Režie:
Jean-Luc GodardScénář:
Jean-Luc GodardKamera:
Raoul CoutardHrají:
Macha Méril, Philippe Leroy, Bernard Noël, Rita Maiden, Christophe Bourseiller, Roger Leenhardt, Jean-Luc Godard (vypravěč)Obsahy(1)
Film příslušníka francouzské „nové vlny“ režiséra Jeana-Luca Godarda. Námětem je manželský trojúhelník. Godard jej však zpracoval zcela nekonvenčně. Reklamní slogan filmu mluví o „psychologické studii všedních dnů mladé Pařížanky“. Režisér sám nazval svůj film „fyzickým“ dokumentem o ženě. (Filmový přehled)
Videa (1)
Recenze (24)
Tohle musím nezbytně vidět znovu, abych si mohl být jistý hodnocením. Nebyl jsem při sledování úplně v náladě, takže jsem do filmu nepronikl a další plány jsem neposlepoval. Zatím jsem si jen jistý, že tu jsou a že potenciál se jimi prohrabávat a nalézat zajímavé věci je velký. Proto nadsadím a dám čtyři hvězdy. A brzy snad zopakuju. ()
Jean-Luc Godard patří mezi ty režiséry, které si buď zamilujete a nebo naopak. Vdaná žena odpovídá přesně tomu, co se o tomto režisérovi píše v poslední stati jeho zdejší biografie. Je to pocitová, velmi krásná dotyková záležitost s mnoha vloženými obrazy a poetickým duchem. Opět jeden z těch originálních zpracování, kde musím přemýšlet o tom, kam si Godarda zařadím do budoucna, ale jedno vím jistě, že to je jeden z těch režisérů, kde si musím dát pauzu do jeho další filmové projekce. ()
Vydatá žena má v sebe okrem Godardových trademarkov aj dosť z Resnaisa a Agnes Vardy. Ciže pekne vidno, ako boli tvorcovia novej vlny a lavého brehu navzájom ovplyvnení. Vydatá žena je vlastne velmi sexy film. Ale čisto v tom erotickom zmysle, určite nie vulgárne. Zábery tela krásnej ženy (prečo sa nestala z Mache Méril medzinárodná múza?) pôsobia intímne a akoby sme sa cez ne ponárali do jej duše, rovnako ako pomocou jej monologov a dialogov s oboma partnermi. Na konci zaznieva otázka, aký je rozdiel medzi realitou a hrou a kedže sa to pýta žena svojho milenca, verte, že múdrejší po odpovedi nebudete :). Ak budete sledovať vo filme motívy a zachytíte zopár myšlienok, môže vás osloviť a budete ho chcieť pochopiť, ak filmu naproti nepôjdete, nie je šanca, aby vás zaujal. ()
Je to krásně udělané, ale zároveň se na tom objevuje godardovská nuda – to, na co dneska žehrají diváci Socialisme (a já to vidím i v Nouvelle vague), je tady asi poprvé – jeden z mých nejbolestnějších zážitků z Godarda je Žít svůj život – tam tu nudu rozhýbal, všechny formální hry (novinové titulky – DANGER se měni na ANGE), kapitoly, mezititulky, dialogy doprovázené záběry na nahou kůži milenců (Hiroshima mon amour – napadá mě, jak moc tohle v Personě a Ze života loutek vykrádal Bergman – bílé záběry), tam měly pro mě smysl a půvab – tady je to bez toho. Film je námětem podobný O něčem jiném – Chytilová byla prostě krutě dobrá, dodnes je nedoceněná. ()
Vizuálně zajímavá expozice slibuje mnoho, nicméně zbytek filmu vysoká očekávání nenaplňuje. Mozaikovitá struktura se rozsypala do nepřehledné tříště bez tahu, napětí a ucelené koncepce. Příjemná poetická atmosféra je rozmělněna na příliš dlouhou plochu, kterou není zcela snadné usledovat - a kterou nezachrání ani několik hezkých, jemně erotických motivů. ()
Reklama