Andělé všehomíra

Tenhle film jsem viděla kdysi, cca před deseti lety, na dvojce, a pak se ho marně pokoušela najít (zapomněla jsem totiž název). Překvapilo mne, jak málo děje jsem si z něj pamatovala, ale ten pocit, který mám teď, je i po té době stejný, jako před lety. Velmi smutný film, který však nepostrádá ani komediální prvky (např. scéna, když si do ústavu pro hlavního hrdinu přijede kamarád, a řekne:"Jdu si pro toho génia." - Načež od stolu vstanou všichni, včetně chlapíka, který si myslí, že je Hitler.). Také se mi moc líbila legenda, vysvětlující, proč se dává talířek pod šálek. Doporučuju. (24.01.2012)

Nadhodnotené. Sorry nič výnimočné som tam nenašiel. (22.06.2010)

Fridrikssonův obraz psychiky paradoxně zdevastované tím nejkrásnějším, nejčistším citem, láskou mě nepřestává fascinovat. Jak křehká a nevyzpytatelná může být lidská duše. Okamžikem rozchodu s milovanou dívkou Páll vnitřně umírá, jeho svět se nadobro zastaví. Konec...............Konec, který má ale fatální následky, Pálliho "zeměkoule v hlavě" se začne pomalu otáčet na opačnou stranu. Zoufalství, paranoia, hluboké deprese, schizofrenie. Absolutní chaos a ztráta sebe sama. Není cesty zpět. Nastupují sedativa, psychiatrická léčebna. Film se spoustou geniálních hlášek, trýznivé hudby a destrukce lidské osobnosti. "Život je příběh vypravovaný blbcem." P.S. Závěrečných 15 minut jsem viděl asi 100x, uff, vražedná porce deprese. I díky tajemné hudbě od Sigur Rós jsou emoce ještě intenzivnější ("Bíum Bíum Bambaló" rules). Scéna, kdy okradený Páll jde duševně rozerván domů, plný beznaděje, úzkosti a nicotnosti je jeden z nejsilnějších filmových zážitků vůbec.... (28.07.2008)

Animals - Don't let me be Misunderstood & Sigur Rós - Bíum Bíum Bambaló (22.02.2014)

Ja bych to snad ani s Přeletem nesrovnaval... myslim ze tendle film přinutí každého nad něčím se zamyslet...ale každého nad něčím jiným.... a v tom je asi jeho krása... udělat si vjeci posvém...on my way... (10.09.2006)

Dosti depresivní snímek, jenž dokáže člověka okouzlit svou poetikou a také donutit k zamyšlení. Ne každý bude asi nadšený, protože divák navnaděný srovnáním s kukaččím hnízdem bude zklamán, ale těm, kteří se od (zbytečného a nesmyslného) porovnávání oprostí, se dostane opravdu nádherného zážitku. Na něm se výrazně podílí i hudba, kterou neskládal nikdo jiný než Sigur Rós. Velkou pochvalu zaslouží také herci, kteří předvedli opravdu dobré výkony, ale z nichž jasně vyčníval Ingvar Eggert Sigurðsson, jenž se do své postavy opravdu vžil a věřil jsem mu každý záchvat i slzu. A dokonce se i přes velmi depresivní vyznění filmu dočkáme i několika odlehčení v podobě úsměvných momentů, ale je jich právě jen tolik, aby nenarušily atmosféru snímku. (29.08.2010)

Kdo by si u tohoto filmu nevzpomněl na Přelet? A jak to asi může dopadnout, pokud tyhle dva filmy budu srovnávat? Pro Anděly ne moc dobře. Ale i bez Přeletu - co mě na tom mělo bavit? Zklamání... :( (10.02.2014)

Další vynikající skandinávský film, na který jsem kdysi náhodou narazil ve Filmovém klubu. V příběhu se střídají tragické pasáže mapující Paulovo onemocnění a velice úsměvné momentky popisující až extémě zajímavá individua prohánějící se po chodbách blázince. Tento snímek sice nemá na Formanův PNKH, ale i tak určitě stojí za vidění... (19.09.2003)

Film nedokazu docenit ani odsoudit, protoze sel absolutne mimo me a skandinavska kinematografie neni muj salek caje. Ale proti gustu zadny disputat. Stesti budu zkouset nadale. Takze stridmych 40%. (28.10.2006)

Zajímavý film o jednom člověku, který se zbláznil. O tom jak prožíval svoje léta v blázinci. O marných pokusech návratu. O svých soukmenovcích v blázici (Hitler, skladatel od Beatles). Film je vcelku depresivní, i když někdy se i zasmějete. (09.06.2014)

Doporučuji. (16.09.2007)

