Nastala chyba při přehrávání videa.
  • claudel
    *****

    Tramtadadá, konečně mě nějaký film, jenž si vysloužil letošní oscarovou nominaci, dostal do kolen. A samozřejmě pochází z belgicko-francouzské produkce. Dva dny, jedna noc s přehledem přehrává americká želízka v ohni. Pokud jde o kritérium nějakých hodnot, reálnosti a "příběhu ze života", tak Dva dny, jedna noc vítězí na celé čáře. To, co se přihodilo Sandře, se může stát komukoli z nás, kdykoli, nikdo není neporazitelný, nedotknutelný a nesmrtelný. A v takových chvílích se projeví hodnoty jako solidarita, přátelství, kolegiálnost, soucit. Marion je ve své roli nesmírně uvěřitelná, citlivá, opravdu potvrzuje, že je herečka par excellence. Budu se muset pustit do studia díla bratří Jean-Pierra a Luca, věřím, že i jejich další filmy mě chytnou za srdce. V duchu přemýšlím, kdybych se dostal do podobné situace, jak by hlasovali mí kolegové. Není to sakra nic jasného a jednoduchého.(19.2.2015)

  • Kaluž
    ***

    Filmy bratrů Dardennových mám docela rád, líbí se mi jejich nenucená poetika s jakou zachycují syrovou sociální realitu životů svých různorodých hrdinů. O to víc mě zaráží, jak plytce na mě nyní působí jejich nejnovější počin, navíc s hereckou hvězdou první kategorie v čele. Náznaky nějakého vnitřního citového prolnutí tam občas jsou, ale protagonistka je většinu stopáže k okolnímu dění natolik apatická, že její pozice vzbuzuje spíše rozpaky a (nejspíš záměrně) v divákovi vyvolává jisté antipatie. Přestože ve filmografii zmíněných tvůrců tento titul řadím spíše k těm méně výrazným, v evropské produkci podobně laděných snímků se stále jedná o důstojnou konkurenci. Za mě slabší tři.(18.12.2015)

  • Vodnářka
    ****

    Drsný a Belgicky studený film o jednom bolestivě se táhnoucím víkendu, Sandřině až Sisyfovské cestě za překonáním arogantně absurdního úkolu a boji mezi nadějí a depresí. O lidech, jejich nejistotách, o jejich vypočítavosti, ale i o jejich obrovské touze pomáhat. Dvanáct rozhněvaných mužů bez silného happy endu, o překonání překážek, síle partnerského vztahu, o změnách. Tleskám Marion a bratrům Dardennovým za tak povedený výsledek, od něhož nejde po celou dobu odtrhnout zrak.(29.5.2017)

  • castor
    ****

    Aneb jak populární Francouzka Marion Cotillard vyburcuje slzné kanálky, protáhne obličej, ledabyle učeše culík a vyběhne přemlouvat své kolegy z práce, aby hlasovali pro její setrvání ve firmě, a zřekli se tak tučného bonusu. Okolnosti, proč tomu tak je, nejsou až tolik důležité. Podstatný je vnitřní boj hrdinky, která čerstvě „porazila“ depresi, ta se však začíná dle očekávání znovu ozývat. Během sledování filmu jsem několikrát přemítal, jakým směrem se příběh vydá, a chystal jsem se kritizovat jeho průhlednost. Člení se totiž do série návštěv, které v průběhu víkendu hlavní hrdinka podniká, situace se opakují, ona prosí, naléhá, rezignuje, omlouvá se, čeká na odezvu – a může se to zdát jako kolovrátek, nicméně scény solidně podtrhují úmornost jejího rozhodnutí. Někomu to může přijít až příliš korektní (máme tu muže, ženy, přistěhovalce, prostě od každého trochu) a příliš nekonfliktní, odměnou je však důraz na přirozenost. Souvisí s tím i třeba právě nenalíčená Cotillard, v laciných džínách a tílku, lehce zaměnitelná, nicméně v roli, která jí dopřeje hned několik silných momentů. A vlastně i závěrečné vysvobození a úsměv na tváři, protože (ač už to dopadlo jakkoliv) udělala další krok se svým sebevědomím a sebeúctou.(20.1.2015)

