Sils Maria

Drama s neuvěřitelnou Juliette Binoche, která je tu opravdu skvostná. A zdárně jí sekundují i Kristen Stewart a Chloe Moretz. A myslím, že právě výkon Juliette je to, co si z filmu budete pamatovat nejvíce. Děj mě až tak moc nezaujal, i když se tu najde několik velmi pěkných scén, ale musím říct, že jsem se nenudil. Ale bez té Juliette by to prostě nebylo ono. (10.03.2015)

Kdybych na konci neměl pocit, že tam něco chybí, že mi něco uniklo, že něco nebylo vyřčeno a mělo, tak bych dal filmu vyšší hodnocení, protože tohle je opravdu herecký koncert, který je ve spojení člověka a přírody. Ta krajina je prostě neskutečně nádherná, navíc se v ní odehrávají skvělé dialogy, které vás přimějí viset Kristen a Juliette neustále na rtech. (12.02.2015)

Jako obvykle Assayas prokládá více tematických rovin, mezi nimiž se utváří význam. Neřekl bych, že tak činí na úkor divácké přístupnosti, neboť film má celkem zřetelně zpracovaný námět (resp. více provázaných námětů) a děj. Přesto interpretační úsilí vede některé diváky k trochu bezradnému závěru, že ústřední téma Sils Maria je hledání smyslu toho, co se vypráví (Eodeon na ČSFD). Všechno se točí kolem napětí ve vztahu mezi starší hereckou hvězdou Marií Enders a její mladou asistentkou Valentine. Maria Enders má přitom hrát roli starší ženy v divadelní hře jejího celoživotního blízkého přítele a právě zemřelého dramatika Wilhelma Melchiora, jejíž námět je při tom vztahové napětí mezi mladou dívkou a starší ženou. Situaci zesiluje fakt, že Maria Enders dříve zazářila v roli mladší z obou žen ve stejné hře. Z osobních důvodů (odpor ke smíření se se stárnutím a zřejmě strach ze smrti) tuhle hereckou šarádu nejprve zcela odmítá a když se ji nakonec ujme (jde přeci jen o velkou hereckou výzvu, navíc má hru režírovat režisérská hvězda Klaus Diesterweg), scény nacvičování jsou plné stále méně potlačované frustrace a napětí mezi oběma hrdinkami. Struktura filmu je ovšem o něco komplikovanější – generační konflikt prodchnutý platonickým erotismem (vzdáleně na způsob ženské varianty Smrti v Benátkách), a hra na prolínání fikce a reality, v níž realita kopíruje fikci a přitom zůstává fikcí na „vyšší“ rovině, tvoří jen základní část stavby. Popis celé architektury snímku se tím ale nevyčerpává. Scény, v nichž Maria Enders a Valentine v prostředí švýcarských alp nacvičují jednotlivé scény hry (Valentine zde zastupuje za herečku Jo-Ann Elliot, jejíž postava hraje ve filmu další důležitou roli), znejišťují diváka a zřejmě i samotné postavy ohledně toho, kde je hranice mezi zkouškou a co z toho je naopak už právě probíhajícím osobním dramatem. K tomu je třeba přičíst subtilní vtip, s kterým veškerá témata Assayas ztvárňuje, a na mysl se vtírá srovnání s velikány, jako je Bergman nebo Saura (čímž ani jednoho z těchto tří nechci redukovat na pouhou podobnost či snad v případě Assayase epigonství – Assayas je velmi specifický). Sils Maria není pro (některé) diváky imho znejišťující absencí příběhu nebo jasného tématu, ani vyústěním, ale tím, že jeho hodnocení, tedy co z toho nakonec plyne pro postavy a co z toho plyne obecně, nechává zcela na svobodném rozvažování diváka. To, že se něčím takovým někdo cítí znejistěn (a u Assayase se dle reakcí znejistění dostavuje), pak spíše vypovídá něco o vymezeních mainstreamové kinematografie, na níž se mnoho diváku až příliš fixuje. (12.01.2019)

Kategorii artových filmů, které nemají žádný kloudný děj, a v podstatě směřují odnikud nikam, nemám vůbec v lásce, protože je to zpravidla nuda jak prdel. Sils Maria se této kategorii naštěstí přibližuje pouze v první části mé definice. Konverzačka, v níž režisér skutečně žádný příběh nevypráví, má však své silné stránky jinde. Jedná se především o scénáristicky vybroušené a herecky skvěle interpretované dialogy mezi stárnoucí herečkou a její mladou asistentkou v podání Binoche a Stewart. Během sledování jejich alpského přípravného campu jsem stále čekal, zda režisér nějak explicitněji vyjádří pararelu mezi zkoušenou hrou a skutečnými pocity hlavních hrdinek filmu a nakonec jsem byl rád, že se touto zjednodušující a doslovnou cestou nevydal. Možná by to filmu přidalo na filmovosti, ovšem také by ho to v tomto případě ochudilo o jeho specifickou atmosféru a otevřené nejednoznačné vyznění. Jak už jsem řekl, tak dámy se svých partů zhostili na výbornou a upřímně doufám, že temné období v kariéře K. Stewart už definitivně pominulo. Sils Maria se rozhodně nezalíbí každému a na mnoha místech je zdlouhavější, než by se mi zamlouvalo, ale v mém případě se jednalo o docela překvapivý a příjemný filmový zážitek, i když jsem režisérovi ne vždy porozumněl. (12.07.2015)

áno mám slabosť pre ženské filmy a hlavne pre francúzske ženské filmy. scenár neobjavil ameriku, téma stárnucej herečky a jej ,,mladšej a krajšej" kolegyne je stará snáď ako kinematograf, je to asi tou zvláštnou pomalou rádoby hanekeovskou atmosférou a trochu prvoplánovým, ale cez to všetko veľmi pôsobivým zvratom v závere, prečo mi ten film stále vŕta v hlave. a myslím si, že keby to bolo celé po francúzsky bolo by to asi aj za 5. a kirsten stewart úprimne prekvapila. (21.04.2015)