Zvonilka a tvor Netvor

Ano, a je to tady. Vystajlovaná army vílích hňupů si to jde rozdat s vesmírnými šmejdy. Jediné, co mi tam chybělo, byly hořící vlajky USA a pořádná aliení invaze. A závěr mi fakt vyrazil dech. Bože, kde jsou ty doby, kdy Zvonilku dělali chlápci od Pixaru a býval to poetický příběh plný krásy, zábavy a inteligentního humoru, příběh směřoval odněkud někam a na konci si člověk řekl, že se na to klidně koukne někdy podruhé nebo potřetí. Tohle je ten nejubožejší díl Zvonilky a to jsem si myslel, že už nic horšího než Zvonilka a Piráti vzniknout ani nemůže. Jestli na to hodláte jít do kina, nedejbože s vlastníma dětma, tak si to raději stáhněte předem z torrentu, protože je to nejčistší hrůza a utrpení a na takové "dětské" filmy by se měl dávat ban. Bez nápadu, bez pointy, bez příběhu, bez dobra a zla, bez propracovaných postav, bez toho, aby se někomu mohlo fandit. Spíše než pohádku mi to připomínalo náborový materiál pro hmyzáckou armádu anebo nějaký nepovedený studentský pokus o kreslený film. ZA MĚ HNUS! (15.02.2015)

Jako obětavý otec jedné malé skalní Zvonilka fans jsem se nejnovějšího dobrodružství z Hvězdné roklinky zúčastnil v sále hradeckého CineStaru.........nejde však o to, že po třicítce navštěvuji animované pohádky o vílách, ale o to, jaké hrůzy na mne s první minutou zaútočily. Takže startujeme, cola, nachos, popcorn, gumové bonbony, víly, myšky, ptáčci, kytičky.....proroctví, apokalypsa, netvor - mimochodem, už samotný fakt, že se v názvu snímku objevuje slovo "netvor" je na pováženou, ale to je možná to nejmenší zlo. Krvežíznivý hon na titulního hrdinu (slovy vílí skautky: "udělám svou práci") ukončený pro dětské publikum opravdu vydařeným "happy endem" z kterého vyplívá, že všichni jednou umřeme.........ne, nestačilo se s na hibernaci se chystajícím tvorem rozloučit slovy: "uvidíme se až zase bude potřeba tvé pomoci"....prostě to tam napálíme, ať mají mít děcka z čeho noční můry). Malou (3 roky) jsme celou dobu museli držet v náručí s tím, že všechno dobře dopadne.....a to si nedovedu představit starší dítě, které si umí dat dohromady dvě a dvě - to se musí v noci počurávat ještě na střední. Slovy mé ženy, která má díky mateřské dovolené kreslené pohádky celkem najeté: "nejhorší Zvonilka" a já dodávám: "nevhodné pro kojící ženy, trpící srdečními chorobami a děti všech věkových kategorií". (24.02.2015)

Zo všetkých Tinker Bell filmov by som tento ohodnotil ako druhý najlepší (top je u mňa stále Secret Of Wings). Príbeh je podľa mňa zaujímavý, je tam veľa prekvapení, ktoré som nečakal a musím povedať, že tam priniesli aj miestami celkom solídnu a silnú drámu. Rád som sa vrátil k týmto postavám, som rád,že som tomuto filmu venoval čas a ak príde pokračovanie Tinker Bell dobrodružstiev, určite sa k nim vrátim. (22.02.2015)

Unylý příběh o malých hmyzupodobných ženuškách, které nejdřív chtějí sníst usmívajícího se bezpanenkového chudeláče, ale později přijdou na to, že ho mohou použít například na narovnávání stromů. No prostě je to z toho jednoduššího soudku. Ale potěšila mě česky nazpívaná závěrečná písnička, která u masově produkovaných amerických animáků bohužel není standartem, ačkoliv bych jí u filmu pro malé děti považoval za nezbytnou slušnost distributora. (12.02.2015)

Jednoho dne jsem dlouze nasál několik doušků dobře vychlazeného lahvového piva a pronesl směrem k paní Generové: Zítra vezmu dítě do biografu. Dávají Spongeboba. Kalhoťáka. Ať můžeš naklidit, navařit, vyprat cejchy a vycídit vidličky a nože. Druhý den ráno mě vzbudilo tiché cupitání dětských nožek: Táto, já bych raději šla na tu Zvonilku. Tady jsou dvě možnosti. Buď odmítnout a vystavit se těm nepříjemným akustickým projevům dětí, jako je vzlykání, pištění a pláč, nebo svěsit ramena a ustoupit. O šest hodin později kupuji v kině Hutník dva lupeny na Zvonilku a taky cukrkandl, pišingry a nějaké ty cocy coly. Vestibul je plný lidí a trochu mě překvapuje, že většina lidí nemá víc jak metr třicet. Vcházíme do sálu, odklízím zbytky popcornu ze sedačky po svém předchůdci a pohodlně usedáme. Za chvíli celý sál zhasne a ze tmy se jen ozývají tenké hlásky: Mamííí, já se bojím! V té chvíli si uvědomuju, že jsem asi jediný tatííí ze všech větších či menších přítomných. No potěš. Film začíná. Roztomilé víly, ptáčkové, motýlci, zajíčkové, přesně jak jsem očekával. Někdo někoho zachraňuje. Někdo se chce s někým skamarádit. Tvor netvor je hodný ňouma a jmenuje se Raf. Nudím se. Dozvídáme se o temném proroctví a katastrofě, kterou Raf způsobí. Nějak to souvisí se smrtí a armagedonem. Narostou mu křídla a rohy. Vida, vypadá jako křeček Antona La Veye. Konečně něco zajímavého. Závěr epický jako od Emmericha a dopadne to celkem špatně, žádný happy end. Výborně. Za tři. (17.02.2015)