  • Matty
    ****

    Po 12 rozhněvaných mužích přichází 16 nespokojených mužů a žen. Pojí je nevýhodná pracovní pozice, vinou které jsou snadno manipulovatelní. Možná by si své závislé postavení v kapitalistickém systému ani neuvědomovali, kdyby je se svou žádostí neoslovila Sandra. Hlavní dilema, před které jsou postaveni, spočívá v tom, zda konformně hlasovat stejně jako většina, nebo své rozhodnutí zvážit a případně na sebe vzít větší zodpovědnost. Zatímco nerozhodní spolupracovníci musí svést malý souboj s vlastní morálkou, Sandra bojuje za ztracenou sebeúctu, stabilitu rodiny a víru ve vlastní existenci. Nejraději by nebyla vidět ani slyšet. Nejraději by nebyla. Její sebevědomí se propadlo do minusových hodnot. Marion Cotillard pocit hanby a stav rezignace vyjadřuje nesmělými gesty, nahrbenou postavou, prázdným výrazem nenalíčené tváře i přehnanou vděčností za každý projev lidskosti. ___ Dlouhé záběry-sekvence, jež tvoří každé ze setkání, ji umožňují zahrát v kuse a bez ztráty kontaktu s prostředím (které u Dardennů podmiňuje chování a postavení postav) změnu nálady z otupělého smutku v opatrnou radost, z rezignace v odhodlání. Především díky své rodině si pomalu uvědomuje, že pravidelné dávky xanaxu a popření sebe samé nejsou jediným východiskem. Jedním ze záchytných bodů se pro ni stává pomalu mizející mezilidská solidarita. Sandru zjevně činí šťastnou, může-li s blízkými něco sdílet. Písničku (společné zpívání v autě) nebo jídlo (film otevírá vytahování koláče z trouby, manžel pracuje jako kuchař). ___ Krátké momenty štěstí oživují záměrně repetitivně ubíjející vyprávěcí strukturu. Opakování stejného typu situací ovšem dramatický potenciál filmu neumrtvuje. Můžeme odpočítávat, kolik zbývá času a lidí k navštívení a po ustanovení vzorce jsme drženi v očekávání, jak se k Sandřině žádosti postaví další oslovený kolega a zda půjde o muže, ženu, bělocha, černocha, člověka mladšího nebo staršího. Sociální a etnická rozmanitost vedlejších postav, z nichž žádná není jednorozměrným stereotypem, a snaha zohlednit motivace pro jejich rozhodnutí a různorodé reakce dokládá empatii tvůrců, kteří neodsuzují, nezjednodušují a s postavami nenakládají jako s neživotnými nástroji vyprávění (máte zkrátka pocit, že existují i mimo prostor, který jim byl ve filmu vyhrazen). ___ Stanovení deadlinu a strukturace vyprávění do krátkých segmentů Dva dny vzdaluje dokumentaristickému verismu některých předchozích dardennovských filmů, ale silná humanistická výpověď nebyla výraznější konstruovaností zápletky nijak oslabena. Vývoj dramatu navíc nikdy nepůsobí příliš nuceně díky hladkému zapojení konvenčnějších vyprávěcích elementů (pokus o sebevraždu, opuštění násilnického manžela) do toku okolního dění a neustálému zohledňování socioekonomických determinant. ___ Dardennové díky přehledné struktuře lidové balady (ovšem bez jejího jednoznačného konce), v níž hrdinka čelí náročné zkoušce, naopak mohli zdůraznit alegorický podtext a nadčasovost dramatu, navenek vázaného na konkrétní situaci a prostředí. Film nás svou výstižnou metaforou kapitalistického systému (pracující si jdou po krku, zatímco šéf je z obliga) bez didaktického tlačení na pilu staví před stejné otázky, k nimž Sandra nepřímo vyzývá své spolupracovníky. Dali bychom pohodlné příslušnosti k většině přednost před vnitřním etickým přesvědčením? Dokázali bychom se obětovat pro člověka, s kterým kromě sociálního postavení nemáme téměř nic společného? Bojím se odpovědět. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Radko, Madsbender(9.12.2014)

  • - Jean-Pierre Dardenne uvedl, že se natáčelo chronologicky, což prý bylo důležité jak pro tvůrce, tak i herce. (Terva)

  • - Olivier Gourmet se ve filmu objevuje na malou chvilku jako divočák z Ardennes, což je přezdívka vévody z Cléves, postavy z belgických dějin. (Zdroj: Cinema) (Terva)

  • - Natáčení probíhalo ve městě Seraing ve Valonsku, francouzky mluvící oblasti v Belgii. Natáčelo se od 24. června 2013 do 4. září 2013. (Terva)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace