Peníze

Dívat se na Peníze jako na obyčejnou kriminálku by bylo ukvapené. Perfekcionistický Bresson v tomto komorním příběhu uplatňuje fanatický realismus, jednání hlavního hrdiny jen načrtává a mnoho otázek nechává nevyřčených. I na mnoho vedlejších postav nazírá s odstupem a chladně převypravuje jejich často zkratkovité peripetie, aniž by sklouzával k moralizování o vině - nevinně. Rozehrané situace pouze dokumentuje, přičemž hlavní těžiště zaměřuje na (i)racionalitu lidského jednání, které ve vypjatých situacích vede k afektu (útěk z vězení, atypický závěr). Šaráda kolem podvrhů několika stovek franků doslova semele relativně klidný život obyčejného Yvona, jenž se chtě nechtě vydává všanc policejnímu aparátu a vězení. Soudržnost rodinného života se rozpadá, dcerka mu umírá, žena Yvona definitivně opouští a výhledy do budoucna se omezují na bezprizorní nic. Hlavní dějová linka se místy propojuje s osudy jiných podvodníků (Lucien) a padělatelů (studenti lycea), kteří jsou prakticky stvůrci rozkladu jedné lidské existence. Bresson nehledá východiska v kritice establishmentu, nehledá vůbec nic. S až striktní faktografičností, bez špetky citu, sleduje morální rozklad Yvona (vlastně jakéhokoliv anonymního individua) vedoucí maximálně tak k bezvýchodnosti, černému pesimismu... (17.04.2005)

Jsem poměrně otráven. Z obsahu s takhle nekompromisním příběhem, pro francouzská dramata asi typickým, by se to dalo očekávat a skoro jsem byl na to připraven. Ale co je horší, já jsem daleko víc otráven z formy. Žeby to byl záměr? Dlouhé statické záběry, podivné detaily, plno monotónně vyznívajících míst, mezi nimiž se leccos zajímavého uděje, ale ty nejdůležitější zvraty v podstatě nevidíme, neb je režisér v rámci osobitého zpracování vynechává či přeskakuje. Od začátku film nabíbral pro mne slibný potenciál a zachycení drobné kriminality, neplánovaně přerůstající v kriminalitu stále větší, mělo něco do sebe, ale jako celek nakonec neměl pro mne výrazný přesah. Na můj vkus až příliš experimentální kus. Od Roberta Bressona se mi hodně líbil v něčem podobný Kapsář s podmanivou černobílou kamerou, tady jsme si s panem režisérem těžce nesedli. 45% (19.07.2020)

Z mého úhlu pohledu podivné završení Bressonovy kariéry a zhmotnělý paradox toho, k čemu může vést tvrdohlavé lpění na jedné estetické premise. Jestliže Bresson tvrdil, že většina kinematografie pro něj představuje jen nasnímané divadlo, jeho vedení herců-modelů k topornému, odemocionalizovanému projevu ústí právě do podoby blízké špatnému divadlu. U sledování se mi také neodbytně vkrádalo na mysl, že geniální umělec nemusí vždy stvořit nadčasové, nestárnoucí a geniální dílo, což myslím platí jak pro samotný film, tak i pro Tolstého předlohu, která pro mě v této podobě představuje spíš unavenou moralitu víc než cokoli jiného. Banální příběh je navíc vyprávěn dost nelogicky, v níž první část není organicky spjata s druhou. Zatímco úvodní pasáž (přibližně půlhodinová) je strukturována jako koláž, v níž se mění aktéři a situovanost vyprávění se drží koloběhu falešných bankovek, zbytek filmu se už tvrdohlavě drží příběhu jednoho z tragických aktérů této výměny, poslíčka Yvona. Dvě hvězdy hlavně za skladebnou zručnost (po stránce kamery a střihu), která Bressona nezapře. (10.08.2014)

Posledné dva Bressonove filmy (tento a Denník vidieckeho farára), ktoré som videl, ma dokonalo otrávili. Dlho som bol z Peňazí dezorientovaný, pretože mi nešlo do hlavy, prečo je film na jednej strane plný hluchých záberov (ľudia prichádzajú a odchádzajú, otvárajú a zatvárajú dvere, idú alebo sa vezú a pod.) a na druhej strane chýbajú kľúčové momenty, ako keby sa stratili v strižni. Keď som konečne pochopil, že je to režisérov umelecký zámer, bolo jasné, ako dopadne moje hodnotenie. Síce som ho s mikrospánkami dopozeral, ale iba som sa utvrdil v tom, že filmy tohto typu vôbec nemusím vidieť. (10.11.2013)

Vvšechno, co jest, musí mít nějakou příčinu, a protože řetězec příčin nemůže být nekonečný, musí existovat první příčina. Tento známý "důkaz" používali někteří k prokázání existence boha. Ale co když se namísto tradičního boha vloudí jiné božstvo? Co se skrývá na konci řetězce příčin dokonale ukáže katolík Robert Bresson... Jeho tradičně minimalistická forma mi k tomuto filmu přesně pasuje, to chladné, pomalé, neúprosné a beznadějné podvolování se onomu božstvu, co hýbe světem. A když se mu člověk nepodvolí, tak už od světa nemůže člověk nic chtít, no, to by přece vraždil každý, ne? (21.04.2013)