Jízda na tygru

Veľmi dobrá trpko-smiešna komédia so sociálnym podtextom o smutnom osude chudáka Giacinta Rossiho, ktorý sa vďaka svojej slabšej mentálnej kapacite valí z jedného nešťastia do druhého. Produkcia je síce skromná ale dobrá. Jej nedostatočná  práca s atmosférou je prekrytá vďaka množstvu dialógov a výborným hereckým výkonom. Nino Manfredi a Mario Adorf neboli začiatočníci, no Gian Maria Volonté ešte len rozbiehal svoju kariéru, ktorú neskôr s Mariom Adorfom rozvinuli v špagety westernoch. 70% (05.01.2024)

Italské komedie jsou založeny na úplně jiném druhu humoru než naše a proto je nemám rád, ovšem totéž platí o komediích německých nebo z produkce USA. Mimo našich mne docela baví ještě komedie francouzské a německé. Tato komedie byla navíc ještě pokusem o sociální sondu do života nebohých kriminálníků, takže jediné co na ní oceňuji jsou herecké výkony. Ten hlavní hrdina byl naprostý idiot a jeho "přátelé" z kriminálu nebyli o mnoho lepší. Byla to banda hlupáků, kteří naplánovali perfektně útěk, ale pak už víc nic. (14.12.2022)

Fraškovitá útěkářská komedie, oživena nespolehlivým vypravěčem, notorickým lhářem, který se za katr dostal za předstírání přepadení sebe samého, je v závěrečném aktu násilně předělána na neorealisticky syrovou sociální satiru, ukazující odvrácenou stranu italského ekonomického zázraku (což odpovídá skutečnosti, že film režíroval „růžový“ neorealista). Stejný dojem neucelenosti vzbuzuje jednorázové, pouze zvýrazněním sociálně-realistické tematické roviny motivované odbočení od vyprávění v „první osobě“ (rozhovor jednoho z vězňů s manželkou, kterému protagonista nebyl přítomen). Postupný přechod od ironického nadhledu k melodramatickému patosu doprovází náhlá (a tudíž nepřesvědčivá) snaha ukazovat uprchlíky v lepším světle. Vzhledem k tomu, že před námi většinu času defilovali jako banda zaměnitelných imbecilů, je těžké začít si jich najednou vážit a soucítit s nimi. Silné herecké obsazení a pár vtipně komponovaných záběrů rozpaky z nesoudružnosti vytěsnit nedokáží. 60% (26.02.2014)

Jak snadné je být zapleten do útěku ačkoli vůbec útěkářem být nechcete. Jízda na tygru je zajímavá italská komedie, která sází na rozdílnost povah. Každý ze zločinců je totiž jiný a každý má jiné ambice co po útěku dělat a kam jít. Hlavní hrdina by navíc chtěl dokončit trest a začít znovu, ale okolnosti mu nejsou příznivé a osud tomu chce jinak. Za mě kvalitní komedie, která těží z úsměvných dialogů, ale též rozdílných hereckých poloh. (12.12.2022)

Podľa mňa sa určite nejednalo iba o akúsi, čistokrvnú komédiu, ako sa mimochodom [chybne!] uvádza na danom, filmovom ČSFD portáli, ale teda najskôr by som daný titul prirovnal ku akejsi »dramédii« so zopár komediálnymi prvkami, vrátane i dramatickej štruktúry, ktorá v podstate priamočiaro prevládala naprieč týmto, sprvoti iba väzenským dianím, a to konkrétne v spolupráci s ústredným protagonistom: Giacintom "Ošetrovateľom" Rossim v následnom podaní skrz-naskrz: Ninom Manfredim, ktorý vlastne naprosto unikátnym spôsobom, svojmu [ANTI]hrdinovi prepožičal poriadny kus «kreténskej debility», čo u mňa skoršie vyvolávalo určité rozpaky, než zrovna povedzme častejšie úsmevy na tvári, pretože táto ústredná postava: „bola dokonca viac bitá, ako sýta,” ktorej celková mentálna úroveň dosahovala predsa trochu nižší stupeň na sínusoide, čím sa položil základný kameň na postavenie daného príbehu, ktorý bol postaveným predovšetkým len na tomto »sympatickom debilovi«, vedľa ktorého si nasledujúce postavy nemohli byť absolútne ničím isté, ba práve naopak; väčšinou sa pohybovali po veľmi tenkom ľade, čo bolo na celej veci asi najlepšie; skrátka prevládal akýsi druh «surovejšieho adrenalínu», ktorý mi vskutku dokázal rozprúdiť krv v žilách, rovnako ako aj týmto ďalším postavám vo fascinujúcich, hereckých stvárneniach. • Titulný názov v podobe: Jazde na tigrovi, má dvojitý význam, týkajúci sa nielen medzitým už máličko spomínaného Giacinta, ale zároveň i ďalšieho väzňa na úteku, ó áno, a to vedzte, že sa bude i čochvíľa utekať z tejto talianskej väznice, pričom z mojej strany s neupresneným počtom väzňov, aby som divákom náhodou nepokazil filmové očakávania, kedy tohto »ľudského tigra« by mal napokon predstavovať snáď nikto iný, než Tagliabue v podaní Maria Adorfa, a čo by sa následne mohlo potom stať, ak by nedajbože počas jazdy vypadol tento osamotený jazdec? • Geniálny scenár kvarteta scenáristov s pôvodným, českým dabingom z roku 1968, a to len po siedmich rokoch od premiéry! • Už úvodné titulky obsahovali nevídanú energiu, a to ani nehovoriac o úvodných záberoch, počas ktorých som si ihneď dokázal vytvoriť úsudok o tom, čo ma neskoršie zrejme čaká, a veruže sa bolo i naďalej na čo pozerať s neuveriteľným obsahom v rámci celku. (16.01.2024)