Koyaanisqatsi

Toto dokumentární dílo, které už ve svém názvu kóduje jakési poselství, by mohlo být a priori snadno vnímáno jako do jisté míry manipulativní ‚‚nejasná zpráva o konci světa‘‘. V průběhu celého filmu je divákovi odprezentován nespočet obrazových podnětů podkreslených hudbou s nádechem osudovosti. Po hodině a půl tedy divák může být více či méně nenápadně dotlačen do určitého stavu úzkosti, k sebezpytujícímu zamyšlení nad sebou a zbytkem světa. Leckterý odolnější jedinec však může mít tendence nad filmem rovnou zlomit hůl a odsoudit ho coby prvoplánový, napravitelsky-apokalyptický snímek se spoustou nudných a až depresivně zdlouhavých záběrů, útočících na lidské svědomí. Zpočátku rušivá repetitivnost a stejnost některých záběrů dává divákovi nezvykle mnoho prostoru k zamyšlení a ne každý má na to dostatek odhodlání a trpělivosti. Také v porovnání s ‚‚mladší sestřenicí‘‘ filmu Barakou se Koyaanisqatsi může zdát šedivější, jednotvárnější a (co si budeme povídat) zkrátka nudnější. Je ale potřeba si uvědomit, že každý z dokumentů je o něčem jiném, poukazuje na jiný aspekt života na zemi a není tak moc objektivně možné je vůči sobě měřit. Koyaanisqatsi má stejně jako Baraka spoustu barev, jen je aranžuje do obrazů v jiném stylu, který samozřejmě nemusí vyhovovat každému a mnohdy zobrazuje věci, které bychom radši neviděli vůbec. Divák je tak zahnán do kouta, a byť jsou scény industriální a demoliční balancovány výjevy nejrůznějších přírodních krás a fantastických výsledků lidské práce, může mu po zhlédnutí zůstat pocit viny a neurčitého nařčení. Dle mého názoru má ale ona ‚‚prvoplánovitost‘‘ v dokumentu své místo. Velmi si cením nadčasovosti snímku, a ačkoliv mi během sledování hlavou prošlo hned několik stanovisek, výsledným dojmem z filmu nebylo vzteklé zavržení, ani neutuchající provinilost či touha zachránit svět, nýbrž podnět k širšímu náhledu i na obyčejné každodenní objekty a rutinní činnosti, kterých se den co den účastníme. (23.11.2014)

"Jakožto mimozemšťanovi mi byl tento snímek doporučen pro ideální nepřímé poznání dominantní životní formy prožívající svůj technologický boom (či vrchol) na jedné z planet vykazující známky života. Ta je, musím uznat, opravdu nádherná, až mi málem vypadlo všech pět tykadel nad scenériemi, o kterých se nám může jenom zdát. Přiznávám, že pro mě bylo dosti obtížné vyznat se ve zpomalených a zrychlených záběrech a správně si zařadit jednotlivé segmenty do souvislostí, zda je ten a ten detail organickou či anorganickou formou, co bylo vytvořeno samotnou planetou, jejíž název mi, omlouvám se, zrovna vypadl a co lidmi. Hned od začátku jsem si nemohl nevšimnout, pokud je tedy pravdou to, co film zobrazuje, vaší extrémní bezohlednosti a destrukční obsese. Diplomacie, nediplomacie, "Hanba vám!" povídám. Šokem pro mě byla ovšem vaše populace. Sotva tyto záběry ukazují všechny z vás a je pro mě pouze hrůznou otázkou domyslet si skutečné číslo. Mohl by to být pro vás značný problém. U nás jsme měli něco podobného, i když, pravda, v mnohem menším měřítku. Řešení nebylo snadné, ale bylo tím nejlepším, co jsme mohli udělat. Věřte mi. Viděl jsem, že prostředky na snížení počtu máte. Vystřízlivěním a upřímným zklamáním pro mě byl závěr. Doufal jsem ve vaší návštěvu, ale patrně to opět zbyde na nás. Ovšem až přestanete k vesmírným cestám používat vodík a kyslík a vaše rakety už nebudou nečekaně vybuchovat, určitě se ozvěte! Celkově vzato mi Koyaanisqatsi pomohlo vytvořit si na vás a vaší planetu svůj názor. A pro naše budoucí vztahy nechtějte raději vědět, jaký je... Teď už jen zbývá projet text překladačním programem (ano, firma Microsoft for Outer Space prolézá již i do tohoto oboru, kdybych jen věděl, kde má tahle banda svůj původ!) a hyperpostorovým oknem (opět od MfOS) zaslat na stránku čsfd.cz (zaslechl jsem, že v galaxii v Andromedě je obzvláště populární, jak se tam dostala, to ví snad jen Velký chuchvalec slizkých a smradlavých zvratků, stvořitel světa). Takže žijte blaze a až přijde invaze, poděkujte svým telekomunikačním společnostem, že nám o vás řekly vše...Checheche." Na Microsoft for Outer Space opět nebyl spoleh a tento text přišel, místo do profilu k filmu Koyaanisqatsi, mně do pošty. Bylo mou morální povinností text našeho milého mimozemského přítele zveřejnit a ukázat tak všem lidským uživatelům, co si on o pozemském filmu myslí. Součástí zprávy bylo i 5 poskakujících objektů v přibližném tvaru výkalu, z čehož jsem identifikoval zobrazení jejich stvořitele a hodnocení, i když kdo ví, co tím vlastně myslel. Dále pak zpráva obsahovala asi 10 řádků mimozemského textu, který nebyl přeložen a který byl ukončen našemi tradičními vykřičníky a opět pohyblivou animací zobrazující výbuch jakési modré planety. Celou zprávu jsem však pro jistotu vymazal. (08.04.2007)

