Dva dny, jedna noc

Po 12 rozhněvaných mužích přichází 16 nespokojených mužů a žen. Pojí je nevýhodná pracovní pozice, vinou které jsou snadno manipulovatelní. Možná by si své závislé postavení v kapitalistickém systému ani neuvědomovali, kdyby je se svou žádostí neoslovila Sandra. Hlavní dilema, před které jsou postaveni, spočívá v tom, zda konformně hlasovat stejně jako většina, nebo své rozhodnutí zvážit a případně na sebe vzít větší zodpovědnost. Zatímco nerozhodní spolupracovníci musí svést malý souboj s vlastní morálkou, Sandra bojuje za ztracenou sebeúctu, stabilitu rodiny a víru ve vlastní existenci. Nejraději by nebyla vidět ani slyšet. Nejraději by nebyla. Její sebevědomí se propadlo do minusových hodnot. Marion Cotillard pocit hanby a stav rezignace vyjadřuje nesmělými gesty, nahrbenou postavou, prázdným výrazem nenalíčené tváře i přehnanou vděčností za každý projev lidskosti. ___ Dlouhé záběry-sekvence, jež tvoří každé ze setkání, ji umožňují zahrát v kuse a bez ztráty kontaktu s prostředím (které u Dardennů podmiňuje chování a postavení postav) změnu nálady z otupělého smutku v opatrnou radost, z rezignace v odhodlání. Především díky své rodině si pomalu uvědomuje, že pravidelné dávky xanaxu a popření sebe samé nejsou jediným východiskem. Jedním ze záchytných bodů se pro ni stává pomalu mizející mezilidská solidarita. Sandru zjevně činí šťastnou, může-li s blízkými něco sdílet. Písničku (společné zpívání v autě) nebo jídlo (film otevírá vytahování koláče z trouby, manžel pracuje jako kuchař). ___ Krátké momenty štěstí oživují záměrně repetitivně ubíjející vyprávěcí strukturu. Opakování stejného typu situací ovšem dramatický potenciál filmu neumrtvuje. Můžeme odpočítávat, kolik zbývá času a lidí k navštívení a po ustanovení vzorce jsme drženi v očekávání, jak se k Sandřině žádosti postaví další oslovený kolega a zda půjde o muže, ženu, bělocha, černocha, člověka mladšího nebo staršího. Sociální a etnická rozmanitost vedlejších postav, z nichž žádná není jednorozměrným stereotypem, a snaha zohlednit motivace pro jejich rozhodnutí a různorodé reakce dokládá empatii tvůrců, kteří neodsuzují, nezjednodušují a s postavami nenakládají jako s neživotnými nástroji vyprávění (máte zkrátka pocit, že existují i mimo prostor, který jim byl ve filmu vyhrazen). ___ Stanovení deadlinu a strukturace vyprávění do krátkých segmentů Dva dny vzdaluje dokumentaristickému verismu některých předchozích dardennovských filmů, ale silná humanistická výpověď nebyla výraznější konstruovaností zápletky nijak oslabena. Vývoj dramatu navíc nikdy nepůsobí příliš nuceně díky hladkému zapojení konvenčnějších vyprávěcích elementů (pokus o sebevraždu, opuštění násilnického manžela) do toku okolního dění a neustálému zohledňování socioekonomických determinant. ___ Dardennové díky přehledné struktuře lidové balady (ovšem bez jejího jednoznačného konce), v níž hrdinka čelí náročné zkoušce, naopak mohli zdůraznit alegorický podtext a nadčasovost dramatu, navenek vázaného na konkrétní situaci a prostředí. Film nás svou výstižnou metaforou kapitalistického systému (pracující si jdou po krku, zatímco šéf je z obliga) bez didaktického tlačení na pilu staví před stejné otázky, k nimž Sandra nepřímo vyzývá své spolupracovníky. Dali bychom pohodlné příslušnosti k většině přednost před vnitřním etickým přesvědčením? Dokázali bychom se obětovat pro člověka, s kterým kromě sociálního postavení nemáme téměř nic společného? Bojím se odpovědět. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Radko, Madsbender (09.12.2014) (méně) (více)