Englar alheimsins
Universets engler
Engel des Universums
Universums änglar
Angels of the Universe
Anjeli univerza
Režie:
Fridrik Thór FridrikssonScénář:
Einar Már GuðmundssonKamera:
Harald Gunnar PaalgardHudba:
Hilmar Örn HilmarssonHrají:
Ingvar Sigurðsson, Baltasar Kormákur, Hilmir Snær Guðnason, Halldóra Geirharðsdóttir, Egill Ólafsson, Theódór Júlíusson, Margrét Helga Jóhannsdóttir (více)Obsahy(1)
Film vznikol podľa rovnomennej novely E. M. Gudmundssona z roku 1995, ktorá vyšla v českom preklade v roku 2000 v nakladateľstve Arista, Praha. I vo filme je hlavnou postavou príbehu Paul, ktorý trpí schizofréniou a my sledujeme jeho počínanie i spôsob, akým na neho ľudia reagujú. Najskôr sa s Paulom stretávame v rodinnom kruhu, poznávame jeho priateľov a dievča, ktoré miluje. Potom ho nasledujeme do nemocnice. Na psychiatrickom oddelení sa stretávame s pestrofarebnou spoločnosťou: Óli Beatle verí, že zložil všetky piesne Beatles a poslal im ich pomocou telepatie (dodnes nedostal žiadny honorár), kultivovaný a vzdelaný Viktor, ktorý sa niekedy mení na Hitlera a Peter, Paulov spolubývajúci, závislý toxikoman, žije pod dojmom, že obhájil, na čínskej univerzite, doktorát o Schillerovi. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (88)
Artfilm fest 2010. ()
Mělo to pro mě pár světlých chvil, ale jinak jsem si připadal jak ve sklepě, čekající na záblesk světla. Možná kdybych nebyl poloviční básnický střevo, tedy jenom střevo, tak by mě hlavní postava ze začátku nenudila a měl bych k ní pouto. ()
Těžce depresivní. Podle tohoto filmu to vypadá, že polovině Islanďanům hrabe a v jednom kuse hulí. Nelíbilo se mi to možná až na tu scénu v restauraci, kde si tři blázni užívají a která trochu připomněla Formanův slavný Přelet. ()
Očakával som viacej, tiež ma navnadil fakt, že soundtrack robili Sigur Rós - bohužiaľ sa plne ozvú až na konci, tesne pred titulkami. Prvá tretina je veľmi reálny obraz rozvoja schizofrénie, vplyvu na okolie až po následnú hospitalizáciu. Tam sa ale príbeh už bortí, neustále kecy spolupacientov nemajú žiaden hlbší zmysel, hlavný hrdina očakávateľne prestane brať lieky atď .. až po ako-tak pekný (nijako prekvapivý) koniec. Poetiky bolo vo filme minimum, film ma v tomto trochu sklamal. ()
Čím dál víc spěju k názoru, že film o lidech, kterým přeplo, nemusí být nutně z blázince. Mnohem zajímavější by mi přišel film a magorech třeba na české správě sociálního zabezpečení, takoví ti, co to mají na hraně, ale nikdo se je neodváží hospitalizovat. To jen tak na okraj. K filmu: hmm... dobrý, no. ()
Chladný, depresivní a přitom optimistický film o drtivém rozpadu schizofrenického muže. ()
Člověku by se chtělo říci, že to skončí dobře, ale někdo mě možná bude mít za cynika. No co? Jsem jaký jsem a tenhle film mi prostě navzdory všemu připadal neskutečně optimistický. ()
Na tomto filmu můžu pochválit pouze herecké výkony (bláznům jsem jejich stav věřila) a případně závěrečnou píseň. Hlavní hrdina byl ošklivý a nesympatický, ostatní postavy převážně také, celkově šel film mimo mě a do děje mne nevtáhl. Islandskou kinematografii zřejmě nedovedu dostatečně ocenit :-) ()
Jsem sice taky magor, ale ne zas tak velký, aby se mi tohle líbilo... ()
s islandskou kinematografiou som prakticky nemal žiadne skúsenosti, po odporučení som na to aj zo zvedavosti kývol a vôbec tomu neľutujem. Veľmi pôsobivá snímka, miestami mrazivá, miestami spôsobí úsmev na tvári, na konci sa nebude nedať fandiť hlavnej postave - schizofrenikovi a jeho "partičke". Proste silný, na city pôsobiaci film. ()
