Daleko od lidí

Viggo Mortensen má prostě rád filmy, ve kterých se od odněkud někam jde. A je v tom velmi dobrý. Jako učiteli uprostřed Atlasu mu do života vstoupí alžírská revoluce. Jeho svět se začíná hroutit, víra, že naučí děti číst a udělá svět lepším taky. Arabové ho považují za Francouze, Francouzi za Araba. Jeho rodištěm a vlastí je Alžír, ale přesto ho tam nikdo nechce. Zbývá jen přežít a zachovat si jakous-takous důstojnost. Ztráta Alžíru je pro Francii dlouhodobým traumatem a čas od času se objeví film, který stojí za to vidět. Tento mezi ně bezesporu patří. Za závěr přidávám i hvězdu pátou. 85% (15.05.2016)

Ne příliš zajímavý příběh, kde se do Alžírské války podíváme opravdu jen na chviličku. Film si spíš hraje se surovou atmosférou kamenité pouště a se svízelnou životní situací alžírského vesničana, kterému pomáhá osamělý učitel. Viggo Mortensen opravdu předvedl své jazykové znalosti. Ještě jsem neviděl, že by herec v jednom filmu plynně mluvil 3 různými jazyky. Zarážející je, že prý ovládá ještě minimálně další 2. (09.03.2017)

Dobrodružné filmy mají rádi všichni, především muži, a především mladí a staří. Mladí proto, že se na skutečném dobrodružství nemohou dosud podílet; staří proto, že už nemohou. A proto i "parametry dobrodružství" pro mladé a staré jsou jiné; i když spíše v intenzitě než jejich výběru. Jen málo autorů uspokojí současně staré i mladé; Jules Verne asi ano, Karel May asi sotva... Tohle je film spíš pro ty staré: sentiment (ale ne příliš), smysl pro pravdu a spravedlnost (ale jen do určité míry), násilí (ale ne z touhy po bohatství ani bezúčelného chvastounství), hrdinové neumírají (ale nejspíš už to stejně mají spočítaný), krásná krajina (ze které ovšem lidi utíkají, protože tam není voda ani půda). A hlavě (pro ty staré) film nechává dostatek prostoru k vlastním úvahám, zápisům do zkušenostní paměti, zření analogií a formulování prognóz. (19.08.2016)

Myslel som, že to bude western z Alžírska, ale s týmto žánrom film súvisí len okrajovo. Skôr je to film o putovaní v krajine s inými ľuďmi, a putovacie filmy neobľubujem. Hlavne, keď sa skoro nič nedeje a len ŕaz za pol hodiny niekoho stretnú, aby sa porozprávali alebo si zastrieľali. Neohúrili ma ani pekné zábery nepeknej krajiny, takže film u mňa celkovo prepadol. (13.11.2019)

Chápu, že dnešní doba přeje efektní filmařině a dnešní generace je zvyklá na úplně jiné tempo. Současného teenagera může tenhle kousek svou melancholií a pomalým rytmem pouštní krajiny přivést na pokraj šílenství. Pro mě to byl ale zážitek vidět procítěnou filmařinu plnou emocí bez snahy lacině zaujmout. Je to jen pár let, co se v Evropě skončily krvavé události 2. světové války. Pobřeží severní Afriky je stále zaminované a váleční veteráni ještě nestihli zapomenout na svá traumata, když to ve městech a na venkově koloniálního Alžírska začíná vřít. Arabská většina zvedá hlavu a žádá sebeurčení, pro francouzské osadníky je vláda domorodců nepřijatelná. První protesty a sabotáže se mění v přepady a atentáty a ty přerůstají ve skutečnou válku. V odlehlém řídce osídleném horském sedle stojí škola, kde se scházejí žáci z širokého okolí a jejich učitel se snaží ve výuce najít nový smysl života a zapomenout na nepříjemné válečné zážitky. Ač původem cizinec, rozumí podstatě konfliktu, chápe mechanismus občanské války a ví, že zůstat v ní neutrální půjde jen stěží. Zná trpké konce válečných tažení a cenu, kterou platí nejen poražení, ale i vítězové. V době, kdy se jiní chápou zbraní, pokusí se naopak jeden cizí život předurčený smrti zachránit. Spíš než o válečný film nebo dobrodružný příběh jde o psychologické drama člověka, který jde proti proudu. Pro mě se jedná o mimořádný zážitek. Skládám poklonu Viggu Mortensenovi, pro kterého to byl do značné míry osobní projekt, kterým se vymanil ze škatulky postav typu gangsterského taťky z Dějin násilí. Celkový dojem: 90 %. (04.09.2017)