Pépé le Moko
Režie:
Julien DuvivierScénář:
Henri JeansonHudba:
Vincent ScottoHrají:
Jean Gabin, Mireille Balin, Gaston Modot, Marcel Dalio, Line Noro, Gabriel Gabrio, Saturnin Fabre, Gilbert Gil, Roger Legris, Jean Témerson, Lucas Gridoux (více)Obsahy(1)
Dohonil jej vlastní stesk po Paříži, touha po lásce a smutek. Jean Gabin jako gangster, jemuž se uzavřela cesta zpět.
V roce 1937 mělo v Paříži premiéru drama Pépé le Moko o francouzském zločinci, který je nucen skrývat se před policií v Alžíru. Jeho útočištěm se stala stará maruská městská čtvrť Kasba, kde se bezpečně skryje ve spleti uliček, nikdy nekončících domů a teras. Obklopí se lidmi, kteří ho uznávají a někteří i bojí. Noblesního gangstera trápí hluboký stesk po domově, především po Paříži, která se mu zhmotní v ženě, do níž se zamiluje, krásné Gaby, bývalé kabaretní umělkyni, nyní ženě bohatého obchodníka.
Pépé le Moko je výrazným reprezentatnem poetického realismu - směru ve francouzské kinematografii druhé poloviny 30. let 20. století, který vytváří vlastní svět připomínající skutečnost, ale poznamenanou nostalgickou atmosférou. Jejími hrdiny jsou osamělí lidé, vyděděnci ze společnosti, jenž jim ukřivdila, život se jim nedaří a jen zoufale se snaží odvrátit blížící se katastrofu.
(oficiální text distributora)
Zajímavosti (10)
Jiří Menzel
- Na své začátky coby filmového diváka vzpomínal: "Nebyl jsem moc velkej filmovej fanda. V padesátých letech tady nebyly žádné filmové kluby, jenom pár nadšenců zorganizovalo promítání filmů z filmového archivu. Každý čtvrtek večer v Kinu mladých v Klimentské ulici. Tady jsem poprvé viděl Intoleranci, Občana Kanea, Zrzka, Pepé le Moko, Dovženkovu Zemi, Děti ráje, filmy Chaplinovy a Clairovy, Ejzenštejnův Křižník Potěmkin. Bylo to v době, kdy jsem toho moc nevěděl, ale moje hlava i srdce byly otevřené a tyhle filmy mi řekly všechno, co jsem potřeboval o filmu vědět. Jeden z těch večerů byl věnovaný Renoirovi a před Velkou iluzí běžel krátký snímek Výlet do přírody. Tenhle film rozsvítil mou hlavu jako lampu na plyn, mohu-li citovat klasika. Spolu s filmem Soví řeka patří k absolutní špičce mého diváckého žebříčku. Film, i ten zvukový, nemá být nic jiného než vyprávěním v obrazech. Vedle těch dvou filmečků mi připadají současné filmy většinou spíš užvaněné a ukodrcané." (NIRO)