v The Spectacular Now jsem ji skoro nepoznal, ale její projev byl také hodný povšimnutí. Po Short Term 12 ji už nelze dále přehlížet. Její dospělý výkon dominoval snímku a společně s dalšími scénami (zejména raperský song a povídka o chobotničce Nině) držely laťku hodně vysoko. Jeden z nejlepších letošních „malých“ filmů, kterému k páté hvězdě scházelo málo. (27.01.2014)

,,PAMATUJ, NEJSI JEJICH RODIČ. NEJSI JEJICH TERAPEUT. JSI TU, ABYS VYTVOŘIL BEZPEČNÉ PROSTŘEDÍ, TO JE CELÉ…“ /// Short Term 12 je zařízení, něco jako diagnosťák (u nás), kde se staraj (nejen) o sociálně slabý americký parchanty. Vychovatelé – sociální pracovníci, jimž vévodí Grace (sympatická Brie Larson), která může říct: ,,Já jsem tady vedoucí!“ (vychovatelka). Film trochu ukazuje život v zařízení, trochu se dotýká smutku jeho obyvatel (nejen dětí), trochu pomocí slz sděluje, že děti procházej (procházeli) sračkami a na životě Grace – ve který setkání s mladou Jayden probudí starý rány – ukazuje, že všechny problémy se nevyřešej (vlastní) krví nebo rozmlácením věcí. Silný téma, jenž není zase tak jednoduchý ztvárnit. Short Term 12 je jinej než 10 1/2 nebo Kluk na kole - byť pojednává o problémech dětí. Stejně jako oni však nedokáže pořádně rozdmýchat emociálně dramatický okamžiky. To totiž umí jen život. SKUTEČNEJ život. Nebo mi snad nevěříte? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Říkali mi Marian. 2.) Dělaj mně doma prasárny a nevím, co dělat. 3.) Thx za titule ,,chosechallapeno“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (20.01.2014)

Laťka je zatím nasazená hodně vysoko - 86 % a vzhledem k faktu, že takových filmů s podobně citlivou tématikou je opravdu hodně, tak kéž to není krátkodobé. Docela zamrazí při pomyšlení, že takových míst kde byl Marcus, Heyden a jim podobných mladých človíčků s velkou černou dírou v srdci stále příbývá. Je velmi náročné vcítit se do pocitů mladých lidí, kteří sebou nesou tak těžká traumata, jak jsem mohla vidět a už vůbec ne jakým způsobem takovým zraněným duším podat pomocnou ruku, tak jak to uměla i Grace. Ta od prvního momentu plně upoutala mou pozornost a já jsem zjistila, že bych se strašně ráda ponořila do její mysli tak, jak po tom toužil asi i Mason. Ale pokud někdo neprožije něco podobného jako ona, tak to snad ani není plně možné. Ne vždycky všechno skončí tak jako v tomhle případě, když se střetla minulost s přítomností v podobě Heyden. Za sebe jen napíšu, že jsem nedávno viděla film Manic, který byl ještě o dost syrovější a možná i o chlup uvěřitelnější, ale to nic nemění na faktu, že jsem tu bezmoc a současně i hněv vůči těm, kteří za tím stojí necítila úplně stejnou. (08.01.2014)

Docela drsné drama z prostředí americké obdoby dětského domova (nebo něčeho na ten způsob), které zachycuje problémy nejen tamních chovanců, ale také jejich vychovatelů (použil jsem asi nesprávnou nebo naprosto zastaralou a nekorektní terminologii, a věřím, že američtí sluníčkáři už vymysleli daleko modernější, vědečtější a liberálnější názvosloví). Jen mě při sledování udivilo, že většina tamních dětí byla školou povinných a jediné, co dělali, bylo čučení na televizi, hraní her a válení se na kavalci. (07.08.2016)

// 99 % postav bylo sice jeden špatnej moment od toho, aby hromadně páchali sebevraždy, ale ve výsledku je to pořád hrozně příjemnej film, který neurazí, ale vlastně nikdy úplně nesemele. Což je na jednu stranu škoda, na druhou tady ale máte tak sympatickej a příjemnej cast, že vám to bude popravdě jedno. Brie Larson opět skvělá, silných 7/10 (17.02.2016)