Cesta naděje

Tatínek Míša "Russie" Kulička hledá svá medvíďata v Turecku...Potenciál to má na velký doják nebo na historické drama, ale ani jednoho to nedosáhlo úplně. Střihače a kameramana bych zastřelila rovnou - absolutně ničili kontinuitu děje. Navíc to má opravdu funny ending. Škoda, že tam byla tak velká obsáhlost dějových linek, flashbacky působily jako pěst na oko, a turecká Konstantinopol byla spíše francouzská vesnička obydlená přistěhovalci...Russie se má ještě hodně co učit, ale bylo to koukatelné. 70% za snahu...a za Russieho Kuličku :-* (11.03.2015)

Russellova prvotina je velkým příslibem do budoucna, bohužel jeho debut dost trpí přehnaností některých momentů (útěk ze spárů Řeků) a přílišným důrazem na romantickou linku (a s tím spojené neustálé návraty do hotelu). Ocenil jsem postupné rozkrývání osudu bratří, kameru a i hudba měla co do sebe. Po herecké stránce odehrané poměrně dobře (s příjemným využitím tamních herců). Tak snad se příští film vydaří lépe... (29.03.2015)

R. Crowe by už měl přestat hrát tyhle útrpný role, kde má celou dobu výraz, jako by se za chvilku měl rozbrečet. Když se podíváte na plakát, tak přesně takhle se bude tvářit od začátku až do konce. Ten film je neskutečně pomalej a nezáživnej, nenašel jsem na něm ani nějakou silnou emoční stránku (ztráta synů > naděje, putování), tohle se prostě nepovedlo. A že se Russell zamiluje do pěkné Olgy, tak to je jasný už při jejich prvním setkání. Bez milenecké linie by to vlastně ani nešlo. Gladiátor je jenom jeden a není třeba se snažit hledat náplň v podobných vodách (určitá paralela by se tam najít dala - ztráta, naděje, boj až do konce, rodina). (06.11.2015)

Crowe cestuje „na křídlech vážky“ do Osmanské říše a na obou stranách někdy až nechutně žloutenkové kamery se naivně snaží o velkofilm. Jeho turecký med je občas tvrdý (divácky nekomfortní sténání raněného syna), jinak však rozbředlý a zůstávající mezi zuby (romantická linka, křečovitý patos). Při kriketovém zápase s řeckým týmem mi dokonce málem zaskočil.. Russelle, mám tě rád, ale když si při popíjení kávy pročítal scénář a dumal nad svými možnostmi, podíval ses do lógru..? (05.03.2018)

Můj oblíbenec Russel Crowe si stoupl poprvé v životě za kameru (ale pro jistotu zůstal i před ní) a naservíroval nám komorní příběh australského farmáře, který se vydá hledat ostatky synů padlých v 1. světové válce až do daleké Osmanské říše. A já musím říct, že jsem spokojeně v kině mručel, jak pěkný debutový film se mu povedlo natočit. Předně je třeba zdůraznit, že navzdory okázalé výpravě je děj plně soustředený na cestu otce a jeho pátrání po ztracených synech a fascinující prostředí střetu britského imperialismu a tureckého nacionalismu v poválečných letech vedoucí k zániku Osmanské říše za všech okolností zůstává jen neokoukanou kulisou. Crowe kromě protiválečného poselství nepřidává žádný komentář, dokonce ani vysvětlivky k okolnímu dění, tudíž pokud je pro vás tato etapa dějin velkou neznámou, budete se patrně minimálně zpočátku trochu ztrácet v motivacích ostatních postav. To ovšem není kritika, protože stejně ztracený se cítí i hlavní hrdina – obyčejný venkovan, kterého čeká velké vystřízlivění z jednoduchého náhledu na svět rozděleného na ty hodné a zlé, kde existuje jediná pravda, za kterou je třeba bojovat. Musím vyzdvihnout i technickou stránku filmu. Ačkoliv jsou kamera i střih poměrně intimní, až úsporné a nesnaží se působit prvoplánově okázale, přesto plní svou úlohu a dotváří přesvědčivou atmosféru, které pomáhají i reálné lokace a neokoukaní turečtí herci. Celkově jsem měl tísnivý pocit realismu – u flashbacků ze zákopové války jsem si říkal, že takhle nějak to tam asi opravdu vypadalo. Navíc v Cestě naděje (mimochodem angličtináři si užijí symbolickou vícevýznamovost originálního názvu) i všichni velice pěkně hrají, kromě tradičně spolehlivého Crowa dokonce i Olga Kurylenko, a vlastně i ten na první poslech podivný hudební mix se k té atmosféře multikulturního střetu nečekaně hodí. Abych se ale jen nerozplýval, pár začátečnickým neduhům se přeci jen Crowe nevyhnul. Zejména prostřední část filmu s pobytem v Istanbulu až nepříjemně ztratí tempo a některé vedlejší příběhové linie vyšumí zcela do ztracena (prosba o nalezení otce). Nicméně pořád je výsledek o dost lepší než většina produkce řady zavedených režisérských harcovníků. A z nedávné doby si nepamatuju příliš filmů, které by mne donutily dohledat si na wikipedii historické souvislosti a zároveň moji drahou polovičku uronit slzu. Takže tady máš 80% a doufám, že jsi na té režisérské sesli neseděl naposledy, chlape! (26.03.2015)