Jsem tvá

Příběh nezodpovědné a emocionálně nevyrovnané mladé matky, naturalizované Indky v Norsku, která marně hledá nového partnera a hereckou roli, a kašle na své dítě. Proto ji odvrhne původní rodina a ona se vzdává syna, doslova jej odkládá jako kufr přede dveřmi otce. No síla, co vám budu říkat. Viděno v rámci Challenge Tour 2015. (21.04.2015)

Nebudu tvrdit, že zrovna multikulturní příběhy jsou mým oblíbeným šálkem čaje, nicméně musím přiznat, že to nebyla úplně špatné pro výplň večerního času. Exotická kráska s erotickým jiskřením herečka Amrita Acharia se s postavou poprala skutečné obdivuhodně. Dokonce jedna scéna mně připomněla zážitek z mého života. Na filmu je zrovna i zajímavá lokace Norsko, tak trochu střelba do vlastních řad. Kdyby někdo ve skutečné realitě na ní totiž prásknul její úlety, tak úřad na ochranu dítěte Barnevernet by měl posvícení. (01.05.2016)

Nechci být zlá, ale je mi těžko soucítit s Minou, protože patří přesně k tomu typu jednodušších ženských, co se většinu času chovají, nejen co se týká vztahu k mužům, dost vypatlaně a spíš jsem kolikrát litovala jejího syna Felixe. A znovu jsem si jen potvrdila, že tahle vztahová melodramata nejsou pro mě to pravé ořechové. Nejen, že to se mnou ani trochu nepohnulo, ale většinu času jsem se i dost nudila.Viděno v rámci Challenge 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (28.04.2015)

Překrásný naprosto lidský film. Naprosto překrásná Amrita Acharia tady hraje Minu. Holku, co žije sama se synem a neví si rady, co se životem. Tak se zamiluje do jednoho režiséra, umělce a postupem času oba zjistí, že to zase tak jednoduché není. Ona se pak potácí životem, zkouší co se dá, někdy je úplně pitomá, jindy jenom naivní, ale to je život. Jako bychom nebyli jiní...a právě proto si mě tenhle film tak moc získal. (18.10.2014)

Neuvěřitelně věrohodné, vážně zarmucující a se závěrečnými titulky jsem byla schopna akorát ukápnuté slzy a dalších desítek minut ticha. Pro mě jedno z těch lepších dramat, kde se snoubí několik linií ze života hlavního hrdiny, a dávají tak výborný odraz jeho psychického rozpoložení. Rozhodnutí, která musí hrdinka udělat během celého snímku, ždímají srdce až do samotného finále, ve kterém už vzteky kopete do sedačky. A já teda vážně byla chvilku naštvaná, chvilku smutná a nakonec jsem ji litovala. Jestli tohle záměr, jednoznačně se vydařil. (28.10.2015)