poster

A co dále, Baltazare

  • francouzský

    Au hasard Balthazar

  • švédský

    Min vän Balthazar

  • slovenský

    A čo ďalej, Baltazár

  • anglický

    Au Hasard Balthazar

  • anglický

    Balthazar

Krimi / Drama

Francie / Švédsko, 1966, 95 min

Režie:

Robert Bresson

Scénář:

Robert Bresson

Hudba:

Jean Wiener
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • cashflower
    ****

    Reputácia somárikov, sťaby hlúpych zvierat je minimálne týmto počinom určite zmätená zo stola Robertom Bressonom. Videli ste niekedy film, kde hlavnú rolu hrá somár? (a nie ledajakú) ... ja nie a tak môžem povedať, že dokázať preniesť symboliku, metafory prostredníctvom oslíka menom Balthazar a tak trefne poukazovať na život okolo nás, je priam na: "smekám klobouk"... ..pomalšie, "skoro" bez slov plynutie (treba byť naladený na takýto filmík) a tak na prvý počin nepôjdem nad 80%, ale verím tomu, že niekedy pri druhej projekcii si tento snímok ešte viac vychutnám a nájdem práve ten zdrvujúci pôvab v jednoduchosti snímku a sile jeho tichosti.(18.8.2017)

  • Cimr
    ***

    Než nějaká postava přejde z ložnice do kuchyně, uplyne deset minut. Příběh žádný, není s čím jít, komu fandit. Sledujeme jen jak jistí venkovští balíci stále na různé způsoby ubližují chudáku oslovi.. Točit takovým způsobem a zaklínat se, že jde o čistotu stylu, mi není zcela po chuti, ale zřejmě na Bressonova díla prostě nejsem dostatečně vyspělý - a to myslím bez ironie. Nicméně nápad udělat mesiáše z osla mi zatím přijde podivně dětinský a na celovečerák nepříliš nosný.(23.8.2014)

  • rawen
    *****

    Film který na mě zapůsobil podobně jako Lynchův Sloní muž - jemný, ale tak moc bezútěšný... Těžko se mi hledají slova, není ani dost dobře možné vyzdvihnout nějakou jednotlivost, vše má své místo - nádherná hudba, výběr herců i odvaha postavit do čela příběhu osla - - - na film je třeba se soustředit, pokud se do něj ale dostanete, budete bohatě odměněni. Jsem rád, že jsem se s Bressonem seznámil poprvé pomocí tohoto filmu, zařazuji jej do své TOP10... a hodnotím ultimátně - 10/10(6.3.2007)

  • Spike17
    ****

    Film, ve kterém se postavy chovají tak nelogicky, až to bolí. Je to díky minimalistickému pojetí, kdy se skoro nic nevysvětluje, ukazuje se pouze náznacích, někdy dokonce v symbolech. Symboly, které začínají a končí u týraného osla Baltazara. Vyznění filmu silné a vedoucí k zamyšlení, pomalé tempo utváří specifickou pohlcující atmosféru__ Asi film s nejvíce prolínačkama, co jsem zatím viděl.(4.2.2017)

