Strážce pláže v zimním období

První setkání s jugoslávským filmem pro mě nedopadlo zrovna moc dobře. Po slibně se rozjíždějícím začátku přišla nuda, film se vyvíjel velice pozvolna (jestli vůbec). Ani nádherné hlášky otce hlavního hrdiny mi nezabránily, abych si Hlídače pláže zafixoval jako film, u něhož jsem si stále dokola říkal: "To vydržím, už zbývá jen pár (desítek) minut..." (09.09.2006)

Klasika. Do partnerstiev i manželstiev detí sa stále kafrú rodičia. Aby dokázali, že ich potomok dokáže prekonať, povzniesť rod k výšinám hojnosti a šťastia. Aby zabránili vstupu ekonomicky nanič frajerov (alebo frajeriek) do rodiny. A deti? Tie chodia na návštevy k rodičom, rodičia k nim. Častokrát počúvnu ich dokolečka opakované mantry o potrebe rozísť sa. Je to podobné ako náboženská ideológia, len na úrovni bazálnej - rodinnej. Rodičovia opakujú: "Vieme, milujete sa, to je fajn. Ale to prejde, pozri nemá skoro žiadne prachy, poriadnu robotu. Nie je ani perspektíva blízkeho obratu. Lepšie bude, keď to nejako ukončíte, aspoň na čas. Môžeš bývať u nás, my sa postaráme." V skratke o tomto je príbeh Dragana, ktorý chcel budovať manželstvo, prácu aj domov no naráža na rodičovské reči, na ťažkosti pri hľadaní zamestnania, ktoré by uživilo a zabezpečilo bývanie. Snaží sa, ženu ľúbi, no vzájomná láska často nestačí. Pozvoľna plynúci príbeh so smutnosmiešnym podtónom. 3,5*. (10.06.2015)

(KB - J) Debut Gorana Paskaljeviće je příslibem toho, co bude později s větší úspěšností uplatněno v režisérových dalšísch snímcích: mladící vyrovnávající se s dospělostí a toužící odcestovat ze země pryč, narážející na četná omezení (rodinná, politicka), která jsou pro diváka tu zábavná, tu smutná svou směsí komiky a tragiky. HLÍDAČ PLÁŽE V ZIMNÍM OBDOBÍ je paradoxně nejdospělejší, protože nesledujeme hrdinovy první milostné zkušenosti na pozadí historiky významných okamžiků, ale snahu najít si práci, založit rodinu atd. I navzdory figurkaření, které umožňuje rozehrát několik vtipných scének těžících z trapnosti okamžiku, je přístup spíše realistický. Žádné zkreslování, které by bylo dáno přizpůsobení se optice ústřední postavy, mladíka Dragana. Mnohem víc než u ostatních Paskaljevićových snímků se tak do popředí dostává generační konflikt a kritičnost vůči komunistickému režimu. Ovšem hrdinovo potácení se mezi dvěma rodinami a mezi pracovními a osobními povinnostmi má vliv na tempo, které je velmi pomalé a divácky nepřívětivé. I sázka na tragické konce, které mají dodat další rozměr, působí násilně. (27.11.2012)

Ke sledování tohoto filmu mě zlákal: výsostně poetický název, jméno režiséra a vysoké hodnocení na čsfd. Do půlky mi však připadal jako jedna z "nezávazných" komedií českého režiséra (ne tak zcela bez souvislostí - Goran Paskaljević má s námi mnoho společného). Když se však postava "frivolního" otce začala dotvářet v "milujícího" otce, který je pro syna ochoten i zemřít, a mladé manželství nabylo "běžně zažitých" dimenzí, dostal novou dimenzi i celý film. Obava z "jugoslávské vesničky střediskové" byla (bohudík) přece jen rozptýlena. (25.10.2016)

Prežije, alebo neprežije mladá láska (vlastne manželstvo) v "nehostinnej" Juhoslávii? Je cesta do Švédska pre mladých ľudí jediným východiskom zo sociálnej mizérie krajiny? Paskaljevič nám ukazuje svoju vlasť napriek komunistickej cenzúre takú, aká bola a nepridáva žiadne pozlátko. V dome na pláži by totiž nebývali ani krysy, ale keď sa inak nedá, tak sa treba prispôsobiť. Rozuzlenie nám chce naznačiť viacero vecí a komunistická krajina a možno aj ženy tu nevychádzajú vôbec, ako víťazi. Sledujeme rázovité, ale uveriteľné postavičky, takpovediac zástupcov pospolitého ľudu, ktorí sa musia pretĺkať všelijak, ale dokážu to brať s nadhľadom. Niektorí však menej a dochádza tak ku konfliktom. (30.03.2014)