Amores perros - Láska je kurva

Nejenom kompozičně, ale i stylově a filmařsky jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy vůbec viděl. Ani se nechce věřit, že jde o úplný filmový debut, mexický režisér Alejandro González Ińárritu tu již naplno a velice zkušeně a rutinérsky nastínil divákovi svého filmařského génia, když do plného světla ho poté o 3 léta později postavil již v Hollywoodu na režijní stoličce zatím svého vrcholného filmu 21 gramů. Amores perros je v té době (asi hlavně díky megaúspěchu Tarantinovského Pulp Fiction) velmi módním filmem povídkovým. A stejně jako v Historkách z podsvětí se všechny tři povídky vzájemně proplétají, doplňují, reflektují a posunují význam a smysl filmu samého. Velmi důležitou roli tu pak hrají psi (už z názvu odkazující ,,psí láska") - oni jsou symbolickými hlavními aktéry filmu, i když je jasné, že o lidi kolem nich jde pak především. Ať už složitý milostný trojúhelník z povídky úvodní, reprezentující sociální dno společnosti, v konfrontaci s ním pak hlavní představitelka povídky druhé, jako kontrast k prvému, a obé shrnující a oba světy (tím, co se o něm v průběhu filmu postupně dozvídáme) prostupující hrdina - nájemný zabiják - ex-profesor (se zneklidňující minulostí revolucionáře) jako nejzajímavější i nejdůležitější postava z povídky poslední. Celý tento složitý konstrukt je jakousi dokonalou metaforou nepřehledné sociální situace v mexické společnosti a především odrazem jejího hlavního města, neuvěřitelné mnohamilionové megapole. Jakýsi novodobý labyrint světa a ráj srdce... (o významový řád výše se režisér pokusil zpracovat toto podobenství i ve svém třetím filmu Babel - Babylon) Ińárritovi se podařilo říci o současné mexické společnosti svým filmem více, než by se možná vešlo do několika knih. Jeho neokázalé výrazové prostředky (tónování filmu, práce s barvami, střih, hudba...) svědčí o promyšlenosti a propracovanosti celého složitého filmového povídkového konceptu a tento mnohorovinatý umělecký útvar cizelují do podoby novodobého Občana Kanea, i když ve zcela jiném a nesouvisejícím kontextu... (27.01.2007)

Čekal jsem od toho hodně. Na začátku jsem se tetelil blahem, že jsem si zase jednou půjčil něco úžasnýho, ale to mi vydrželo asi třetinu filmu, pak začnou tempo a nápady opadat a opadat a opa... Jo tak to bohužel je. Rozvést ty psí zápasy na celý film, hmm to by asi byla jízda. Bohužel dohromady je to lehčí nadprůměr. Velká škoda. (05.09.2002)

A sobectví a hloupost. A láska a to hlavně k sobě. A prachy a mazlíčci na provázku, abychom se měli hezky. A rodina, která drží společnost po hromadě nebo teda spíš na hromadě nebo v hromadě. Ale to je stejně fuk, protože štěstí hledáme v kdejaký hromadě hoven a pak si hnědý od hlavy k patě sebelítostivě fňukáme, jak je ten svět nespravedlivej. ___ Iñárritu kombinuje, až se mu trochu zapletly nohy. Koláže v jednom okamžiku do sebe propletených osudů spíš než aby nabízely jednu silnou linku, tak se vzájemně rozmělňují, až závěr vyzní trochu do prázdna. 154 minut bylo zbytečně moc. i tak ale fascinující. Hlavně první půle. Celkově bych si vystačil s úvodní dějovou linií. (24.08.2015)

Jelikož mám opravdu ráda tvůrčí dvojku Gonzáleze s Arriagou, tak jsem byla hodně zvědavá na jejich první společný počin a opět nezklamali. Dostala jsem přesně to, co jsem od nich čekala, čili syrový a nepříjemný film, který předkládá život takový, jaký je. Opět ve filmu sledujeme několik příběhů, které se vzájemně proplétají, každý příběh zobrazuje jiný druh lásky, ale výsledek je úplně stejný. Tohle není film na nedělní odpočinkové odpoledne, je třeba se připravit na pořádnou dávku deprese. Velkou roli ve filmu hrají psi, pro milovníky psů tento film určitě není zrovna lehký oříšek, já si však ani jednou za film neřekla: "fuj, to je hnusné, to už je moc", prostě jsem to brala, tak jak to je, jako tvrdou realitu. Na plný počet to není, protože film si nedokázal po celou délku udržet laťku, kterou nastavil v první části, ale jelikož jde o Gonzálezův režijní debut, nelze nic jiného, než smeknout. Film, který určitě doporučuji, za vrchol této dvojky však stále považuji "21 gramů". (06.04.2012)

Živočíšnosť juhoamerických filmov je fascinujúca. Páčilo sa mi asi všetko. Od vášnivých vzťahov v rodinách až po spôsob, ktorým režisér oznamuje čas v jednotlivých dejových líniach. Prepletenec troch osudov, ktoré sa vzájomne stretajú len okrajovo, spája hlavne výrazná tragika. Neviem posúdiť, či je život na tomto kontinente skutočne tak dramatický, alebo je to len ich spôsob vnímania skutočnosti. Rada sa však z kresla dívam a užívam si búrku pocitov. (06.08.2006)