Reklama

Reklama

Samba se do Francie přistěhoval před deseti lety ze Senegalu. Pracuje načerno v různých zaměstnáních a doufá, že brzy dostane povolení k trvalému pobytu. Jeho neradostná rutina se změní, když potká Alice – manažerku, která trpí syndromem vyhoření a dobrovolnickou prací se snaží dát svůj život zpátky dohromady. Brzy mezi nimi vznikne křehké pouto. Jejich vztah se však nesetkává s pochopením okolí: Sambův strýc synovce varuje, že jej žena opustí, jakmile bude psychicky zase v pořádku, a Aliciiny kolegyně jí zase vyčítají, že si od klienta neudržela profesionální odstup. (AČFK)

(více)

Videa (4)

Trailer 1

Recenze (137)

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Nakache a Toledano dokáží naprosto dokonale odvyprávět náhodné setkání dvou naprosto odlišných lidí se všedními problémy a spojit dva různé světy do jednoho, tak aby Vám po shlédnutí jejich filmů bylo naprosto dobře. Dokáží to tak perfektně, že stejně tak, jako byli Nedotknutelní, si zamilujete i tento film. Možná je tu jeden problém a to ten, že Samba je možná ještě více aktuální teď, než byla v době vydání v rámci celého světa. V době, kdy jsem tenhle film viděl, totiž celou Evropou probíhala vlna nevolí ohledně utečenců, co se snaží z Blízkého Východu dostat na západ a noviny z toho udělaly poměrně aktuální téma. Aktuálnější o mnoho více, než bylo dříve. A dříve už vlastně bylo aktuální víc než dost, když o tom mluví třeba zrovna tenhle film. Aktuální problémy ale celou řadu lidí sere a tak věřím, že se plno lidí najde i v případě tohodle filmu. Za sebe ale musím říct, že Omar Sy a Tahar Rahim zde předvedli tak dobré herecké výkony, že nešlo jejich utečence nemít nerado. Nakonec nám všem ve výsledku dojde, že veškeré tyhle problémy nejsou o skupinách, jako spíš o lidech. Jenže rozdělit je nejde a nikdy nepůjde a vždy o nich budeme mluvit jako o skupinách. ()

novoten 

všechny recenze uživatele

Je to od Nakacheho a Toledana koneckonců obrovská troufalost. Opět útočí na diváka skrz nevtíravou Einaudiho hudbu, bodují díky aktuálnímu námětu a v první řadě spoléhají na zdrcující charisma a odzbrojující úsměv Omara Sy. A jako zázrakem opět vítězí. Jejich Nedotknutelnými tak důkladně prověřené zbraně neztratily ze své palebné síly vůbec nic a přestože je celá situace opět náležitě nadlehčena a pro pracující ze sociální sféry ve své podstatě tak trochu neuvěřitelná, nemám slov. Tohle je totiž pokus odvyprávět příběh z problematiky, nad kterou se sice drtivá většina lidí pousměje, dojme i zakroutí hlavou, ale po odchodu z kina zapomene. A takovým přece nejde nefandit. ()

Reklama

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Základní pravidlo znáš?“ - „Jo…anebo mi ho radši řekni.“ - „Nikomu nedávat svoje telefonní číslo nebo adresu. Nebo ti budou volat ve 3 ráno a spát na rohožce.“ Ale to by Alice musela svou kolegyni poslechnout…Eric Toledano a Olivier Nakache mě potěšili již v případě filmů Nedotknutelní a Dokud nás svatba nerozdělí. I v případě Samby u mě zabodovali. Samba je sice v mnohém takovou příjemnou pohádkou, ale zase ne přeslazenou v duchu hesla „s přeháněním to nepřeháním“. Oceňuju fakt, že to oťukávání je trochu rozpačité a skutečný zájem má zpočátku vlastně jen jedna strana. Vyvine se to každopádně v milou romanci s převážně příjemnou atmosférou (podbarvenou výbornou hudbou), u které si divák může tipovat, jak moc velkou má ústřední dvojice naději na budoucnost. Charlotte Gainsbourg je ve své roli naprosto přesná a Omar Sy má také cosi do sebe (ačkoliv nezastírám, chvíli jsem si pohrával s představou, jaké by to asi bylo, kdyby Idris Elba uměl francouzsky…no nic, třeba příště). Za mě slušné 4*. ()

verbal odpad!