  • Ghoulman
    *****

    Zdrcující snímek, v němž každé gesto a skutek váží bezmála tunu a vše je vrženo na diváka (podobně jako na hřbet Baltazara) s nemilosrdnou vahou a silou. Vůbec v Bressonových filmech vystupuje do popředí jedno pravidlo, které se v jeho tvorbě prosazuje především od počátku šedesátých let. Ústředním motivem je velké zlo, avšak nahlížené vždy z pozice dobra. To však nezasahuje, nechává ději volný průběh – je vlastně dokonale bezmocné. Ať se již bavíme o Utrpení Johanky z Arku, Marie v Baltazarovi, či o extrémně krutém osudu Mušky. Hlavní postavy nejen, že zažívají velkou bolest, ale nakonec jí skoro bez výjimky podléhají. To nicméně neznamená, že by byl Bresson nějaký krutý sadista. Na poskvrnění něčeho čistého (povětšinou mladé dívky jako symbolu nevinnosti), ukazuje skutečnou zvrácenost a nebezpečí (mnohých aspektů) světa. Ve své nedůtklivé těžkomyslnosti a absolutní absenci humoru (v níž by si mohl potřást ruce třeba s Bachem, Kierkegaardem či s Andrejem Tarkovským), nechává tam, kde by jiní mávli rukou, doznívat lidské skutky v dalekosáhlých rezonancích a následcích. Každý čin má podle něho nesmazatelnou stopu v dějinách lidského života i světa a každý může vést ke svému „absolutního“ dovršení. Jestliže například nějaká postava příliš holduje alkoholu, je pravděpodobné, že v opilosti dříve nebo později nad sebou ztratí kontrolu a někomu ublíží. Tam, kde by jiní tvůrci viděli v rebelovi z Baltazara osvobozené mládí, tam Bresson upozorňuje na zničený život hlavní hrdinky - mladík si bere, aniž by vracel cokoliv zpět – avšak v autorových očích musí být vždy to, co je vzato, jinde navráceno – protože jinak bude to „něco“ chybět a způsobí bolest, pocit ztráty - jedním slovem vzniká zlo, které vždy klíčí v sobectví. A takto bychom mohli pokračovat dál a dál. Bressonovi filmy vlastně povyšují kauzalitu na tu opravdu nejzákladnější jednotku filmu a potažmo na princip fungování celého světa a to ve velmi nekompromisním duchu. Celkově je Bresson velmi podivný pavouk a výsostně originální autor. Je bytostně minimalistický/skromný a má zajímavě "roztříštěný" styl natáčení. Realitu zobrazuje po kouskách, natáčí většinou v detailech, bez ustavujících záběrů – takže mnohé jeho obrazy zpočátku nedávají smysl, nejsou příliš přehledné, není jasné ani místo, ani čas dění – časoprostor u něj krystalizuje pozvolna. Velmi nezvyklé a divácky nevděčné je i jeho vyhýbání se plynulé akci – tomuto napomáhá již herecký přednes, jež je v jeho filmech zpravidla škrobený a účelně nevýrazný. A když už se k nějaké té akci schyluje a není vyhnutí, Bresson ji prostě od-dramatizuje tím, že například do obrazu vůbec nevloží těžiště událostí – když například proti sobě vyjíždějí rytíři v turnaji v Lancelotovi od jezera, místo toho, aby nám Bresson ukázal v trysku koní rytíře padající na zem a rozlámaná kopí, jsme častěji svědky krále, který kouká s Gawainem ze strany na stranu jak "nevidění" rytíři bojují, či koňských nohou, které hrabou písek. Je vlastně skoro k neuvěření, že takto „kusý“ styl natáčení nejen, že dokáže diváka emocionálně zasáhnout (na mne jeho filmy působí většinou jako silná katarze), ale je také hodně zvláštní, že tato roztříštěnost "nezavazí" plynulé kauzalitě. Naopak - žádná věc, byť sebemenší, se zde neztrácí - každá je nakonec užita pro celkový význam díla. Vše výše řečeno je už samo o sobě hodně unikátní a vlastně z určitého hlediska také obdivuhodné. Neboť v umění, které je tak závislé na financování všemožných i nemožných organizací, je každé vítězství tvůrčí svobody nad obecnými konvencemi nebo zavděčení se divákům výhrou. A to nemluvím o důležitých etických otázkách, které z děl Bressona přímo čiší i jeho odvaze prezentovat vlastní stanovisko. Obojí (jak etické otázky, tak jasně vyjádřený autorův názor na svět) totiž v současných „artových“ snímcích až bolestně absentují.(25.6.2017)

  • - Režisér Robert Bresson (tehdy pětašedesátiletý) během natáčení filmu soustavně vyznával lásku představitelce hlavní role Anne Wiazemské (tehdy devatenáctileté) a dělal jí na place žárlivé scény. (raininface)

  • - Mladičká neherečka v hlavní roli Anne Wiazemsky se později stala oceňovanou spisovatelkou. V knize Holčička (2007) vzpomíná právě na spolupráci s režisérem Bressonem. (Zdroj: FNŘ 2010) (hippyman)

  • - Režisér Robert Bresson si žádal černého osla, ale produkční ho podvedli a nabarvili na černo osla zrzavého. Vše prasklo, když začalo pršet a barva se smyla. Baltazara pak museli natírat každý natáčecí den. (Cimr)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace