Avis de mistral
Moje leto v Provence
My Summer in Provence
Režie:
Rose BoschScénář:
Rose BoschKamera:
Stéphane Le ParcHudba:
Ludovic BruniHrají:
Jean Reno, Anna Galiena, Chloé Jouannet, Aure Atika, Charlotte de Turckheim, Hugues Aufray, Raphaëlle Agogué, Michel Drucker, Jean-Michel Noirey (více)Obsahy(2)
Paul (Jean Reno) je svérázný provensálský farmář. Miluje své olivovníky a stejně tak i víno a pastis. S dcerou se rozhádal před lety a svá vnoučata nikdy neviděl. Teď, když se dcera rozvádí, její matka se rozhodne, že navzdory Paulově paličatosti přiveze na prázdniny jejich vnoučata: pubertální Adriena a Lenu a jejich malého bratříčka Théa, který je od narození hluchý. Puberťáci od počátku dávají nepokrytě najevo svou nechuť vůči venkovu a dědovi. Zato Théo, nádherný a milý chlapec, si Paula úplně podmaní. Ten mu ukazuje své království – olivovníky a všechno, co má rád. Provensálské slunce, stejně jako vůně a krajina dokáží zlomit zlobu i křivdu, a možná že jsou lidé víc ochotni nalézt k sobě cestu. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (99)
O rodinných výletech naštěstí u mne platí, že je mnohem raději o prázdninách zažívám, než abych koukal na filmy o nich. Většina mi z nich navíc přijde na stejné kopyto, plná dokola ohraných situací, předívatelná... a je zcela jedno, ve které krajině vznikl, a kde se odehrává, i poezie zvolené lokace zůstala zde naprosto nevyužita. Jsem spíše náročnější divák a nebýt zdejší oblíbené akce "Virtuálního kina", na film se určitě nepodívám. Opravdu je zde uveden žánr drama? Ono bohužel i na komedii je ve filmu málo humoru a ještě méně invence. Překvapen jsem byl pouze účastí zpěváka-šansoniéra Hugues Aufraya (známého u nás mj. díky seriálu Píseň pro Rudolfa III.), v roli skloubené se vzpomínkou na americké hippies 60. let. Zdá se, že americkým trendům podléhá i celá francouzská kultura, když film o dovolené v Provence musí být zakončen anglicky zpívanou písničkou. Snesitelný, ale nudný podprůměr. (# Francouzská kinematografie: Virtuální kino) ()
Moje léto v Provence byl dobrý způsob jak strávit páteční velikonoční večer ve výjimečném stavu koronavirové pandemie. V Provence je scenérie krásná, počasí krásné, olivy krásné a lidé krásní. Děda je mladistvý a zábavný. Ale rušivé je, že je soužen odpovědností naloženou na svá bedra. Jeho krásná dcera na mě působila umělohmotně jako bezduchá figurína ze sexshopu. ()
Nechápu, že tahle pohodová francouzská komedie v naší kotlině tak neskutečně prošuměla. Před sebou totiž máte klasický případ pohodového filmu o ničem a zároveň o všem. Jasně, na tomhle místě vás nečeká žádné překvapení. Jean Reno bude necelé dvě hodiny roztávat a nakonec vám ukápne slza. Jenomže se u toho bude pít víno, zpívat, jezdit na motorkách, balit atraktivní zmrzlinářky a filozofovat o životě. Samotná francouzská oblast vám během toho všeho stihne učarovat takovým stylem, že se přestanete divit Kotkovi, Prachařovi a spol. Ti se (jistě nejenom na základě tohoto filmu) rozhodli odjet na prázdniny do Provence, natočit u toho film a pořádně si to tam užít. Škoda, že za ten film pak vybírali peníze v kinech. ()
Už úvodní písnička Simona a Garfunkela "The Sound of Silence" mě náležitě naladila a když v půlce filmu spustí Hugues Aufrey "Knocking' on Heaven's Door", málem jsem uronil slzu. Vůbec Aufrey na té "hipísácké" párty sedí jako zadek na hrnci. Pro mě by si příběh vystačil dědou a jeho vnukem, nemusel bych nafrněnou blonďatou vnučku, která by Rena viděla nejraději pod drnem. Samotná Provence jako vždy nádherná, ale ve filmu z ní zase tolik divák neuvidí, více ten kolorit malého městečka s večerní zábavou a dědkama u petanqu nebo u báru s pastisem, případně býčí arénou. U mě to vyvolává vzpomínky na několik dovolených u příbuzných manželky v Draguignanu, odkud byla hodinka cesty autem na Riviéru. ()
Nádherný, lidský film. Neskutečně příjemné překvapení. Když vidím "romantický, rodinný", tak se do toho většinou moc nehrnu, resp. se takovým záležitostem na základě mnoha předešlých, často velmi nedobrých zkušeností programově vyhýbám. Moje léto v Provence jsem chtěl porovnat s příšernými Prázdninami v Provence, proto ode mě dostalo šanci. A rozhodně nelituju. Jestli něčeho, pak jedině toho, že jsme my Češi v místě, kde se urodil mimo jiné třeba právě tento film, natočili tu ohavnou sračku. Zasaďte (zkuste si představit) ty tři mladý trosky z Prázdnin v Provence do Mého léta a teprve si uvědomíte, jak byl ten náš, český film z tohoto prostředí neskutečně ubohý. Přitom mohl být podobně krásný. Moc to nechtělo, o třetinu se v Provence postará genius loci. ()
Galerie (24)
Zajímavosti (3)
- Stejně jako filmový Theo i jeho představitel Lucas Pélissier je od narození hluchý a s rodiči i se štábem se domlouvá pomocí znakové řeči. (Ganka)
- Časté odrůdy olivovníků v Provence jsou salonenque, aglandau, grossane a verdale. Některým stačí opylování větrem mistral (je to místní název z Francie pro vítr zvaný bóra ), jako i druhu, o který se jedná v tomto filmu. Proto, pokud je nedostatek tohoto větru, není u některých druhů úroda. Na druhou stranu například jiná místní odrůda moulin du Calanquet je na tyto větry náchylná a i její název vychází z provensálského slova Calan, což označuje skálu, která poskytuje úkryt právě před větrem mistral. (Jamal)
- Mistral je název pro místní vítr bóra. Jméno mistral pochází z dialektu Languedoc a znamená mistrovský. Je to silný, studený, severozápadní vítr, který vane z jižní Francie. Někdy dosahuje 185 km/h. O tom, že jsou Francouzi na tento typ větru pyšní a rádi ho používají k označování různých produktů, svědčí mnohé, například že oleje obsahují název Mistral olive oil, což může být trošku dvojsmyslem, kdy to znamená jak mistrovské (pochází z dialektu Languedoc ), ale také právě místní vítr, stejně tak např. název Mistral je nejmodernější třída vrtulníkových výsadkových a velitelských lodí francouzského námořnictva. (Jamal)
Reklama