Dva dny, jedna noc

Výborne natočená sociálna dráma. Prísť o prácu takýmto spôsobom je vždy veľmi nepríjemné a o to viac hlavnej hrdinke tlieskam, že našla v sebe odvahu sa so vzniknutou nepríjemnou situáciou popasovať. Chodiť od dverí ku dverám a prosiť o to, aby hlasovali za jej zotrvanie v práci chcelo riadnu kuráž. Ja by som to teda nedokázal. Už len z toho dôvodu, že takáto snaha má len minimálnu pravdepodobnosť na úspech - 1000 euro je pekný peniaz. A to nehovorím o tom, že aj v prípade dosiahnutia pozitívneho ohlasu u väčšiny by prípadná práca s menšinou nebola žiadna prechádzka ružovou záhradou. Zaujímavé, že pri hlasovaní väčšie sociálne cítenie a empatiu s hlavnou hrdinkou prejavili prevažne muži. Ženy sa mi zdali podstatne chladnejšie. 85/100 (28.07.2015)

Už dlouho jsem neviděl ideologicky zvrácenější film. Bratři Dardennovi musejí být ještě větší komunisti než Michael Moore. Celý film je o tom, že Marion Cotillard citově vydírá své kolegy, aby se vzdali 1000 euro, jinak ona přijde o práci a o svůj (nikterak neluxusní) domov. Že je tu možnost najít si práci jinou, ji (ani scenáristy) zřejmě vůbec nenapadlo. Na konci obviní zaměstnavatele, že ovlivňoval podřízené, aby hlasovali proti ní. To, že celý film byl o tom, že ona dělala totéž v opačném gardu a z čistě sobeckých důvodů, je taktně zamlčeno. S hlavní postavou opravdu sympatizovat nelze. Nepatřím mezi lidi, co automaticky dávají odpad, jen protože se jim nelíbí téma filmu. Proto oceňuji herecké výkony, ale víc mě nenapadá. Film je natočen typickým artovým stylem bez hudby, což je většinou jen znouzectnost značící řemeslnou neschopnost autorů (pokud někdy Dardennovi natočí třeba novou bondovku, rád se jim omluvím) a patrně měl být syrový "jakože ze života", což dostává pěkně na frak, když Marion sežene poměrně dost lidí ochotných se kvůli cizí ženské vzdát tisíce euro (zejména plačící fotbalista byl k pláči). Film je úplně mimo realitu. (21.02.2015)

Problém je už v námětu, stojící na tom, že docent Zlo v čele ble ble firmy si během drbání perské kočky s náhrdelníkem usmyslel, že principielně zkurví svým zaměstnancům víkendový lenošení tím, že jim na pondělí zadá domácí úkol z etiky a morálky. Buď kopnout do prdele nesvéprávnou Marion Cottilard, jejíž psychiatr dle mě není zrovna člověk na svém místě nebo si ponechají nemalý roční platový bonus. To by mohlo přidat trochu koule do dalšího team buildingu minimálně. Tohle východisko není apriori špatné, ale neodpovídá tomu rakovinově serioznímu zpracování (btw až na poslední dva body Dogma jak vyšitá) bez špetky nadhledu, který jednou provždy dokazuje, že věrné zpracování deprese není filmově atraktivní disciplínou, ať už se tam Corillard třeba umlátí před tou kamerou. Není to podvratné, není to nijak novátorské, ani náhodou zábavné a v tom, co se snaží přednést to není tím pádem životaschopné. Oceňuju rezignaci na formální estetiku, kdy zapařenost nekvalitního letního víkendu umocňuje jednotlivé scény odehrávající se na odporných satelitních předměstích, benzínkách, sídlácích a novostavbách, nicméně od toho mám Ulricha Seidla. (25.03.2015)

Co si budem povídat, stavět svoje zaměstnance před hlasování o budoucnosti člověka, abychom si neušpinili ruce osobně, to je prasárna největší. Film o tom, jak si daná obět jednoho po druhém z těch, co mají její osud v rukou, sama obíhá, ale moc nenabízí. Hrdinka tu prostě fakt jenom běhá od hlavy k hlavě s totožnou prosbou a psíma očima. Nic míň, ani víc, napsala bych, ale to by tu nesměla být Marion. V tom svítivém nátělníku ve mně probudila i ty nejskrytější lesbické touhy a kdykoli i jen postávala na scéně, což bylo skoro celou stopáž, mou mysl přepadaly fantazie o tom, jak... Ale to si raději už nechám pro sebe. Takže 50% za film a kilčo za Marion, s níž se budete chtít při sledování tohohle filmu lesbit snad i bez ohledu na vaše pohlaví. Z noci tam moc nebylo a tak hodnotím ty dva dny, hvězdu za každej. (22.11.2014)

Belgický sociální realismus? S tím na mě nechoďte. Nic tak manipulativního jsem dlouho neviděla. Dardennovi si ve své cestě za prožitkem ani nevšimli toho, že pokus o sebevraždu nemůžou odbít jedním vypláchnutím žaludku a tím mít tu kapitolu odepsanou. Falešné, naivní a chce se mi říct i hloupé dílko. Rádoby se snaží vzbudit zájem a emoce, festivalový divák je nadšen, někteří jen proto, že věří tomu, že pravda je zda daná ušmudlanou Marion Cotillard (v nesmyslné logice "herečka, která hraje učesaná, není pravdivá" a vice versa). (14.02.2024)