Nick Cave: 20 000 dní na Zemi

básnik, egocentrik, šialenec, spisovateľ, strom vo víchrici, austrálčan, divoch, bard, úchylný génius a šofér - novodobý romantik, edgar allan poe 21. storočia... najlepšia scéna je, ako so svojimi synmi žerie pizzu pred telkou - je tak šylizovaná no pritom autentická, tak úchylná a morbídna a pritom rodinná a príjemná, tak čudná, minimalistická, no pritom šialene plná... dokument to nie je zlý, hlavne je plný skvelej hudby, niekoľkých pekných myšlienok a jedného povznášajúco inšpiratívneho odkazu a brightonského neba; (28.12.2014)

Přiznávám, že jsem čekala asi trochu víc. Pořád je tento rádoby dokument výborný, zábavný, Nick nahodí i pár mouder, o kterých budete přemýšlet i chvíli po filmu, několik scének opravdu pobaví a spletenec opravdových výpovědí a lehce zvrácených stylizací zas tak neruší, ovšem slibované nadšení se jaksi nedostavilo a skvělá vizuální stránka chvílemi děsí až svou neupřímností. Na druhou stranu, žádné z těchto "negativ" by vám rozhodně nemělo zabránit slastnému vnoření se do jednotlivých obrazů a naprosté se oddanosti jejich krásám. (28.07.2014)

O Nicku Caveovi vím akorát to, že je to muzikant. Takže jsem byl zvědavej na to, co mi o něm dokument může říct a pár věcí jsem se vážně dozvěděl. Taky jsem si však ujasnil to, že já nebudu patřit k zástupům jeho fanoušků. Slovo "lyrická" v popisu opravdu dokonale vystihuje podstatu celého projektu. (08.02.2015)

I don't know how it is for other people, but I think on some level we all want to be somebody else and we all look for that transformative thing that can happen in our lives and I think most people find it in some way or another and that's a place that they can forget who they are and become somebody else. (16.11.2014)

Černokněžník Nick Cave přestal být kolem roku 2000 člověkem, když píše píseň, nechá v pokoji samotné dítě s mongolským psychopatem a klaunem na jednokolce, kterého zastřelí, na osmdesátá léta si moc nevzpomíná a se syny se dívá na Zjizvenou tvář. Není to rozhodně normální dokument (pokud to tedy dokument je), ale překvapil mě svojí přístupností a hlavně nedepresivností. Cavea ukazuje jako vtipného chlapíka s nesmírně uhrančivým pohledem, který kdysi bral kvanta drog, nicméně dnes je nejšťastnější, když může psát a zavřít se ve studiu s Warrenem Ellisem a zbytkem té jeho bandy.___P.S. Škoda, že Helena Rejžková přeložila jen text první písně a na další už se nedostalo. (23.10.2014)