Režie:
Isao JukisadaScénář:
Kankuró KudóKamera:
Kacumi JanagidžimaHrají:
Jósuke Kubozuka, Kó Šibasaki, Taró Jamamoto, Cutomu Jamazaki, Hirofumi Arai, Bang-woo Dong, Masato Hagiwara, Asami Mizukawa, Ren Ósugi, Jódži Tanaka, Min Kim (více)Obsahy(1)
Sugihara rozhodně nemá jednoduchý osud. Narodil se korejským rodičům v Japonsku a zde navštěvoval speciální školu pro korejské imigranty. Stále ho provází krize identity, stále se sám sebe ptá, kdo vlastně je a kam patří. Jeho pochyby nepřehluší ani úspěšný vstup na čistě japonskou střední školu. Díky svým sportovním schopnostem září a stává se oblíbeným spolužákem. Za své sportovní umění může poděkovat především tvrdé průpravě svého otce, bývalého profesionálního boxera. Jeho vnitřní pochybnosti však naplno propuknou, když se při náhodném setkání na party zamiluje do japonské dívky. Ta jeho nemotorné první namlouvání přijme a jeho náklonnost opětuje. Sugihara se však děsí toho, že by jí měl říci o svém korejském původu. Obává se, ať už oprávněně, či neoprávněně, že by to jejich vztah zničilo. Vše se změní, když jedné noci Sugiharovi zavolá jeho dávný přítel. Telefonát má pro rozjitřeného mladíka nečekané důsledky
Cena FIPRESCI na MFF v Palm Springs 2002. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (32)
Goučko je film neuvěřitelně fádní a bez jakýchkoliv emocí. Nebo je to možná jinej level. A to má přitom slušné ambice. Ve výsledku je to film nemastný, neslaný, trošku vtipu, trošku vážnosti, trošku romance, trošku akce, ale nic, co by vás (mě) omlátilo o zem. Také chybí jakákoliv gradace. Po polovině promítání začla vítězit nad japonským rváčem paní nuda se slečnou únavou a o to není to, co bych zrovna od dobrého filmu očekával. Zklamání. ()
Japonská variace na Romea a Julii, tentokrát v moderním hábitu. Nechybí láska mezi mladými lidmi z různého prostředí, nepřející otec, smrt nejlepšího přítele z ruky nepřátelského gangu a navrch ještě hodně vtipných momentů z běžného života jednoho tápajícího teenagera. A krásná hudba jako třešnička na dortu. ()
Tak ako formou dravá a divoká expozícia časom prejde do subtílneho radenia scén plných krehkosti a nevypovedanej jemnosti, tak sa aj nálada vo vašom vnútri počas sledovania bude meniť. Tento film vás dokožáže udržať v napätí, aby vo vás v nasledujúcej chvíli vykúzlil úsmev a krátko na to aj nevtieravou, veľmi jemnou poetikou stihol potešiť i vaše srdce. Tak ako zaujímavo dokáže podať vzťah medzi otcom a synom, dokáže aj vážne predostierať otázky rasovej segregácie a z toho plynúcich etnických problémov ruka v ruke s nachádzaním "seba samého" v dospievajúcom veku. Film, ktorý je všeličím a pritom zostáva tým najhlavnejším -> slovami hlavného hrdinu "This is my lovestory". ()
Tak jak jsem viděl už v Baramui Fighter, život korejců v Japonsku nebyl vůbec lehký, brali je jako špínu. Zde to pojetí je však malinko jiné, v hlavní roli jsou předsudky. Film se mi líbil, občas malinko zdlouhavý, ale určitě nelituji, že jsem na něj byl upozorněn. Hodně kladná je komediální stránka, která lehkým humorem odlehčuje celý film a člověk se pak necítí jako by mu někdo klečl na bedrech. 75% ()
Jak si žije dospívající Korejec v Japonsku? Cítí se být více Japoncem, nebo Korejcem? Kde je jeho místo ve světě? Kdo jsou jeho přátelé a lásky? Jak žít s japonským a korejským rodičem? Dvě hodiny s Go jsou opravdu výživné. Člověk zvyklý na hollywoodské pojetí filmu o dospívání "outsidera" bude poněkud zaskočen. A to jak japonským stylem vyprávění/scén, tak i obsahem. Je to tvrdé, drsné a až moc reálné. A díky tomu je to i nadmíru sympatické. Go má své vrtochy, ale i tak je to kousek, co stojí, pokud máte alespoň trochu rádi japonsko/japonskou kinematografii, shlédnout. ()
Reklama