Reklama

Reklama

A co dále, Baltazare

  • Francie Au hasard Balthazar (více)
Trailer

Obsahy(1)

Strhující umělecké dílo Roberta Bressona, jednoho z nejuznávanějších režisérů v dějinách kinematografie. Osel Baltazar putuje od jednoho pána ke druhému. Někteří jsou laskaví, jiní krutí, ale všichni mají motivy, které zvíře nechápe. Baltazar vede podobný život jako jeho první majitelka Marie. Sužovaný osel musí projít skrz všechny lidské neřesti. Ačkoli je bezmocný, přijímá svůj osud s noblesou. Díky Bressonově nekonvenčnímu přístupu ke kompozici, zvuku a vyprávění se z tohoto prostého příběhu stává dojemné podobenství o čistotě a transcendenci. (Cinemax)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (75)

Spike17 

všechny recenze uživatele

Film, ve kterém se postavy chovají tak nelogicky, až to bolí. Je to díky minimalistickému pojetí, kdy se skoro nic nevysvětluje, ukazuje se pouze náznacích, někdy dokonce v symbolech. Symboly, které začínají a končí u týraného osla Baltazara. Vyznění filmu silné a vedoucí k zamyšlení, pomalé tempo utváří specifickou pohlcující atmosféru__ Asi film s nejvíce prolínačkama, co jsem zatím viděl. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

FIlm je silný, originální, jemně syrový počin, je určitě potřeba ho vidět, protože je z těch, které neodezní. Zároveň míním, že se v něm Bresson, snad že příliš stržený svými záměry a fascinací, dopustil mnoha přehmatů a hrubých neodhadnutí účinků. Ono se mu to ostatně stávává. *** Tady jako byl mj. příliš zaujatý pro explicitní sdělování. Snažné, nápadné předvádění něčeho, co máspíš jen mimoděk, nenápadně vyzařovat, aby to právě bylo samo sebou, jako by už přestřelovalo vysoko nad záměr, a zapříčinilo i neuvěřitelnou spoustu filmové fušeřiny, která ruší a ještě více podtrhuje, jak úporně se tu simuluje přirozená a magická spoluúčast nepochopitelné krutosti (mladík, boháč ad.), útrpné snášenlivosti (Marie) a pokorného přijímání (Baltazar) na žité, lidmi a zvířaty nevyhnutelně sdílené realitě pracného venkovského života. *** Nelogické, nenavazující a místy vyloženě protismyslné střihy a nedotažené doplňující se záběry téže scény vadí a vytrhují z vnímání filmu především (například když v jednom záběru sledujete unikající konec řetězu a v dalším vidíte, že visí od stojícího zvířete, není napjatý a má metr vůli, než by se vůbec hnul - a ne, není to záměr, je to hrubá chyba). Neustále tu takovými nedůslednostmi prosvítá zfušovaná filmařina, přivádí se do vědomí, že je to neprecizně vyhotovený film, příliš vychtěný film o jakoby nefilmové, nekašírované skutečnosti. *** Efekt je ale přes toto rušení výjimečně silný, protože co chtěl Bresson zachytit, se samovolně vyjevuje a vyzařuje z filmu o rovinu výš. Silné momenty vyplývají nakonec z toho, že sledujeme oslíka, který zůstává dojemný a přirozený tak jako tak - nikoli jako snášejícího tu podivně spletitou, uhrančivě nepochopitelnou a bolestivou smyčku upachtěně předváděné venkovské morálky, ale že prostě začneme i díky chybám v provedení čím dál intenzivněji pociťovat, že oslík se především stal trpnou obětí natáčení tohoto snímku, a prožitek je o to mocnější, chápeme-li, že tady už zvířeti nemohla nic ulehčit ani ta chvilková náklonnost některé z postav, neboť ty zde, na této rovině, už neexistují. Oslík je na to sám, zneužitý dvojnásob, jednou jako postava v příběhu, podruhé, možná tvrději, při natáčení. Netvrdím, že to tak bylo, tvrdím, že ta interpretace funguje a mocně působí, protože se jedná o téma filmu, které je vyzračené a odzrcadlené i v dalším plánu, a film vás sám vede k tomu na oslíka takto nahlížet. *** Rozhodně zajímavý zážitek. *~~ ()

Reklama

Ephemeris 

všechny recenze uživatele

Čomu by sa ešte dalo porozumieť, je bezúčelné mlátenie úbohého oslíka. Ľudia totiž radi znepríjemňujú život nielen sebe navzájom, ale aj iným tvorom, ktoré s nami zdieľajú tento svet. Čo sa už ale pochopiť veľmi nedá, je celý zvyšok filmu. Mariin otec a jeho majetkové spory, Marie a jej fascinácia delikventmi, alkoholik Arnold, banda pašerákov. A na rozdiel od úvodného popisu, film stojí práve na týchto udalostiach. Je to nepochybne umenie, ale žiadny zázrak. ()

Toj 

všechny recenze uživatele

Tady se mi těžce cokoliv píše. Film, který toho v sobě má opravdu strašně moc. Bresson je tak trochu jiný filmař a přes vše, co jsem o něm četl a od něj viděl (můj 3. film od B.), až tento film mi umožnil ty jedinečné kvality a originalitu nějak vidět a cítit. "A co dále, Baltazare" skutečně vypovídá velmi výstižně o životě, utrpení, našich povahách a využívá k tomu naprosto geniální způsob vyprávění a úžasné formální prostředky. V tomto filmu toho lze najít mnoho a mě se k němu chce říct jen to, že je to vážně síla. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

