Moje léto v Provence

Nevím přesně co jsem si od filmu slibovala. Snad jsem si chtěla jen připomenout prohřátou kamenitou zem, plnou bílých domů, úzkých uliček provoněnou levandulí a doprovázenou koncertem neutichajících cikád. Opět jsem si potvrdila, že film, kde hraje hvězda ještě nemusí být skvostný. Dostalo se mi obyčejného příběhu podle stále opakujícího se scénáře, mění se jen lokace a herci. Provence je víc v názvu než ve filmu samotném. Průměrný film, který ničím nepřekvapí. Rodinný film ano, drama a komedie ne. (07.10.2019)

Francouzi tohle prostě umí! Moje léto v Provence je nádherný příběh z krásného prostředí srovnatelný například s Dobrým ročníkem. Obrovskou devizou filmu je Jean Reno, který je prostě herec z herců nejlepší a Francouzi mají být právem hrdí na takovou osobnost, jako je právě on. Ze začátku je film spíše legrační, ale postupem času se v něm promítne série dramatických událostí, na které do té doby spíše jen poukazuje. Hlavně ale ukazuje život lidí v Provence, který je krásný, upřímný a prostý všech stresů a starostí, které trápí nás všude kolem. Netvrdím, že nemají starosti, ale líbí se mi, jak si život umí užít a sledovat je v tomto filmu je obrovským balzámem na duši, který mě dvě hodiny činil šťastným. (15.03.2017)

Prvú hodinu som bol šťastný. Každá minúta bola malým zázrakom. Svižné tempo, skvelé postavy, správne typovo vybratí herci, atmosférické Provence, zábavný soundtrack, zo života odpozorované súrodenecké vzťahy, drsný dedko, chápavá babka, nemý chlapec a bernský salašnícky. Komu sa tak, ako aj mne, páčila atmosféra francúzskeho letného vidieka v Dobrom ročníku a Noci s nabrúsenou britvou, príde si na svoje. Ku koncu síce začne Jean Reno až príliš pobehovať po pľace s brokovnicou, ale stále je to vo svojej „malej obyčajnosti“ výstižné, milé, vtipné a dojemné, vrátane konca na letisku, ktorý je skromný a pritom je v ňom všetko. Možno to mohlo byť EŠTE VIAC atmosférickejšie a vizuálne podmanivejšie, ale i tak super. A hoci to bežne nerobím, vlastne to nerobím takmer nikdy, odporúčam slovenský dabing. (02.12.2016)

„DĚDA NA NÁS BUDE ČEKAT“… /// Roselyne Bosch stojí za válečným dramatem ODSUN (2010) a taky napsal scénář k 1492: DOBYTÍ RÁJE (1992). Do hlavní role si od začátku přál Jeana Reno. To se podařilo a jeho nevrlej dědeček Paul, je nejen ozdobou francouzskýho venkova, ale (hlavně) tahounem filmu. Kromě něj se snažej nalákat na prosluněnej příběh z pohodovýho prostředí, plnýho milejch lidí. Okamžitě si vybavuju DOBRÝ ROČNÍK (2006). Jen tady nejde o sklenky, který nejsou nikdy prázdný, ale o generační střet mezi prarodiči a vnoučaty. A blahodárnou tekutinou tu je samozřejmě i víno, ale kulisu dělá olivovej sad. Provence je stvořená pro kýčovitý záběry. Nechyběj záběry sluneční modrý oblohy, přírody, západu slunce… Jde o takovej milej, malej příběh, ve kterým předvídatelnej scénář spojuje dvě generace a kterýmu chybí víc melancholie, která by tý venkovský atmosféře dodala trochu originality. Občas pokulhává i tempo. Chce toho říct hodně, ale nechce se pouštět do větších dramatickejch akcí. Takže děti a babičky s hipisáckejma kořenama, jestli nevíte, že dědové potřebujou vnoučata… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Hledám místo, na kterým se musí míň pracovat a víc se smát. 2.) Nevím, jestli je lepším dědou Mráz nebo Jean Reno. 3.) Thx za titule „marekbecica“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (29.07.2015)

MOŽNÝ SPOILER :Zcela cíleně jsem chtěla trávit léto v Provence a ani trochu toho nelituji. Bydlela jsem na půdě, procházela se olivovým sadem, pak jsem si odskočila natrhat meruňky nebo krásný rajčata. Večer jsem seděla s bývalými hippiesáky, hrálo se na kytaru, zpívalo, pilo vínko. Jindy jsem si šla zatančit nebo na trh koupit nějaké hadry a z každého koutu na mě sálalo teplo a nádherná atmosféra. U Tiega jsem si kupovala Pizzu, zamilovala jsem se úplně stejně jako Lea a vůbec jsem neřešila jak kdo co hraje . Dědulka to tam trochu stínil a myslím, že to mohlo Jeana Rena i bavit. Bylo mně zase .....náct a cítila jsem se tam moc příjemně. Jak tady píše jeden uživatel, někdy je v jednoduchosti krása a v tomhle případě to platí dvojnásob. Tady se nemusí řešit nějaká předvídatelnost, scénář a podobně, stačí si jen lehnout do trávy a dívat se do nebe a všechno si to patřičně vychutnat. Adrian po příjezdu poznamenal : " Žádný signál ! To jsme pohřbeni zaživa!"....Ne, myslím, že tam začali teprve žít. (10.05.2016)