Babadook

Kdybych já měl doma tak příšerného fracka, rozhodně bych se vysral na to, strašit jej nějakým trapným Babadůkem, který stejně celou dobu jen impotentně vrčí někde ve tmě, a rovnou bych ho střelil Albáncům na porno. Je to opravdu děsivý horor! Z toho malého zmrda mi šel neustále mráz po zádech, vůbec se nedivím, že chudák Babadůk radši ani jednou pořádně nevylez, a je mi teď upřímně líto všech, co si nasmrkali něco takového. Mělo by se to dávat jako dévédéčko k antikoncepčním preparátům a používat k propagaci potratových klinik. Bohužel je to děsivé pouze v tomto ohledu, jinak se jedná o lacinou, tupou a nedotaženou hovadinu, z níž vyčnívají jen ten iritující, lehce mozkově dysfunkční nedonošenec a výborně zahraná insomnická matka, která toho andílka brutálně nezvládá. (18.11.2014)

Film, u kterého jsem měl v podstatě celou dobu dost nepříjemné pocity - vadilo mi jak herecké obsazení, tak ty postavy jako takové, ten kluk byl zcela nesnesitelný a jeho matka rovněž. A strašně mi vadil i ten bubák, jeho vzhled byl nesnesitelně strašidelný, podobně jako ten jeho skřípavý hlas, kterým říkal to svoje děsivé jméno - znám spoustu hororů, u kterých se člověk bojí rád, ale zde jsem se prostě bál nerad a vadilo mi to. Nejděsivější v tom filmu je ovšem ta knížka - těch několik scén, kdy jí Amelia listuje, je jako zlá noční můra, ze které se chcete co nejdřív probudit. Neměl jsem se o tom filmu nikdy dozvědět, ten film vyloženě není dobrý pro psychiku. (06.02.2020)

Režisérka Jennifer Kent má očividne vo veľkej obľube obľúbený Horror The Shining Stanleyho Kubricka,z ktorého doslova cituje,alebo Jennifer urobí ženskú verziu Jacka Torrenceho,kde hlavná postava Amelia žije so synom samá v dome,keď po prečítaní ilustrovanej knižky Babadook sa do Amelie prevtelí samotný strašiak Babadook,ktorý ju privádza do šialenstva.Ako si listuje túto knižku,tak text a obrázky ju desia,pričom zobrazované účinné intenzívne násilie sa začne zmocňovať tejto vystresovanej ženy,ktorá stratila muža po autohavárii,vtedy sa narodil Samuel,odvtedy je extrémne živé dieťa,ktoré si podomácky vyrába zbrane,ktoré jeho okolie nemôže vstrebať,chalan,ktorý sa nevie spratať do kože,taký malý spratek...Amelia pracuje v domove dôchodcov,je taká preťažená,že sa nevyspí zo Samuela,berie si prášky na spanie,vtedy má „živé sny”,kde samotný Samuel takisto užíva sedatíva.Materinská láska sa začne radikálne meniť.Snímok stavia na hrôze a desu z neznámeho,psychologické pracovanie s postavami sa stupňuje,čím viac je atmosféra skľúčenejšia,tým sa dá napätie krájať.Strih je vzorný svojej téme,vďaka tomu som sa naladil na pôsobivé dianie,ktorého som sa nenabažil podľa svojich predstáv.Ale určite stojí za videnie! (04.12.2014)

"Kdo šetří metlu svou, nenávidí syna svého. Kdo však zavčasu jej tresce, svého syna miluje." Sám jsem dostal tu a tam naloženo co se do mě vešlo a nemám z toho psychické trauma. Ba naopak mám dojem, že pokud jsem aspoň trochu použitelný člověk, je to mimo jiné i zásluhou zřídkavého, avšak důvodného, jasného a neoddiskutovatelného vymezení "tohle se nedělá, ty harante". Dnešní feminizovaná výchova toto nezvládá, takže buď dělá z kluků holky nebo nezvladatelná stvoření, kterým byste rádi pár těch dobře mířených facek chybějících do správné výchovy vrazili sami. Jenže ona je potřebuje i matka, které chybí orgasmus a nějaká ta opora v domě i soukromí. A tak místo aby pořádně usměrnila synka, něco udělala s prací, občas se synem vyrazila do přírody a nechala ho vyblbnout, aby ho přešly ty jeho pitomý nápady, a taky ho občas donutila helfnout v domácnosti (já v jeho věku normálně s mámou myl nádobí a luxoval), tak si vymyslí bubáka, kterého se nezbaví. Na jednu stranu je to svým způsobem psychologicky docela zajímavé, na druhou stranu ale tak strašně a po všech stránkách nesympatické, že ještě čtvrt hodiny po skončení filmu nevím, jak ho vlastně ohodnotit. Původně jsem chtěl dát dvě, na druhou stranu donutilo mě to se nad pár věcmi zamyslet, takže jednu přidám. Nicméně myslím, že kdyby autorka zůstala čistě v rovině psychodramatu, byl by to mnohem silnější film. Update: Zpětně se vracím k těm dvěma. (19.11.2016)

Obrazově a zvukově vytříbená, střihem osobitá australská variace na noční strašení v baráku. Hraje silně na vztah nešťastná matka / problematický syn a jejich osamělý svět po ztrátě manžela/otce, a technicky docela hezky podává strašidlo. V reakci postav na něj ale působí zvláštně, jako by nešlo o život ohrozující kletbu, ale jenom sezónní metaforické ztělesnění blbého období, které se dá silou vůle přestát. A toto, podle režisérky nejspíš obsahově zajímavější a “umělečtější” uchopení žánrové látky, mi přišlo ne úplně uspokojivé. (16.10.2020)