Andělé všehomíra

Nevyznam sa do filmu - na to tu je Madsbender, Shadwell, Tetsuo a podobne entity. Takze strucne : jeden z najlepsich filmov o schizofrenii, a to som si myslel, ze Hitchcockovo Psycho 1960 uz bude asi najlepsim filmom o schize. Ba hovno, teda pardon, ani omylom som chcel napisat. Film je genialnym mixom podivinov, podivnych nazorov, ludi zo psychiatrickeho oddelenia a vkusne sa mixuje svet normalnosti spolu s tymi, ktorym sa zem toci naopak. 90 % (11.03.2017)

Před Bohem jsme si rovni, i když jsme nemocní. Jsme andělé. Andělé všehomíra______________Drásající dotek se zaryje tak hluboko, až jsem překvapena. Nečekaně silný zážitek, který ve mne rezonuje...každý z nás si jistě prožil chmurné chvíle, kdy je člověku těžko. Deprese na islandský způsob.Podivně tísnivá nálada navozená ihned zpočátku postupně během celého filmu graduje až do nevyhnutelného konce. Autentické herecké výkony. Obdivuji, do jaké míry se režisér dokázal vcítit do rozhárané duše. Andělé všehomíra je těžký film. Můžeme díky němu spatřit střepy smutku, zející hluboko v duši jednoho člověka a vidět v jejich odrazu i ten smutek vlastní. Tklivé momenty sem tam nenásilně přecházejí v momenty úsměvné, které jsem vítala tak trochu s úlevou...působily na mne jako maličké odlehčení P.S. Filmu dominuje úžasná hudba, která celý zážitek násobí. Hilmar Örn Hilmarsson dokázal složit hudbu, která s filmem doslova srůstá a dohromady tak vzniká obdivuhodná souhra obrazu a zvuku. (14.06.2010)

Zajímalo mne, kam film směřuje. Dokud hrdinovi neruplo v gulliverovi. K tomu dochází po nějakých patnácti minutách. Zbytek bylo utrpením nevyrovnané mysli. Těžké drama natočené jako komedie. Nebo opačně. Úmysl? Nebýt dvou nezklamávajících veličin islandských filmů, krajiny a hudby, nebylo by ani důvodu sledovat až do trapně doslovného konce. 45% Zajímavé komentáře: BoXBe, Brandon, pwh (07.08.2010)

A začalo to tak krásně : "Kdybych mohl, zaplnil bych tvůj pokoj polibky, zamknul je uvnitř a klíč zahodím." Pak už je to jen syrově smutný příběh, kde se pomalu všechny životní vlákna Pallova života slijí v jedno velké, které vás dovede až k nevyhnutelnému závěrečnému konci. Místy jsem se sice musela mírně usmívat, ale jinak to byl velmi hluboký a niterný zážitek s mnoha moudry, pro které stojí za to tenhle snímek vidět. Začala jsem citátem z filmu a tak ukončím tento komentář také jedním, ale z těch úsměvnějších : "Teď se snaží přiblížit blázince co nejvíce domácímu prostředí. A proč? Asi proto, že doma je to dneska jako v blázinci." (26.07.2015)

S Islandskou kinematografií opravdu nemám mnoho zkušeností, ale film Andělé všehomíra mě přesvědčil, že je o co stát. Kdo připodobňuje tento film k Přeletu nad kukaččím hnízdem Miloše Formana, neporozuměl ani jednomu z nich. Námět je sice zdánlivě podobný, ale jen navenek. Mě film příliš neoslovil, ale přesto velmi zaujal. Andělé všehomíra je podle mě film, který ve Vás něco zanechá a nelze jej jen tak snadno obejít aniž by za sebou něco nezanechal. Krásnou atmosféru opravdovosti tvoří především nijak úchvatné, leč výborné a výstižné herecké výkony, krásná a přesto depresivní krajina Islandu, nostalgická hudba i způsob vyprávění. Snímek Andělé všehomíra mi až příliš surově připoměl beznaděj reality, kterou jsem znovu raději nechtěl poznat. (02.09.2005)