poster

Domov (festivalový název)

  • Švédsko

    Hemma

  • anglický

    Home

Drama / Romantický

Švédsko / Island, 2013, 90 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • ibeh
    *****

    Skvělý film a to dokonce debut! Jsem nadšena. Opravdu klobouk dolů za režii i scénář! Pan Hult je velký talent a pevně doufám, že za tento film dostane nějaké ocenění. Zajímavý příběh, výborný situační humor svérázných postav, skvělí herci /hlavně Lou a Frida/ i občasný hudební vložky. Film má hlavu a patu, žádný romantický blábol. Jenom bych chtěla doplnit, že Lou nemá pravděpodobně jenom sociální fobii, ale potýká se s nějakým druhem autismu. Neschopnost pochopit a projevit emoce, to musí být občas fakt peklo. Kolem tohoto problému ve filmu vzniká spousta tragikomických, ale krásných situací. No a chlapec hledající s pomocí Fridy, na co že má vlastně talent, nemá chybu. Tak šup s filmem do kin!!!!!!!! Doplnění: "Dámy a pánové... Vítězem Grand Prix letošního Febiofestu je švédsko-islandský film Domov (Hemma)! Jeho režisér Maxmilian Hult převezme na slavnostním zakončení dnes (28. 3.) večer Grand Prix a 5000€ jako odměnu. Dalších 5000€ vloží festival do podpory distribuce filmu. " Gratuluji!!!!!(28.3.2014)

  • evulienka3
    *****

    Milujem tieto malé veľké filmy, v ktorých sa vlastne dokopy nič nedeje a sú len akoby vystrihnuté z obyčajného života. Severský minimalizmus v kombinácii s hrejivým príbehom zdanlivo nejdú do kopy, ale tento film dokazuje, že sa to dá. Načo sa nezaoberať zbytočným vysvetľovaním, niekedy stačí príbeh nechať plynúť tak ako život až z toho vznikne jedno nádherné pohladenie pre dušu...Videné v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov.(10.6.2015)

  • kajda.l
    **

    Klasická líbivá festivalovka aneb "filmeček" u jehož podbízivosti a dějové systematičnosti se mainstreamová část festivalového publika radostí buší do kolen. A po zhlédnutí se tváří jako kdyby právě ztratili svou poctivost, inu stejně jako naše umaštěná a veskrze "velmi sympatická" hrdinka, která svého evidentně prvního junáka pustila do svého klína v sedmadvaceti letech. K tomu nesympaticky otravné děcko, ke vší hrůze ryšavé a otylé, hledající "smysl" svého dětství. A žalem zmírající stará mama pronášející plytká moudra o životě ve snaze najít svým "zatoulaným ovečkám" směr v životě. Sebelítostivé postavy bez osobnosti. No děs... Navíc vizuálně zcela nenápadité a nezajímavé.(8.2.2017)

  • Padme_Anakin
    ****

    Křehká Lou vůbec nemá ponětí, že její prarodiče žijí, matčin dávný spor s rodiči přešel ve dvacetileté odloučení a teprve náhlé dědečkovo úmrtí rozkryje karty. A právě to přiměje Lou k prvnímu samostatnému krůčku, odjíždí bez doprovodu na dědův pohřeb a navštívit babičku. Ta je příjezdem vnučky nadšená, přivítá ji ve svém domě s otevřenou náručí a srdcem na dlani, ač sama hluboce zraněná nečekaným odchodem milovaného muže. Lou den za dnem poznává nové lidi, nové prostředí a pod babiččiným laskavým dohledem zvládá obtížnou situaci výrazně lépe než kdy předtím. A já otevřeně přiznávám, že jsem si introvertní a zřejmě autistickou Lou zamilovala od první chvíle. Její problém s vyjádřením emocí, s fyzickým kontaktem s cizími lidmi, byť jen pouhé podání ruky či objetí, mi byl více než srozumitelný a vnímám jej jako životní potíž a překážku "běžného" bytí. Tenhle malý kouzelný filmek o tom, co slůvko domov znamená a jaké podoby může mít, je mému srdíčku blízký.(14.2.2017)

  • Malarkey
    ****

    Tvůrce založil celý film na hereckých karikaturách. V podstatě celý film na oněch postavičkách stojí a padá. Líbila se mi nejvíc například ta Frida, která se tváří jako klasický Fin po pěti pivech. Klasický Fin po pěti pivech totiž neví, co to znamená emoce a zároveň nedokáže do pěti počítat, a Frida byla úplně přesná. Pak se mi líbila její babička, která si v malém Tomovi dokázala najít oporu a ten byl mimochodem také skvělej. Herecky jsem si nemohl stěžovat a byla radost na tento film koukat. Zvláštní mi ale přišlo to, že ačkoliv na filmu pracovalo asi devadesát procent islandského národa, tak se v něm mluví švédsky. Měl jsem tak pocit, jak kdybych pozoroval příběh z nějakého předem nespecifikovatelného prostředí ve Skandinávii, který nemá ani název ani časové rozhraní. Prostě jenom vznikl za účelem malinkého, ale zároveň hodně lidského filmu.(1.12.2016)

  • - Film získal na Febiofestu 2014 cenu Grand Prix a odměnu ve výši 5 000 eur . Dalších 5 000 eur věnoval festival na podporu distribuce filmu. (morgos)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace