Nick Cave: 20 000 dní na Zemi

Cítil jsem tlukot Nickova srdce. (22.10.2014)

Cave stárne se ctí a Forsyth s Pollardovou o tom dokázali podat báječně sugestivní zprávu. Díky moři inscenačních libůstek, mimořádně invenčnímu střihu a charismatu hlavního představitele to má atmosféru jak bejk, náhled do Caveova tvůrčího procesu a jeho úvahy o muzice jsou ohromně inspirativní pro kohokoli, kdo se do ní snaží taky fušovat… Kdyby se to v závěru nepřehnalo s tlakem na mystickou pilu a kdyby se točilo na klasický filmový materiál a ne na studený digitál, bylo to pro mě za plný počet. — Po druhém zkouknutí, duben 2017: Ale tak jasně že se dědek stylizuje a sebedojímá, jenže to pro mě není rozhodující, učarovává mi tím, jak se i v té stylizaci (možná díky ní) dokáže s upřímností dotýkat podstatných věcí, víc pravda okolo tvorby než okolo života, ale z toho, abych chtěl slyšet životní pravdy zrovna od lehce dekadentních australských bigbítových šansoniérů, už jsem přece jen vyrost. (26.07.2014)

Nick Cave - charismatický dandy a hlas, démonický performer a skladatel, svébytný básník a spisovatel... Umělec, renesanční muž, který vyniká ve všech oblastech svého zájmu. Toto je 24 hodin v myšlenkovém světě této pozoruhodné osobnosti. Nevinný nápad, dovedený k dokonalosti. (18.10.2014)

Tohle jsem si nikdy neměla pouštět, pokud jsem Cavea chtěla vidět jako dřív. Naskytnul se mi zde pohled na pozérskýho intelektuáního snoba, který nezvládá posedlost sám sebou. Můj pohled na jeho hudbu se tím samozřejmě nemění, ale ne nadarmo se říká, že by obdivovatel neměl "poznat" svého "idola". Člověk má tendence si slavné umělce idealizovat, což se mi zřejmě stalo, přestože slovo "idol" bylo použité v nadsázce. Ale prostě mi byl Cave skrze jeho hudbu sympatický, videoklipy nevyjímaje. To, co jsem viděla, můj pohled na něj jako na člověka, dost změnilo. Tak třeba ta "terapie", co v dokumentu vidíme. Taková terapie by byla s prominutím na h..., protože ten "terapeut" sebou okouzlenému Caveovi jen leze do řiti. Nijak ho nezpochybńuje, neponouká, jen se ptá a doptává na věci, na kterých je poznat, že o nich sám Cave chce mluvit (jasně, chápu, režisérský a dramaturgický záměr, ale pořád to působí strašně egocentricky, včetně způsobu, JAK to Cave vypráví) a Cave tam vypráví velmi detailně o sobě (samozřejmě), ale o věcech, které ani nejsou tolik zajímavé - možná maximálně pro opravdu šílené fanoušky, takový ten typ, co prohlásí za svatou i zem, po které modla chodí. Prostě na té terapii nic neřeší, jen se tam tak vykecává. Jeho projev je v celém dokumentu strašně arogantní, nemůžu si pomoct, ale vyvolává to ve mně automaticky antipatie.A za největší průser považuju to (když se nad tím zamýšlím, tak to jde dobře ruku v ruce s tím "full of himself" přístupem a s tím intošským pozérstvím), že filmu úplně chybí humor a nadsázka. Prostě Cave vypráví a popisuje, proč a co udělal, a kamarádi a kolegové mu nahrávají a celkově mu jdou na ruku, aby se mohl nadále opěvovat. Něco jako když sedíte v kavárně a za váma se dva pseudointelektuálové vzájemně ujištují o své výjimečnosti. Chvílema mi přišlo, že je na tom ten Cave tak, že už ani neví, jestli ten jeho projev je póza, nebo ne. A doslova mě znechutila scéna téměř na konci, kdy kouká na nějaký film se svýma synama, a všichni se smějí při stejných pasážích a pak v jednom momentu všichni najednou citují jednu větu z filmu, a pak je střih. Takže divák se má podívat, jak krásný a blízký má vztah se svou rodinou a jak jsou na jedné vlně a bla bla, přitom je vidět, že ta scéna JE stylizovaná a nahraná, jako vše ostatní zde. Prostě to není autentický. V podstatě nemám nic proti "jinak" pojatým dokumentům, ani jsem nečekala, "tradiční" pojetí, ale koukat se hodinu a půl na Caveovu "ódu na sebe", to jsem fakt nečekala. A ta hodina a půl ubíhala pomaleji, než tříapůlhodinový Ben Hur. (20.11.2020)

