Most

Neboť své komentáře rád otevírám novinářskými floskulemi, neodpustím si Most charakterizovat jako seriál, ze kterého na vás dýchne chlad. Nejenom chlad nevlídného prostředí, rámovaného mrazivě dokonalou kamerou, ale také chlad mezilidských vztahů. Psychologická drobnokresba sice ve vyprávění nehraje prim, od začátku je však zřejmé, že na velká vyznání lásky a srdceryvná objímání nedojde, což pomáhá zvýraznit, že nemocný není jenom hledaný vrah, ale také společnost, která ho zplodila. Saga Norén, podle mne dosud nejpřesvědčivěji napsaná a zahraná postava s Aspergerovým syndromem, pak představuje ztělesnění této citové netečnosti. Díky její mimořádné zásadovosti, ostře kontrastující s větší morální ohebnosti (a tedy větší lidskostí) ostatních postav, si seriál zachovává nadhled a nikdy nezvážní natolik, aby začal být směšný (jako Luther). Zároveň ovšem nedochází ke zveličování protagonistčina problému nebo k přehnané snaze vyvažovat její neschopnost empatie genialitou při vyšetřování zločinů. Saga je pouze maximálně oddaná své práci, od které se nechává vyrušit jen tehdy, potřebuje-li ukojit některou ze základních tělesných potřeb. Vedle ní pro mne byla hlavní přidanou hodnotou Mostu snaha prezentovat vrahovy úchylné nápady v ambivalentnějším balení jejich vsazováním do širšího společenského kontextu. Od diagnostikování tzv. vyspělých západních společností se tvůrci v závěru série bohužel odklánějí k osobním traumatům a velmi přízemním motivacím, vinou čeho dostává dost zabrat pravděpodobnost zápletky (možná ale jen podceňuji odhodlanost skandinávských sociopatů). Rozšíření záběru standardního vyšetřování o to, k čemu dochází v globalizovaném světě, však považuji za chytrý scenáristický tah, neboť jsme jim vedeni k hodnocení také menších konfliktů z makro-perspektivy. Smělá narativní struktura „od mikra k makru a zpět“ ale zároveň způsobuje, že některé navenek důležité postavy poslouží čistě účelově k tomu, aby upozornily na další ze sviňáren, které se v dnešní světě dějí (natáčení BDSM porna), a pak jsou odklizeny ze scény. Podobně jako vrahova pravá motivace organicky neprorůstá celým seriálem a vyznívá hlavně jako výsledek snahy o nečekaný zvrat, také samotné vyšetřování má podivně klopýtavý vývoj. Jeví se jako série dílčích odhalení, která na sebe těsně nenavazují, a pátrání tak vlastně začíná několikrát nanovo. Spíše než o překombinovanosti bych tedy mluvil o nedůsledném kombinování jednotlivých motivů. Semknout rozvolněné vyprávění pomáhá zejména ledový vizuální styl, v němž není pro teplejší barvy žádný prostor, a kontrastní dvojice vyšetřovatelů, z nichž především Saga je pro mne dost silnou motivací k načetí druhé série. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, DaViD´82, Lischai, Bluerider (08.12.2013)

Pro Most nejvíce hovoří samotná spojnice dvou odlišných světů, velmi propracovaná postava Sagy (jak snadno oproti ní bledne dost podobná Lisbeth Salander z Milénia) a konec druhé řady, který by klidně mohl být i koncem celkovým, takže zvědavost na třetí je logicky velmi vysoká. Proti je v druhé řadě již mnohem méně funkční téma společenské, s přihlédnutím k tomu, že mnoho věcí se stalo jen proto, že jeden detektiv nebyl schopen uhlídat svůj poklopec. A studená severská atmosféra již také nijak zvlášť nefunguje, vypadá to, jako kdyby se často natáčelo podle jednoho mustru. 70%. (04.06.2015)

Hodnotím po první sérii, ale zároveň jsem už silně načal druhou, která není o nic horší a vlastně vychází z úplně stejné myšlenky. Podstatou totiž je, že se na nejdelším evropském mostě přes dvě země nalezne mrtvola. No a jelikož je tahle mrtvola na území dvou zemí, pustí se do vyšetřování jedna zvláštní Švédka a jeden zvláštní Dán. Bombastické na tom všem je, že oba jsou ošlehaní životem a oba žijí svým životem se svými pravidly, závislostmi, problémy a trápením. Prostě jsou to lidé jako my všichni a je jen na nás, zdali si k nim najdeme cestu nebo ne. Já ji třeba chvíli hledal a po půlce první série jsem si nebyl jistý, jestli si na ně zvykl. Během vyšetřování se ale všechno zlomilo, protože seriál nejen vyšetřuje, ale také do svého dění přibírá pár osobních situací obou vyšetřovatelů. Sofia Helin a Kim Bodnia to hrají mimochodem naprosto parádně. Nesetkáte se s vyšetřovatelskou dvojicí, která by působila přirozeněji, ale zároveň osobitěji, než kdokoliv jiný z jakéhokoliv například amerického kriminálního seriálu. V tomhle je Evropa holt někde jinde a je boží, že Seveřané toho tak parádně využili. S tajuplnou severskou atmosférou, kterou podkresluje geniální kamera hrající na architektonickou skandinávskou strohost, Vás tento seriál prostě nemůže zklamat. (26.06.2017)

