poster

Nick Cave: 20 000 dní na Zemi

  • Velká Británie

    20,000 Days on Earth

  • Slovensko

    Nick Cave: 20 000 dní na Zemi

  • Slovensko

    20 tisíc dní na Zemi

    (festivalový název)

Dokumentární / Drama / Hudební

Velká Británie, 2014, 96 min

Kamera:

Erik Wilson

Producenti:

James Wilson

Střih:

Jonathan Amos

Zvuk:

Per Boström

Kostýmy:

Jemima Penny
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • petrskoc
    *****

    Formát dokumentu mi vyhovoval a i přes to, že jsem fanatický fanoušek Nicka Cava, Warrena Ellise a celkově všech, co se pohybují okolo těchto dvou géniů, mi snímek nepřišel nějak přehnaný a vše, co v něm bylo řečeno, by se mělo tesat do kamene. Pokud bych podobný film točil já, rozhodně bych se víc soustředil na autentickou dokumentaci života hlavních protagonistů a režírovaných sekvencí bych se asi vyvaroval. Stejně jako je Nickův styl surově-poetický - dle mého mělo být vyprávění stejně takové. Nejsilnější jsou potom pro mě pasáže, kdy je zcela autenticky zaznamenávána atmosféra a skutečnost nahrávání jednotlivých singlů na albu Push The Sky Away. Tyto sekvence vyzařují tolik přirozené a upřímné energie díky všem zúčastněným, že lze opravdu přijmout a pochopit vše (pokud je člověk dostatečně empatický), co je v dokumentu řečeno - tedy to, že když se muzika (a vlastně jakékoliv umělecké dílo) dělá upřímně a tak, že jí chce člověk něco sdělit a předat dalším generacím či lidem kolem sebe - tehdy jde o zachycení momentu, lidské emoce, myšlenky, jednoduše řečeno zakonzervování (alespoň dle slov Nicka) příběhu do poetických rýmů a tónů, a ty přetrvají čas a všichni v budoucnu si z nich vezmou přesně to, co potřebují sami pro sebe, aby dokázali lépe pochopit svět kolem nich.(1.8.2014)

  • Slarque
    *****

    Nick Cave není jen skladatel a zpěvák, ale také spisovatel a scenárista. To z tohoto dokumentu dělá zajímavou podívanou i v pasážích, kde Nick nezpívá (kterých je také většina). Až jsem dospěl k přesvědčení, že film je zajímavější, když jeho ústřední protagonista mluví, než když zpívá. Dvojice režisérů má na tom, jak hladce to všechno funguje, nepochybně také značné zásluhy, ale charisma ani básnická poetika Nicka Cavea léty evidentně neslábnou, takže nakonec je zajímavé, i když mluví o počasí.(31.12.2018)

  • D.Moore
    ****

    Černokněžník Nick Cave přestal být kolem roku 2000 člověkem, když píše píseň, nechá v pokoji samotné dítě s mongolským psychopatem a klaunem na jednokolce, kterého zastřelí, na osmdesátá léta si moc nevzpomíná a se syny se dívá na Zjizvenou tvář. Není to rozhodně normální dokument (pokud to tedy dokument je), ale překvapil mě svojí přístupností a hlavně nedepresivností. Cavea ukazuje jako vtipného chlapíka s nesmírně uhrančivým pohledem, který kdysi bral kvanta drog, nicméně dnes je nejšťastnější, když může psát a zavřít se ve studiu s Warrenem Ellisem a zbytkem té jeho bandy.___P.S. Škoda, že Helena Rejžková přeložila jen text první písně a na další už se nedostalo.(23.10.2014)

  • radektejkal
    ****

    Zrovna teď je v Brightonu jasno, 12 stupňů Celsia (na Veselíčku je polojasno, teplota o něco vyšší). V popředí brightonského skyline se Nick Cave prezentuje (a je prezentován) jako usedlý, přemýšlivý a tvořivý, intelektuál. Nic bych nedal za to, že takový byl vždycky, i ve svých divokých letech. To, že našel svoje místo (je o něm často řeč: místo jako lokalita na zemi i místo jako situace v mysli). Jeho bílou i černou můrou je neustálá přeměna - přeměna sama v sebe, vysílání a přijímání signálů, komunikace s věcmi, lidmi (živými, mrtvými i vymyšlenými), přizraky a monstry. Pozn. 1: Z jeho koncertu v Praze si toho moc nepamatuji, ale jeho koncert s (doktorkou) Ninou Simone mi nejspíš zůstane v paměti jen jeho prostřednictvím. Pozn. 2: Ze 7 představených písniček (ve studiu, na koncertu) jsem si znovu (v plné verzi) pustil "Jubilee Street" - a zjistil, že "I got a foetus on the leash" je jen básnickou inspirací. Pozn. 3: Nakonec mám radost z toho, že se z Nicka stalo to, co z něj stalo, a že ne to, co se v bluesové hantýrce nazývá "go down slow".(22.6.2018)

  • Bingos
    *****

    Poutavý vhled do tvůrčích procesů mnou velmi obdivovaného a vyhledávaného interpreta, spisovatele a skladatele. Film o přechodech reality a fikce a vzájemném obohacování obou rovin, což je něco natolik pevně spjatého s Caveovou osobností, jeho životem, vzpomínkami a zkušenostmi, že může být snímek směle zván jako dokument o Nicku Caveovi. Celá výpověď byla silná sama o sobě, ale vyvrcholení v podobě střihové scény koncertního podání Jubilee Street, mě sevřelo v tak kurevsky intezivním zážitku, jaký mi audiovizuál už dlouho nenabídl. (3x v kině)(26.7.2014)