Inspirativní... umělecky i lidsky... (24.01.2015)

Stejně mám radši Nicka Cavea zpívajícího než Nicka Cavea filozofujícího. (15.06.2015)

(LFŠ 2014) Geniální dokumentární, hudební film, solidní, vtipný, krásný...Nick Cave je skvělý, mohla bych jeho hlas poslouchat pořád dokola a neomrzel by mě, už jen ten trailer mám dost ráda a o to víc, celý film....Super, toto se moc povedlo, jeden z nejkrásnějších zážitků na LFŠ! Tak ahoj v říjnu, Nicku! (07.09.2014)

Ještě přidat, mami, prosím!! (16.10.2014)

Zdaleka nejde o dokument o životě a tvorbě Nicka Cavea, spíše o vyzpovídání se z myšlenek, pocitů a "mouder". Ale on prostě JE zajímavý člověk a tento film to zužitkovává. Já ho znám velmi letmo a povšechně, takže při rozhovoru s psychoterapeutem o mládí a otci jsem si přál spíše nějaká fakta a písně, kterých jsem nakonec pár (v neuspořádané formě vzpomínání na minulost / nahrávání, koncertování) dostal. (04.12.2014)

´Hannah Montana does the African Savannah As the simulated rainy season begins .. ..Miley Cyrus floats in a swimming pool in Toluca Lake And you're the best girl I've ever had Can't remember anything at all´..mal som problém -priznám- sa vôbec dokopat k tomu, zhliadnut túto záležitost ..egomaniak egomaniakovi vlkom.. ale; som formalista -minimálne do zajtra budem- mám rád čisté veci, bez baktérií a zbytočností, priame až na dreň (bla bla) na druhú stranu priamy popis faktu len málo kedy JE tak zábavný ako fabulácia (!) publikum si vyberie :) (06.12.2014)

Ech Nicku, tohle bylo naprosto neočekávané a taky to nejhorší, co se mohlo stát, tohle byla nuda! První půlka byla skoro k nepřečkání a těch pár pěkných okamžiků (zejména ty úplně civilní chvíle), včetně strhujícího závěru (Jubilee Street) už to nezachránilo. Archiv, kde se zbožnou uctivostí a v bílých rukavičkách berou do rukou ohmatané paperbacky a fotografie a naslouchají odbornému výkladu a identifikaci; fanynky a fanoušci pod pódiem v naprostém vytržení z blízkosti jejich boha; nesmírně seriózně pojaté sezení s psychologem (nebo to snad byl novinář?). A v závěru s prostřihy do minulosti rostoucí smutek z toho, že tam kde si vystačil v minimálním složení teď potřebuje k umocnění smyčce, velkolepý orchestr a dětský sbor. Grindermana na tebe, Nicku! PS: Blixa už nám taky zatraceně sešel a koneckonců ani ta jindy tak vystajlovaná Kylie nezastře drobné vrásky v obličeji. Všichni holt stárneme a měkneme, tomu říkám resumé. Ach. (27.01.2015)

Nick Cave je borec, to všichni ví, včetně něj. Nejsilnější mi přišly momenty, kdy tvořil a bavil se s Warrenem Ellisem, naopak poněkud rušivě působily scény, kdy nám Cave sděloval nejrůznější životní pravdy a moudra, to si mohl ušetřit (vyznělo by to asi jinak, kdyby to uvedl slovy jako "domnívám se, že..", "myslím si, že..", "jsem přesvědčenej o tom, že.."). Každopádně dokument nenudil, měl příjemné tempo, hudba pochopitelně dokonalá. Osobně mě mrzí, že dialog s Blixou byl poněkud krátký, Blixa má více co říct, než paní "prdýlka". (27.12.2014)

Kamera úžasná, hra světel skvělá o hudbě ani nemluvim :) Velmi netradiční dokument ale mělo to drive a koule :D Některé scény mohly být o trochu kratší, ale jinak jsem byl z filmu, od kterého jsem nic nečekal, nadšený. Dokonce jsem se občas i zasmál a nebo naopak jsem měl na krajíčku :) (24.10.2014)

Asi nejpoetičtější dokument, který jsem kdy viděla. Vlastně víc než dokument mi to přišlo, jak 90minutový trailer na život Nicka Cavea. A já se v něm úplně utopila. Při předposlední scéně (Jubilee Street), jsem měla chuť začít v kině tancovat a pak tleskat jak o život. Líbilooo. (22.11.2014)