Možná jsem úplně mimo, ale já Koyaanisqatsi chápu trochu jinak než většina uživatelů. Godfrey Reggio nic nekritizuje, jen to "zdokumentovává" stav světa jeho očima a nechává, ať se každý zamyslí nad obrazy po svém. Svými obrazy se náš svět snaží definovat a zjednodušit do fungujících obrazů. Mě osobně teda první půl hodina prakticky minula (což zpětně chápu), ale zbytek mi to výrazně vynahradil. Je škoda, že Phillip Glass musí v silnějších momentech sahat po "Pruit Igoe & Prophecies"+"Koyaanisqtais", protože jinak je jeho hudba spíše takové pozadí, nic extrémně depresivně/emočně působivého (přitom ho mám hrozně rád!). Líbí se mi však Reggiova myšlenka nejdříve diváka nechat sledovat obrazy se zvukem, aby mu následně byl podtext prozrazen (závěrečné vysvětlení pojmu). Pro mě to je hodně zajímavý okamžik, kdy své pocity z dokumentu a cítění obrazů srovnám s úmyslem autora... Obrazy, které se mi nejvíce líbily: odraz přírody v zrcadle/skle budov civilizace, kontrast příroda moderní město, srovnání velkoměsta s plošnými spoji a počítačovými procesory (úžasný nápad a taková podobnost), Reggio fascinace pohybem a dopravou, ostrý kontrast klidné přírody žijící vedle uspěchané civilizace... Oproti některým si myslím, že poselství filmu bude aktuální dokud bude lidstvo existovat... Při sledování to není tak působivé, jako při zpětném zamyšlení, takže slabší 4* a chuť na zopakování. PS: ta inspiraci Rona Fricke v Barace právě tímto filmem je velmi citelná... PPS: mám dojem, že obrazy bez hudby není tolik funkční, jako hudba bez obrazů.... (12.03.2010)

Okomentovať tento film som sa zmohol až takmer po mesiaci od jeho vzhliadnutia a aj napriek tomu sa mi veľmi ťažko hľadajú slová. Zaujalo ma, aké rozdielne názory tu naň sú.. Koyaanisqatsi je niektorými chválené do nebies, druhí v ňom naopak nič nevidia, ďalší zase nevedia film presne posúdiť, pretože mu neporozumeli. Ak mám pravdu povedať aj ja som mal s tím určité problémy. Tkvie to v tom, že Koyaanisqatsi má vlastne celý rad posolstiev a množstvo myšlienok, takže každý si ho môže vyložiť podľa svojho. Za všetkým je samozrejme originálne a takisto úchvatné spracovanie filmu (ťažko ho nazvať len čisto dokumentom) spočívajúce v syntéze obrazu a zvuku, bez akéhokoľvek použitia komentára. Čo sa týka hudby Philipa Glassa - myslím, že je jedna z autorových najlepších a depresívnou by som ju určite nenazýval. Skôr by som ju označil za meditačnú a miestami až hypnotickú, pričom samotný soundtrack sa počúva tiež celkom dobre. Ako tu už bolo spomínané, najväčšie zásluhy si kameraman a strihač v jednej osobe Ron Fricke (Baraka), ktorý nasmímal úžasné neopakovateľné obrazy a ak mám pravdu povedať viacej ma zaujali tie z mesta ako z prírody, predovšetkým až postapokalyptická vízia sídlisk, ktoré sa idú rúcať či obrazovo prekrásne pristávanie lietadla. Strih sa potom najviac predvádza v scénach z mestského prostredia, kde skvelo ukazuje jeho uponáhlaný a stereotypný štýl života. V závere potom už treba iba povedať, že film si aspoň s môjho pohľadu plné hodnotenie zaslúži, veď práce na ňom trvali takmer 10 rokov jeho výpovedná hodnota je snáď omnoho väčšia než keby obsahoval akýkoľvek komentár. (16.05.2008)

Nuda...nuda...nuda...perfektní záběr...nuda...famózní záběr...nuda. Co přesně by bylo Koyaanisqatsi bez démonické hudby Philipa Glasse? Jen zajímavě sestříhanou snůškou, vesměs průměrných záběrů lidské společnosti 80.let. Právě hudba je totiž tím elementem, který drží celý experiment pohromadě, udává náladu, vytváří celou atmosféru, dělá i ze záběru na letadlo jedoucí po runwayi zajímavou podívanou. (09.06.2009)