Kuriósní a poněkud smutná je historie tohoto příběhu. Bratr spisovatele Gudmunssona ( též autor scénáře k Fridrikssonovu debutu Děti přírody) skutečně trpěl Schisofrenií a po jeho smrti napsal Gudmundsson knihu v ich-formě v níž se sám stylizoval do schizofrenika a z této perspektivy popisoval mj. i jeho duševní stavy a halucinace. Dokonce si v knize dal i stejné jméno, jaké měl bratr. Bylo samozřejmě otázkou času, kdy knihu někdo zfilmuje. Jak lze čekat film je o něco méně působivý. Zatímco v knize se střídají pasáže poněkud přepoetisované s pasážemy syrově realistickými ve fimu zůstali jen ty realistické, úplně byly odstraněny scény z hrdinova dětství a i nemoc propukne na rozdíl od knihy téměř ze dne na den. Tomu se při tomhle zhuštění asi nedalo vyhnout. Kritika blázince a jeho personálu má ve filmu také poněkud méně prostoru než v knize, ale je tady. Film je natočen oním odměřeným skandynávským stylem a snad to chtělo něco živelnějšího. Seděl by mi k tomu třeba Danny Boyle. Přes to všechno považuji film za celkem působivý. Hodně pro to dělá hudba. Nad závěrem jsem se zásluhou hudby skoro rozbrečel...leč kdyby nebylo knihy, nevim, jest-li bych tu poslední scénu vůbec pochopil...Polsední věta knihy ve mě svého času vzbudila slušné svírání u srdce. (26.12.2009)

Andělé všehomíra - film podle knížky, co stojí za to přečíst. Proč takovéto filmy není schopen natočit nikdo u nás? Opravdu nemáme schopné scénáristy? Nebo kvalitní scénář už u nás - stejně jako za mořem - nefrčí? Kdo můžete zkoukněte, už třeba jen proto, abyste zjistili, že život se netočí jen kolem vás a nehraje se jen podle vašich pravidel (13.01.2010)

Přerod trochu sensitivnějšího jedince ve schizofrenika sice odkazuje na neostrou hranici mezi tím, co obyčejně vnímáme jako normální a tím, co vkládáme do škatulky "patologické", to je ale dobře známá pravda. Víc, alespoň prozatím, ve filmu nenacházím. Nic existencionálního , nepříliš vyvedená interakce s "normální" společností (kromě rodinných příslušníků) a pointa, kterou lze očekávat od první půle filmu. Sigurdssonův skvělý výkon a hudba od Hilmarssona a Sigur Rós film však přeci jen zvedá mírně nad průměr. Určitě mu dám ještě šanci. (10.04.2011)

Tak nějak mi přišlo, že nic objevného, ani převratného tento film nezkoumá. Hlavní myšlenka křehké rovnováhy mezi "normálním" a "nenormálním" je sice fajn, ale jak říkám, nic objevného. Koho už v životě nenapadlo, že jsme vlastně do jisté míry blázni všichni? Mě rozhodně ano a ne jenom jednou. Dialogy mezi obyvateli léčebny jsou místy naprosto skvělé, na druhou stranu mi byl hlavní hrdina vrcholně nesympatický, a to až do takové míry, že bych mu tu držku rozflákla ještě dřív, než tak udělal sám. Osudy hrdinů ve mě nedokázaly probudit ani zájem, ani hlubší pocity. (20.09.2008)

75% (01.11.2010)

Tak tohle byla těžká depka. Ten film má neuvěřitelnou atmosféru, také díky vynikající hudbě, skvělé herecké výkony, krásnou krajina. Ale nevím, jestli ho budu chtít vidět ještě někdy znovu. (18.01.2016)

typický friðriksson podmanivý depresivní zamyšlený vizuálně bezchybný a s dokonalým hereckým obsazením jen mi ke všem těm myšlenkám s kterýma mimochodem ze srdce souhlasím chybělo nějaké rozuzlení nebo alespoň příslib naděje že existuje způsob jak společnost dostat na kolena škoda jinak paráda (27.10.2010)

Když trpíte schizofrenií, není to nic moc. A když se všude kolem vás lidi sami zabíjejí trochu víc, než je zdrávo, je jenom logickým vyústěním, že se k tomu jednou taky dopracujete. Ve společnosti typa, kterej vymejšlí hudbu i texty pro Beatles a telepaticky jim je posílá - i tolik let po svým rozpadu si to ty kurvy od něj berou a na autorský práva mu kašlou- a novodobýho Hitlera, kterej ví, že bůh je mrtvej, protože ho zabil Nietzsche jedinou větou a schválně teď můžete hádat, jak ta věta asi zněla. Když si občas vyrazíte s největším a vlastně i jediným kamarádem na výlet z útesu na útes (pamatuješ? existuje ještě jeden útes..) a opřeni o jeho káru pět metrů od srázu do moře si namlouváte, že představa, že "stačí jen šlápnout na plyn a je to" je fakt docela dobrej úlet, ovšem jenom do doby, než vám zavolají, že to zas takovej úlet nebyl. Když vám hlava třeští tak, že ani vaše bicí nedokážou ten pekelnej stroj zastavit a i kdyby ho náhodou zastavily..pomohlo by to něčemu? A tak je nakonec ten noční pořad asi ta jediná útěcha, kterou máte. aspoň do doby, než popadnete stoličku a jumpnete z balkónu. Sny..na jejich dně cítíme nemilosrdný tlak skutečnosti. Pravda. A do toho všeho na konci Sigur Ros z ep Ny Batteri a koně kolabující na pláži. (repost ze září 2006 z mýho starýho blogu.) (09.08.2012)

Tohle je přesným důvodem, proč miluji filmy. Kvůli těm chvílím, kdy se čas zastaví, nechávám se opájet úžasným vizuálním zpracováním a bolí mne duše z úžasného hudebního doprovodu. Zatím mne takto silně zasáhly snad jen okamžiky z Twin Peaks a právě tento film. P.S.:A nevěřte gouryellovi, místo vtipných okamžiků čekejte jen pár úsměvů :) (13.05.2008)