Aleluja

A přitom Fabrice vypadá na profilovce docela normálně, takže je asi chyba ve mně. Ne, tak tohle není můj šálek ani omylem. Prvních deset, dvacet minut bych ještě ustála, ale pak se to rozjelo tak bizarním způsobem, že jsem postrádala jakoukoliv logiku, pouze, že se Glorie zbláznila a jednala jak smyslů zbavená. O jejím příšerném manipulativním manželovi tam snad není ani zmínka a když, tak jedna věta a to se mi nezdálo dostačující k takovému vyšinutí mysli. A Michael jen přihlížel, ale že by hnul prstem, to ho ani nenapadlo, prostě jen zíral jako já u monitoru. Měl své důvody, souhlasím, ale já jsem z toho paf ještě teď. Tenhle film snad ani nějak oduševněle nejde komentovat, mně tedy rozhodně ne. (13.08.2015)

Docela divočina. A rozhodně ne pro každého. Z Fabriceho filmografie sice dost možná nejpřístupnější, ale pořád bizarní kousek. Mé počáteční obavy se cca po půl hodině proměnily v upřímné nadšení z toho, jakým směrem se snímek ubírá. Pocitovou stránku tvoří hlavně detailní kamera a živelný soundtrack, o všechno ostatní (černej humor, sex a mordování) se úspěšně starají hlavní postavy. Tahle ústřední dvojice má do sympatií daleko, a pokud by se vyhlašovala anketa o nejpodivnější filmový pár, Gloria s Michelem by jistě okupovali přední příčky. Úchylnější sociopaty těžko pohledáte. Závěr pak brutální a lehce melancholický. (04.04.2015)

Solídna psycho dráma s nepríliš príjemnými hlavnými predstaviteľmi, čo ale bolo zrejme zámerom, keďže inšpiráciou tu bol príbeh vražedného dua „Lonely Hearts Killers“. Každopádne je to (miestami) vcelku pôsobivé, natočené v príjemnom vizuále sedemdesiatkového eurohororu a oceňujem aj to, že si film ustrážil vhodnú minutáž, čo býva pri podobných počinoch častým úletom. No akosi som mal z toho pocit déja vu; že si Fabrice Du Welz tak trochu precvičuje Triera. Nieže by mu to nesedelo, no mám radšej jeho predošlú tvorbu.. ani nie preto, že bola hororovejšia, ale preto, že mi pripadala viac „jeho“. Ale aj tak dobre a predovšetkým lepšie než najnovšia Du Welzova komerčná sračka "Colt 45". (28.03.2015)

Welz se nejspíš nikdy nestane mým oblíbeným režisérem, vždy naláká na "exploitation" a nakonec divák dostane psychologickou drámu, naštěstí při Aleluji jsem nemusel mít páratka na očích a mraženou zeleninu položenou na koulích abych téměř nezaspal jako při Calvarii, ale nadšený rozhodně nejsem. Pár lechtivých erotických momentů a jedna syrová brutální scéna v závěru, jinak vlastně téměř bez atmosféry, bez tempa a inteligence jsem ve filmu také příliš neshledal. 55% (29.03.2015)

Dle anotace a doporučení jsem očekávala docela běžné vztahové drama. Chyba! Film spěje k takovému psycho zážitku, který se mu daří vytvářet pomocí detailních a znepokojujících záběrů a to hlavně tváří hrdinů v různých duševních rozpoloženích na cestě k šílenství. Pracuje také s nadpřirozenem, kdy hlavní hrdina zaříkává své "klientky", netuší však, jak výrazně se mu to může vymstít, což ale ve filmu není k mé lítosti zdůrazněno. Film tak přichází o zajímavou rovinu, na druhou stranu může být i pozitivem, že se autor rozhodl nevtahovat další velké téma. Už tak jsem měla v některých chvílích problém film dosledovat, díky tíživému působení. Z hlediska kvality filmu hodnotím čtyřmi hvězdičkami. Autor evidentně ví, kam tím míří a využívá k tomu potřebných prostředků, ač těžce stravitelných. Z hlediska obsahového si ale ve výsledku z filmu odnáším jenom skličující pocit a přestože, že obdivuji formální stránku, nevím co více by pro mě mohlo být lidsky cenné. Kromě pocitu, že ani pro lásku občas nemá cenu se obětovat, možná snad pro tu nevinnou. Právě proto se nejspíš rozhodně hlavní hrdinka tak, jak se rozhodne. Ale to vám neřeknu, tam se musíte doprotrpět sami. (11.07.2014)