Na Islandu žiji, lidi jsou tu divní, vesměs workoholici introverti se sklony k ignoranci. Severské filmy ani přes tyto poznatky stále nějak nechápu a poslední dobou mě spíš nudí, nežli baví... ()
Pre Island ako krajinu a predovšetkým ich kinematografiu treba mať špeciálne cítenie, poznať ich životné podmienky, zmysel pre umenie, vtip a celkovo si uvedomiť ako sa tam žije. Pri viacerých filmoch sa mi podarilo naladiť sa na ich vlnovú dĺžku, avšak tento kúsok ma len mierne "lízol". ()
Brilantná sonda do duše schizofrenika. Veľmi silný a smutný príbeh s črtami čiernej komédie. Tie sú tu jemne zakomponované, ale naozaj nerušivo k celkovému tragickému kontextu. ()
Domnívám se, že většinu pětihvězdičkových hodnotitelů ovlivnily tři věci - v první řadě hudba, ta je opravdu výborná, všudypřítomná, ve správných momentech přidává nebo ubírá, zkrátka tady se skladatel vycajchnoval. V druhé řadě krajina, to je u islandských filmů tak nějak samozřejmost, režiséři rádi vkládají do svých snímků záběry tamní krajiny a dělají dobře, ale z toho důvodu není třeba toto přičítat jako přidanou hodnotu. Ve třetí řadě asi herecké výkony, ty byly na slušné úrovni. V tomto bodě ale přichází i rozpor, který mi brání ve vyšším hodnocení. Mě byla totiž postava hlavního hrdiny od první chvíle nesympatická, už při recitování veršů své milé v posteli mi ten chlapec přišel jako slizoun který to nemyslí upřímně. Nakonec to bylo obráceně, ale čert to vem zkrátka jsem se s ním vůbec neztotožnil. Ani si nejsem jistý, jestli se právě z takového popudu, jakým je rozchod, může postupně rozvinout schizofrenie, notabene když se v rodině dosud neprojevila, nebo o ní alespon nebyla řeč...? Chování lékařů bylo hanebné, tohle si opravdu může v dnešní době někdo dovolit, nebo to scénáristovi takhle nakukal jeho bratr, podle jehož výpovědí toto napsal...?? S islandskou kinematografií jsem začal dvěma snímky Dagura Káriho - Nói Albinoi a Fúsi a oběma jsem byl nadšen a těšil jsem se na objevování dalších podobných filmů, bohužel nadšení se od té doby neopakovalo, takže budu uvažovat o zvýšení hodnocení u obou... ()
hodně cigaret. ()
Moze byt film o blaznoch krasny?...moze...uzasny pohlad na svet tych, ktori su makly, cakly, blem blem, bzum bzum...a aj tych ostatnych vraj normalnych...fajn hudba, aj ked sigur ros nemusim, ale v spojeni s Hilmar Orn Hilmarsson-om je to fajn, dalsi pocin zo severu, ktory nesklamal (alebo si vyberam len tie spravne?)...8,5/10 ()
Pro mne zklamání. Jak mám rád severskou tvorbu, toto pro mne bylo těžko uchopitelné. Celý film jsem s Paulem soucítil, i s jeho okolím (rodina, pacienti, kamarád), ale jinak mi ten film nedal nic. Ne snad, že by to bylo špatně natočené, ale jelikož o toto téma jsem se zajímal kdysi více, nebyla zde žádná přidaná hodnota. Ne pro mne. Více by se mi to líbilo jako dokument. Ale drama? ()
Už navždy bude pro mě tento film spojený s tím, že jsem na něm byl naposledy s Kateřinou Davidovou, předtím než tragicky zemřela. Velmi osobni a silné po všech stránkách. Mrazí mě z toho. Sbohem Kačo, nikdy na Tebe nezapomenu😪 ()
"Myslíš, že byl Ježíš duševně chorej? Ne, ale kdyby se objevil teď, zavřou ho do cvokárny." ()
Film, který byl pro mě počátkem zájmu o islandskou kinematografii (nepočítám-li jednu Fridrikssonových prvotin Skytturnar z roku 1987). Neuvěřitelně silný a citlivý příběh, s naprosto uvěřitelnými hereckými výkony, depresivní atmosféra se světlými záblesky okamžiků naděje a tragickými konci. To vše je povýšeno hudbou fantastických Sigur Rós. Tohle je Island. Varování: nepouštějte si soundtrack při řízení motorového vozidla, vím co říkám... ()