V podstatě netuším, co přesně hodnotím. Vážně. Filmařinou je to hodně na výši. Symbolika jakž takž, ale už bych se u některých scén hádal. Příběh totálně mimo, protože když si ho poskládám, přijde mi, že se postavy chovají z čistého scenáristického kalkulu, a ne podle nutnosti a potřeb - celá scéna je vůbec tak chladně vykonstruovaná, že se vlastně nedá nikam pohnout. Nu a vyznění... Jak tu už někdo napsal, nechápu, jak člověk, intelektuál, který se hlásí k víře, křesťanství, katolicismu, může rozdávat depku plnými hrstmi (od toho jsou snad spíše filmy nihilistů a ateistických realistů?), totálně bez naděje, jakéhokoliv jejího záblesku, bez toho, aniž by reflektoval skutečnou rovnováhu světa, nebo chcete-li, jin a jang. http://www.dvdextra.cz/dvd-kratke-recenze/a-co-dal-baltazare.html ---> A co dál, Baltazare? Zóna a Aerofilms vydávají dva filmy Roberta Bressona (Mušku představíme zítra) z doby jeho tvůrčího vrcholu. Přestože osobně mám z Bressonovy tvorby nejraději Deník venkovského faráře, velice zajímavou adaptaci románu Georga Bernanose, patří Zóně a Aerofilms velký dík i za tyto snímky, jež jsou koneckonců označovány za vrchol Bressonovy tvorby. Opět můj subjektivní pohled - na Bressonovi mi vadí velká míra beznaděje, jež se v jeho filmech objevuje. Vychází ale z intelektuálního prostředí své doby a již zmíněný Bernanos patří do podobné skupiny podobně smýšlejících intelektuálů, kteří se zhrzeni postojem Francie ve druhé světové válce a plni deziluze z francouzských občanů obracejí k tehdy (a ani posléze) ve Francii nijak populární a oblíbené katolické církvi. Samozřejmě nešlo o bezvýhradné přilnutí ke katolicismu, ale šlo o kriticko-morální postoj, s různými výhradami a s mnoha humanistickými otázkami. Než teologické problémy a rozbor nauky se zabývají otázkami lidské duše, hříchu, odpuštění, interakce s okolním, většinou nepřátelským a hříšným světem. Jestliže jste četli knihy kardinála Lustigera, i v nich se objevuje podobný příklon, avšak s povzbuzením do dalšího duchovního života a s radami, jak podobné krize zvládat. Tento úvod je nutný, jelikož naznačuje, že tentokrát nejde o žádný jednoduchý film z ranku, jaké většinou recenzujeme. Bressonovy filmy jsou náročné. Ačkoliv se zdá, že se na plátně nic neděje, je nutné dávat pozor na detaily. Bresson nic polopaticky nevysvětluje. Vše podstatné vyjadřuje většinou obrazy, dialogy používá jen v případě opravdu největší nutnosti, což už samo o sobě je znakem velkého filmaře. Ačkoliv mám určité výhrady k jeho - dějinami omluvitelné - přehnané skepsi a beznaději, přesto mu nelze nepřiznat vysoký cit pro filmové umění, jaký se dnes již málo vidí. U snímku a co dál, Baltazare? je zvolen podobný postup jako třeba u Jako zabít ptáčka. Podstatné události příběhu jsou vyprávěny jako by mimochodem, očima někoho jiného. Zde očima osla, který za svůj život vystřídá několik pánů. Ti buď na něho svalují vinu za své vlastní chyby, nebo je jim mlčenlivým svědkem jejich hříchů. Hlavně je však svědkem tragického osud rodiny Marie i jí samotné. Jde však jen o jednu rovinu příběhu. Jsou zde i mnohé křesťanské paralely, symboly, jež je potřeba dešifrovat - což uznávám asi moc pro čtenáře tohoto serveru nebude jejich šálek čaje. Avšak pro tu menšinu, která ještě stále má cit pro filmové umění, několik rovin příběhu a pro podobenství můžeme film i disk doporučit. Už třeba jen proto, že český překlad měla na starosti Anna Kareninová, která oproti uvedení v České televizi titulkovou sadu pro DVD vydání rozšířila. Kvalita černobílého obrazu i zvuku je na nejvyšší možné úrovni. Bonusy pak nenajdete ani na britském vydání. V podstatě totiž existuje jen jeden možný dostupný bonus, peníze za jeho uvedení jsou však tak vysoká, že v podstatě slovo "dostupný" v této větě zní spíše jako špatný vtip. () (méně) (více)

Galerie (24)

Zajímavosti (8)

  • Robert Bresson měl velmi rád zvířata a žádná ze scén ubližování Baltazarovi není reálná. Například pro scénu, kdy ho lidé z vesnice surové mlátí, byla použita maketa zadku osla. V poslední scéně pak samozřejmě Baltazar reálně neumírá, dostal pouze prášek na spaní. (Cimr)
  • Střihačem filmu byl Raymond Lamy, veterán francouzské kinematografie, který se poprvé podílel na střihu v roce 1931. V letech 1956 až 1971 Lamy stříhal všechny Bressonovy filmy s výjimkou filmu Procesu Jany z Arcu (1962). (classic)
  • Režisér Robert Bresson si žádal černého osla, ale produkční ho podvedli a nabarvili na černo osla zrzavého. Vše prasklo, když začalo pršet a barva se smyla. Baltazara pak museli natírat každý natáčecí den. (Cimr)

Reklama

Reklama