poster

Století Miroslava Zikmunda

  • anglický

    Old Man and the World

    (festivalový název)
  • Slovensko

    Storočie Miroslava Zikmunda

Dokumentární

Česko, 2014, 97 min

Režie:

Petr Horký

Scénář:

Petr Horký

Kamera:

Pavel Otevřel
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • heyda
    *****

    Na české poměry velmi dobře poskládaný a odvyprávěný dokument. Zpracování by mohlo být možná o trošku lepší, ale pro nadšence do cestování je to naprostá povinnost - seznámit se s životem české legendy, která zanechala stopu téměř na všech kontinentech. Jen je třeba respektovat pozvolné dokumentární tempo.(25.4.2017)

  • Jara.Cimrman.jr
    ****

    "Já musím být vděčný okupantům, že mě dokopali k tomu, že jsem začal evidovat archív." Tak tomu říkám pozitivní přístup k životu. Miroslav Zikmund si dokázal vzít z každé doby to, co mu nabídla a představil se jako velká osobnost. Taky se mi líbilo, že přiznal, že na cestách s Hanzelkou fungovali jako obchodní zástupci Tatry. Ono taková úžasně futuristická Tatra 87 se po válce musela prodávat sama. Mně se tento dokument zkrátka líbil, ale bylo by mi příjemnější, kdyby obsahoval méně servilního poplácávání po zádech a více těch úžasných cestovatelských záběrů. Ovšem jedinečná byla chvíle, kdy si přečetl, kdo ho udával na STB: "Přikláním se teď na stranu těch, kteří tvrdili, že je lépe neznat jména těch, kterým věřili. Takže dělám za tím tečku a ... jsem zklamán."(6.10.2016)

  • PhillM.
    ****

    Kompaktní a dost dobře zpracovaná pecka, které ovšem chybí více Hanzelky a přebývá snaha o "ten moment" (konfrontujeme ho s jeho STB svazkem a bude z toho emocionálno - to těžce nevyšlo). Některé momenty stojící mimo hlavní příběh jsou však skvělé. Např. silný je moment, kdy se Miroslav Zikmund vyjadřuje k otázce poválečného odsunu sudetských Němců; celé to krátké vyjádření shrnuje lakonickou větou, "Chtěli to, měli to." Suma sumárum, první půlka za plnou palbu, druhá na tři*, takže z toho vychází 4*, což podle mě není vůbec ale vůbec špatné.(21.11.2016)

  • Enšpígl
    *****

    Jako malej kluk jsem se vždycky těšil na léto až pojedu na chalupu do jedný vesnice v jižních Čechách. Pod střechou jsem moc nepobyl, za to venku jsme se s klukama vyblbli. Kradli ovoce ze sadu, chytali na černo ryby, stavěli bunkry, škádlili holky, hráli fotbal a rozbíjeli okna. Bylo celkem jedno jestli svítí sluníčko, prší nebo bylo hnusně, pravda někdy jsem nepřišel domů sám, ale doprovázelo mě bahno a prach, ale hadice se studenou vodou byla v rámci mé spartanské výchovy dostačující řešení. Občas jsem dostal celodenního zaracha, to třeba když jsem domu přišel celej od asfaltu a babička pro naši hru na asfaltéry nenašla dostatečné pochopení. Samozřejmě jsem v chalupě trpěl jako zvíře, ale jen do tý doby, než jsem objevil knihovnu a v ní krásný starý vydání knížek pana Hanzelky a pana Zikmunda. Na tu chvíli, kdy jsem tu knížku poprvé otevřel a uviděl první obrázek nikdy nezapomenu, protože jsem se okamžitě ocitnul v jiným světě. Bylo to krásné živé čtení, po každý kapitole jsem zavřel oči a představoval jsem si v těch dalekých a neznámých zemí sám sebe. Od tý doby kdykoli slyším jméno Hanzelka a Zikmund si mě vybaví tenhle moment, vybaví se mě daleké země a dobrodružství, vybaví se mě ta jiskra v oku babičky, když mě o panu Hanzelkovi a panu Zikmundovi vyprávěla u ohně při opejkání buřtů v teplých letních večerech. Proto když jsem se dověděl, že se na září chystá premiéra dokumentu o panu Zikmundovi, měl jsem v tom, co chci vidět jasno.Aby byl dokument dobrý, musí mít kvalitní téma, informační hodnotu a nesmí nudit. To všechno tento dokument má, jenže Století Miroslava Zikmunda má ještě něco navíc, je děláno z velkou láskou a respektem a to je cítit z každého záběru. Nečekejte žádný dobrodružný cestopis i když záběrům a fotografiím z dalekých končin se nevyhneme (fotografie z vrcholu pyramid jsou neskutečný ). V tomhle dokumentu nám pan Zikmund dává srdce na dlani. Vypráví nám o svém životě, o svém vztahu s panem Hanzelkou, o své rodině, o tom jak se na jeho životě podepsali komouši, samozřejmě i o cestování a deníčkování a vypráví poutavě, a hlavně zcela upřímně. Když se pan Zikmund divá do kamery, tak člověk v jeho očích vidí upřímnost, poctivost, radost i bolest. Některé vyprávění pana Zikmunda je zábavné, jiné dojemné. Petr Horký nedělal tento dokument kvůli svýmu egu, ale aby dal prostor člověku, který si svůj dokument zaslouží. Rovnice H + Z ovlivnila drtivou většinu současných českých cestovatelů, mnoho otevřených dušiček naučila respektu k cizím kulturám a ukazovala nám čechům krásný, pestrý svět v době, kdy nám komouši dopřávali jen nekonečnou šeď fádnosti. Vím, že pan Zikmund můj komentář nikdy nebude číst, protože jeho domeček je plný knížek a krásných obrázků a pro technologickej blevajz v něm není místo, ale i tak. Přeji Vám pan Zikmunde pevný zdraví, spousty důvodu k radosti a moc děkuji za ty krásný chvíle nad vašima knížkama, které mě naučily snít, poznávat, respektovat a díky kterým jsem pochopil, že skutečná hodnota je umět poznat sám sebe a pro takové poznání je cestování ten nejlepší recept.(4.9.2014)

  • betyn
    ****

    Celé to má neskutečně pomalé tempo. Otázka zní, zdali je to dobře nebo špatně? Osobně jsem si připadal jako malý kluk sedící na klíně pana Zikmunda, hltajíc každé slovo o jeho neskutečných životních dobrodružstvích. Je potřeba k tomuto dokumentu přicházet s obrovskou pokorou a respektem, protože kolikrát se Vám poštěstí poslouchat devadesátipětiletého dědečka - dobrodruha?(3.1.2016)

  • - Miroslav Zikmund zpočátku neměl o natáčení tohoto dokumentu zájem. Teprve když mu režisér Petr Horký vysvětlil, o co se bude jednat, souhlasil. (Terva)

  • - Stranická legitimace Miroslava Zikmunda, která byla použit v dokumentu, je jeho vlastní. (Terva)

  • - Film se natáčel 3 a půl roku. (M.B)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace