Hlava plná metalu

Tento film mi tak nějak zvláštně sednul. Docela syrový pohled na rodinu, kterou totálně rozložila životní tragédie. Seveřani to drama prostě umí, říkám si, že za to asi může drsné podnebí. Hlavní (anti)hrdinku jsem na jednu stranu úplně chápal, na stranu druhou byla doslova na pěst. Celý snímek měl skvělou pochmurnou atmosféru, a dýchala z něj taková tichá deprese, kterou jsem si fakt užíval. Málmhaus se mi opravdu hodně líbil, jen bych vynechal to rodinné pogo, to bylo jaksi mimo. (01.08.2019)

Na podobne snimky, ktere ukazuji metalisty jako neprizpusobive lidi, kteri jakoby spadli z Marsu, zacinam byt pomalu, ale jiste alergicky. Chapu, ze Hera ztratila brachu, ktereho milovala a ze ji to (zakonite) muselo nejak poznamenat. Ale to, co pote zacala predvadet, byla snuska zazitych klise o fanouscich metalove hudby. Vypaleni kostela bylo jen dokonanim divackeho utrpeni. U jejich tanecnich kreacich na diskotece mi bylo neprijemne trapne. Tenhle boj "proti vsem" nedaval smyslu ani za mak. Asi uz se nedockam filmu, kde by byli metaliste vyobrazeni jako normalni fungujici lide. Verte, oni opravdu existuji. Do Islandu posilam palec dolu. Jedna kosmeticka hvezda za trochu te dobre muziky, co ve snimku zaznela. (07.09.2014)

Islandský film je pro mě stále skrytá perla ve světové kinematografii. Každý další film přijímám s obrovským nadšením a jsem zvědavý, s čím novým islandský tvůrce přijde. No a tenhle film mi dal přesně to, co jsem chtěl. Drama o jedné holce, která z jistých důvodů od všeho utekla směrem k metalu, který ji dal smysl života. A ještě v době, kdy právě black metal začal být těžce populární. No a pro křehkou islandskou dušičku, která těžce hledá člověka na ostrově, na kterém jsou tři obyvatelé na kilometr čtvereční, je to něco nepředstavitelného a nedivím se, že v tomto filmu zachází až do extrémů. Krásné prostředí, těžký, ale velice osobní příběh, skrytá lehkovážnost a existencionalismus, to je přesně to, co Hlava plná metalu má a čím se islandský film tak vyznačuje a právě proto si tenhle film nemůžu vynachválit. (16.07.2015)

Film v tomhle případě nebudu hodnotit jen jako divák a filmovej fanda, ale taky jako člověk, kterej metalem žije, má kapelu a šílí s kytarou už nějakej ten pátek. Zásadní věc, která se mně na tom snímku nelíbila, je to, z jakýho úhlu je to natočený. Co nám vlastně tvůrci chtějí říct? Hlavní hrdinka má bráchu-metalistu, kterej se nešťastnou náhodou zabije, jí z toho hrábne, začne poslouchat metal (temnou a satanistickou hudbu - konfrontace s věřícíma vesničanama) a pak dělá různý debiloviny do křiváku oděná. Přestože je Thora Bjorg Helga sympatická slečna, chová se jak potrefená koza a to tak, že mně to fakt vadilo - vypalování kostelů v severských zemích blackmetalistama/fanatikama byla určitá éra, ovšem když si divák uvědomí, proč to udělala Hera, zůstává rozum stát. A bylo tam toho mnohem víc - Hera trestá okolí i sebe (častokrát nesmyslně), nicméně vystavuje metalisty do světla vyšinutých lidí. Na závěr bych chtěl dodat, že snímek působil i dost nudně. Místama se tam nic nedělo a 97 minut mně v tomhle případě přišlo jak 160! (03.09.2014)

Mohl bych tu jako obvykle psát o tom, jak dobře ve filmu hrají herci, jak dobrá je tam hudba atd., ale tenhle film je jeden z těch, kteří si zaslouží něco víc. Postava Hery není dokonalá, ale to ve skutečnosti není nikdo. Její postava se během celého filmu vyvíjí a sledovat to je prostě skvělé. V jejím životě se bohužel stala jedna tragická událost, která jí hodně silně zasáhla. Postupně se s tou tragédií ale začne vyrovnávat a to za doprovodu metalové a rockové hudby. Její okolí v tom samozřejmě také hraje velkou roli a Heru dostává do všelijakých situací. Lepší film o "metalové cestě" se snad ani natočit nedal! Film působí drsným způsobem realisticky a Heru pochopitelně neukazuje jen jako nějakou drsnou metalistku, ale taky jako citlivého člověka, který se tak drsně snaží vypadat jen navenek. Musí řešit různé situace, které mohou značně ovlivnit její život. Prostředí ve kterém se film odehrává do děje krásně pasuje a to samé platí i o tom, že se většina filmu odehrává na začátku devadesátých let. Tady a i v reálném životě platí jedna věta, kterou mi jednou řekla pravá metalistka: "Každý metalista má svůj vlastní příběh". Každý kdo metal poslouchá se k němu nějak musel dostat. Každému se můžou líbit jiné styly metalu a jiné skupiny. Na metalu mi přijde možná nejlepší právě to, že má mnoho podob a mnoho stránek. K filmu už toho víc nemám, tak tu nebudu dál filozofovat. Snad jen nakonec řeknu, že filmu dávám pochopitelně pět hvězdiček! (25.07.2014)