We Are Still Here

Haunted house s home invasion v závere. Musím uznať, že hororová stránka filmu prekonala moje očakávania. Atmosféra a desivosť pri niektorých scénkach nabrali pekelne vysoké obrátky a čo sa týka ľakačiek tak luxus nad luxus. Pri niektorých som skoro dostal srdcový záchvat. Obsahová omáčka okolo toho aj s hercami však dýchala veľkou dávkou amaterizmu a naivity, žiadne terno. Lepšia réžia v nehororových pasážach a iní herci a mohlo ísť o ducharinu roka. 70/100 (13.06.2015)

Lidi... proč? Proč nemohou mít poslední dobou filmy tohoto tématu a zaměření aspoň nějakou vnitřní logiku? Překousnu kdejakou náhražku pořádného triku, nedokonalost herce, topornost, anachronismus, klopýtavou atmosféru, ale tohle mě fakt prudí. Nikoli jen že se chovají jako trotlové osoby živé, jako trotlové se chovají i osoby mrtvé. A navíc nekonzistentně. Ach jo. (body vlastně ani nevím za co, a asi i moc) (07.03.2016)

Paní Sacchettiová něco cítí. Kouř z pokaženého bojleru? Zuhelnatělá těla? Zlo? Když se nastěhujete do domu v jehož sklepení se nachází detašované oddělení popálenin, je docela velký předpoklad, že o patro výš brzy vznikne márnice.. T.Geoghegan, inspirovaný Fulciho Domem u hřbitova, si zvyklosti haunted house hororů rychle odbude kutálejícím se baseballovým míčkem, pár spadlými obrazy či stíny na zdech, načež zahájí docela krutou vybíjenou pod patronátem záhrobních škvarků, co se nebojí stoupnout si před kameru. Lze vyčíst trochu násilné zasazení do 70.let, zbytečně okázalé gore efekty i některé herecké etudy (posedlý Ondřej Hejma byl jak z besídky MŠ), nicméně každé nové koště, co byť jen trochu naruší stereotyp žánru, je potřeba velebit. Kdybych nevěděl, že už je přes deset let mrtvý, přísahal bych, že tam hrál Richard Crenna.. (17.06.2015)

Když nám ten trapný ťaman v Inshitdiousech standardizoval do strašidelných baráků jen bandu vyteplených, úděsně nudných až otravných skřípopantů, vrzdveřníků a trubkohuků, co se během filmu objeví pouze jako rozmazaná šmouha v koutě, mastná, tlemící se skvrna na stropě či bordel ve dřezu a vyděsí akorát tak nešikovné, sexuálně dezorientované instalatéry a malíře pokojů, všichni se začali na téhle homobubací vlně vozit a zdálo se, že je tento žánr kompletně v prdeli. Pardon, chtěl jsem říct „vyčpělý“. Naštěstí není. Pořád existují mačo heteráci, co to umějí udělat s hnusnýma, do křupava propečenýma mrtvolama, které se nebojí naprudko a dlouze ukázat a tu odpudivou blondýnu přinutí ječet ne proto, že „hrůzyplně“ ukápla špatně těsnící baterie nebo se esoterickým průvanem pohnulo s „příšerným“ to zaskřípáním houpací křeslo, ale proto, že nějaký opravdu strašidelný humusák nejprve pořádně bafnul a pak žhavýma rukama vyprstil jejímu kolíkovi oči a vyrval střeva. Jsem rád! (11.06.2015)

Tak jedem. Začne to jako festivalové drama, ladně se přemění ve znepokojující duchařinu a skončí nářezem, ze kterýho se vám nebude chtít vystoupit. Výtečně promyšlená hra s klišoidními hororovými scénkami a hláškami, která tvůrce tohoto skvostu rázem katapultuje mezi režijní elitu strašících géniů. Chcete chytrej horor? Vyprdněte se na teenagery a obsaďte do něj padesátníky! (29.06.2015)