Dámy z Bouloňského lesíka

Pomsta odvrhnutej milenky bývalému partnerovi v adaptácii jedného z príbehov Diderotovho románu Jakub fatalista. Rafinovane naplánovaná hra, počas ktorej pomstychtivá Elena pripraví pôdu pre lásku, ktorá má byť v pravej chvíli rozváľaná ako domček z karát. Bresson minimalizoval vonkajšie prostredie. Slová, tieňovanie, zatmievačky, predeľujúce dej i hudbu naplno podriadil emočným pohnutiam postáv, do deja nevpustil nadbytočnú osobu, a predsa film ani náhodou nepripomína divadlo. Forma, očistená od balastu, zdôrazňuje motívy konania aktérov lineárne plynúceho príbehu. Pri sledovaní vyvoláva takýto abstrahovaný spôsob podania doslova pocitovú búrku. Dej plynie v etapách plánu prefíkanej Eleny (famózna kreácia Maríe Casaresovej - bŕ - išiel z nej až strach !). Protistrana nejasne tuší pascu, ale citom sa neubráni. Už dávno som tak nedržal pri filme palce kladnej hrdinke ! (04.02.2006)

Doporučujem si prečítať Bazinovu analýzu filmu, nie príliš pozitívnu. Možno aj tým som bol vopred ovplyvnený a aj preto mi film pripadal akýsi mdlý, statický a bez šťavy. Ale forma, štýl a noblesa postáv sú také, aké tie najlepšie filmy tohto obdobia majú. Bresson ešte bez svojich najtradičnejších trademarkov, detaily rúk by sa sem aj tak nehodily. Helene vyzerá, čiže je nalíčená ako vyslankyňa z pekla, Agnes naopak ako svätica, ani by som jej minulosti na Jeanovom mieste neuveril. (20.06.2016)

Velmi teatrální. Ani na vteřinu to nelze vnímat jako lidské drama, jde prostě o "modelovou situaci", navíc s dost nepřesvědčivým vývojem. Není to poprvé, kdy si nejsem jistý, jestli je vyznění filmu Bressonův záměr, nebo výsledek nějakého jeho selhání. Přesto to ale opět bylo zajímavé na sledování (a poslouchání). Podivně hluchá prostřední třetina ale dost kazí zážitek. (16.04.2013)

Film, v němž už se rýsují charakteristické prvky Bressonova stylu. Herecky uměřené, ale ještě ne úplně umrtvené. María Casares jako intrikánka Helene mě úplně okouzlila. Pozorný divák si taky všimne, že věta "Zhřešila jsem jen tím, že jsem milovala" je zopakováním téže klíčové věty z předchozího režisérova filmu (Andělé hříchu). (10.08.2014)

Téma pomstychtivé ženy, která se rozhodne nastrčit svému milenci jinou dívku, aby pocítil to stejné co ona, mi nepřijde vůbec originální a hlavně v tomto snímku není nic, co by ho nějakým způsobem ozvláštnilo. Jenom hlavní hrdinka se svými lstivými pohledy to opravdu neutáhne. A závěr už asi nikoho moc nepřekvapí. Moje druhé setkání s Bressonem tedy dopadlo podobně jako to první, znovu jde o skrz na skrz průměrný film. (14.06.2013)