Som zmätená. Toto je ten film, o ktorom všetci rozprávali? V prvom rade mám zásadný problém s „dokumentárnymi“ filmami, ktoré sú natoľko „dokumentárne“, že v jednom obraze môžeme vidieť zábery z kamier, ktoré by mali stáť oproti sebe. Tento totálne štylizovaný egotrip je síce veľmi príjemný, má pekné bonmoty, no rozhodne nič zásadné nehovorí o Nickovi Caveovi ani o ničom inom, pretože prezentuje len akúsi masku človeka. Masku, o ktorej Nick Cave chce, aby sme si mysleli, že je jeho tvár. 20 000 dní na Zemi je séria hraných scénok s (bohvie nakoľko pravdivými) spomienkami, vybranými narcisom, ktorý nám dáva len to, čo sám chce. Ja chcem viac. Kto si? (06.04.2015)

Poutavý vhled do tvůrčích procesů mnou velmi obdivovaného a vyhledávaného interpreta, spisovatele a skladatele. Film o přechodech reality a fikce a vzájemném obohacování obou rovin, což je něco natolik pevně spjatého s Caveovou osobností, jeho životem, vzpomínkami a zkušenostmi, že může být snímek směle zván jako dokument o Nicku Caveovi. Celá výpověď byla silná sama o sobě, ale vyvrcholení v podobě střihové scény koncertního podání Jubilee Street, mě sevřelo v tak kurevsky intezivním zážitku, jaký mi audiovizuál už dlouho nenabídl. (3x v kině) (26.07.2014)

Když jsem ho viděl 22.listopadu 2013 v Praze na živo, z prvních řad, byl to jeden z mých nejlepších hudebně divadelních zážitků, zkrátka skvělé vystoupení, které zapůsobilo velmi... Ale k filmu! Tohle je naprostá bomba! To jak Cave pojal tenhle dokument o sobě samém, je prostě geniální. Pro fanoušky povinnost, zkrátka naprostá laskomina. Ale myslím, že na tohle se může podívat kdokoliv... Chvílemi až divadelně hraná dokumentace, velmi originálně pojatá, chvílemi krásně informativní, vše vyloženo skrz Caveovy zpovědi, monology, skrz rozhovory mezi ním a lidmi, které ovlivnil, a kteří nějakým způsobem zasáhli do jeho života, a tyhle rozhovory jsou prostě...pojaté v naprosto originálním stylu. Je v tom melancholie, nostalgie, je v tom zkrátka Nick Cave. Rozporuplný člověk, s divokou minulostí, člověk, který toho má stále, neustále a pořád hodně, co říci. Nejen prostřednictvím hudby a textů, ale celkově. Nádherně mě to rozložilo.. A ten konec...... Těch posledních 8 minut... (07.06.2015)

Ten chlap má xfactor, který by mohl rozdávat všem soutěžícím stejnojmenné soutěže. Nicole je nádherná milf. Je to spíše materiál pro fandy. Nickovo poslední album ze mě fandu bezesporu udělalo a tak jsem si celej film a Jubilee Street užil. (14.08.2015)

Formát dokumentu mi vyhovoval a i přes to, že jsem fanatický fanoušek Nicka Cava, Warrena Ellise a celkově všech, co se pohybují okolo těchto dvou géniů, mi snímek nepřišel nějak přehnaný a vše, co v něm bylo řečeno, by se mělo tesat do kamene. Pokud bych podobný film točil já, rozhodně bych se víc soustředil na autentickou dokumentaci života hlavních protagonistů a režírovaných sekvencí bych se asi vyvaroval. Stejně jako je Nickův styl surově-poetický - dle mého mělo být vyprávění stejně takové. Nejsilnější jsou potom pro mě pasáže, kdy je zcela autenticky zaznamenávána atmosféra a skutečnost nahrávání jednotlivých singlů na albu Push The Sky Away. Tyto sekvence vyzařují tolik přirozené a upřímné energie díky všem zúčastněným, že lze opravdu přijmout a pochopit vše (pokud je člověk dostatečně empatický), co je v dokumentu řečeno - tedy to, že když se muzika (a vlastně jakékoliv umělecké dílo) dělá upřímně a tak, že jí chce člověk něco sdělit a předat dalším generacím či lidem kolem sebe - tehdy jde o zachycení momentu, lidské emoce, myšlenky, jednoduše řečeno zakonzervování (alespoň dle slov Nicka) příběhu do poetických rýmů a tónů, a ty přetrvají čas a všichni v budoucnu si z nich vezmou přesně to, co potřebují sami pro sebe, aby dokázali lépe pochopit svět kolem nich. (01.08.2014)

Nemůžu uvěřit, že Cave je autorem knihy And the ass saw angel. Takhle to dopadá, když přestanete brát herák moc brzo (za života). Stane se z vás nesnesitelný kokot! (19.10.2014)