1. série: Pro milovníky "over-twisted" a sociálně uvědomělých severských detektivek něco jako obchod s luxusní čokoládou. Seriál sice rámcově následuje model amerického thrilleru o tematickém zločinu, ale samozřejmě ho překládá do severského hodnotového systému a vnímá ho v kontextu společenských fenoménů - tajemný zločinec pak do určité doby funguje jako Nolanův Joker, tedy inscenátor jevů, které odhalují zálibu poklidné společnosti v excesu. Některé jeho "zkoušky" jsou brilantní a jejich hraniční morálně-etická povaha překračuje rámce běžné politického korektnosti. To, že pak Most přeci jen směřuje ke "smířlivějšímu" motivování pachatele je něco jako očekávaná daň, která nijak nekazí rozkoš z chaosu, který "TT" páchá. Navíc na tuhle daň připadají závratné zisky - nádherně asymetrické ústřední duo s žoviálním Kimem Bodniou a mimozemskou Sofií Helin (její Saga mi konečně osvětlila, co je pro některé ženy na Cumberbatchově Sherlockovi tak sexy), metrosexuální light design i rámování záběrů, které je chladně krásné a chrání Most před úpadkem do sentimentu a žánrových klišé. Čistá rozkoš z vizuálu promyšleného do posledního nepodstatného záběru (i vycpávková scéna, v níž detektiv vystupuje z auta a jde domů je nasvícená tak, že člověk vidí, jak o ní někdo přemýšlel jako o nedílné významové součásti celku), studená a odtažitá atmosféra, zajímavá sonda do skandinávského svědomí a navzdory předvídatelnosti i silně emotivní finále... Pokud jenom trochu berete na jména jako Mankell, Nesbo či Larsson a občas fetišisticky slzíte u BBC verze Wallandera, tak tohle musí jít skrz krunýř do omrzlé krajiny srdeční. 2. série: Trochu víc oslích můstků a zvláštních nesouladů, opět opakování trochu účelové práce s vedlejšími liniemi (postavy a jejich osudy se objevují jen jako účelové "komplikace" zápletky), na druhou stranu se tvůrci tentokrát poučili a konstantně udržují napětí i "globální" perspektivu případu. Pokud první série šla kolem 7. dílu trochu dolů, tady je tempo konstantní a gradace se paradoxně dostavuje přesunem do intimní roviny postav. Závěr patří k nejlepším, co jsou v žánru k vidění, nechybí monstrózní cliffhanger hlavní zápletky, ale největší sílu do vyprávění vnáší opakování motivu pomsty z koncovky série první. Jens jako "dědictví" první série funguje po celou dobu skvěle a i když možná už dialogy a sociální "faux pas" Ságy a Martina nemají tu intenzitu, vyhublý přízrak "teroristy pravdy" posouvá jejich vztah dále až k hořkému finále. Moc se těším na pokračování, protože tvůrci ukazují schopnost držet kvalitu, neměnit koncept a přitom se posouvat dál. Saga na rozdíl od Sherlocka navíc nepodléhá pozici "asociální superstar" a čím více se otevírá, tím více je lidská, nedokonalá a tím i méně cool. Vlastně je svou umanutostí dost otravná a v některých aspektech začíná evokovat kolegyni Lundovou. (02.01.2013)

Sezóna 1: Luxusná severská kriminálka s premakanou zápletkou a hlavne fantasticky napísanými hlavnými postavami, opretými o bezchybné herecké výkony. K tomu dokonalá réžia, hutná atmosféra... niet čo vytknúť. - - - Sezóna 2: Stále dobrá kriminálka, ale citeľne slabšia ako prvá sezóna. Už je bolo naozaj over-twisted, bohužiaľ v tom seriálovom zmysle "tak čo tam ešte pripletieme a akú ďalšiu postavu prilepíme k príbehu, aby sme to natiahli na tých 10 dielov?". Rozuzlenie nie veľmi prekvapivé, našťastie nasleduje veľmi výživné finále. Samozrejme, studená atmosféra, precízna réžia a hlavne ústredná dvojica to stále držia vysoko nad priemerom. (30.11.2013)