všechny recenze uživatele

Vy, co radostně očekáváte další neotřelou a neuvěřitelně vtipnou kripliádu typu Nedotknutelní, jako jsem to vyhlížel já, raději místo projekce zazvoňte na souseda a požádejte jej, ať vás pořádně nakope okovanou botou do bránice. Věřte mi, že ta vás jinak tentokrát opravdu bolet nebude a těch pár kopanců vám rozhodně přinese mnohem příjemnější zážitky než tato nudná, otravná a cajdákovitá reklama na negry, dobrá akorát tak k prodloužení pobytového víza Omara Sy. Těm žabožroutům už dočista jeblo, anebo dostali macatý grant od Opočlověka v plísni, aby začali točit klišovité, trapné a až pobuřující imigrační příručky o tom, že k trvalému a bezproblémovému pobytu ve Francii stačí tomu tolik sympatickému černouškovi narazit si nějakou naprosto nešukatelnou, odpornou kobylí tlamu z OvP, co má neodolatelnou chuť na senegalský kabanos. Ve druhé polovině minulého století jim celé to jejich koloniální safari spadlo na hlavu, zvířátka prahla po samostatném výběhu, pohrdla civilizací a milé Francouze vykopala z Afriky od Alžíru až po Madagaskar. O šedesát let, tisíc opičích válek, bídy, genocid a diktatur později však naplnila rčení, že dobré okapi se vracejí, a milá africká fauna opět zatoužila po hřejivé náruči a podpoře civilizace, pročež hromadně migruje zpět pod křídla galského kohouta. Za těch šedesát let, co tam s takovým úsilím platili daně a budovali progresivní divočinu, jsou nyní ještě k tomu všemu rozkošně ovlivněni tím tolik mírumilovným Islámem, jenž se blahoslavenými pustinami vždy šířil rychleji než kapavka doky, no a v Paříži teď hoří předměstí jako naprosto spravedlivý protest všech těch čokoládových Omarů, Ibrahimů, Mohamedů, Abduláhů, Usámů a dalších proti nehumánnímu zacházení. Vůbec se jim nedivím. Se svým vysokošamanským vzděláním a maturitami z pastevectví doufali, že v zemi zaslíbené budou řediteli bank, šéfy firem, právníky, mozkovými chirurgy a jadernými fyziky, a ty kurvy je místo toho nechávají jen zametat ulice a třídit odpadky za minimální mzdu. A nyní se s námi Francouzi v rámci EU strašně touží altruisticky kvótově podělit o všechnu tu neskonalou radost z nových spoluobčanů, bez jakýchkoliv pochyb připravených k bezvadné a všeobecně prospěšné asimilaci. Dost se divím, že majitel ČR, to zkurvené ANO, řekl ne, patrně proto, že zatím má v Agrofertu dostatek minimálně námezdních Vietnamců. Vždyť pár roztomilých mešit a krásných, pokojných nových čtvrtí jako Clichy-sous-Chánov by nám vkusně ozdobilo nejen Prahu! Strašně mi to celé připomínalo klasickou českou bajku „Kterak Dezider Mižigar v Kanadě ke štěstí přišel“, v níž se vyskytuje snad ta nejmýtičtější pohádková postava všech dob, jediná, ve kterou nikdy, ale opravdu nikdy neuvěřím. Jsem v pohodě ochoten připustit existenci polednice, vodníka, bludiček a dokonce i tříhlavé saně, ale tvrdím, že kultivovaný, kulturní, inteligentní a pracovitý cigoš, neparazitující na benevolenci systému, prostě nebývá. Myslím, že takový Islámem zpacifikovaný Džibuťan či Senegalec by obohatil naší společnost stejně hodnotně, proto rozčíleně zvedám prostředníček směrem k jihu a jsem připraven místo na asimilační programy ze svých daní štědře přispět raději na elektrifikaci Středozemního moře. Bude-li pod proudem, bude se mi spát daleko lépe. () (méně) (více)

Handle 

všechny recenze uživatele

Tak většinu stopáže to bylo sice milé a vtipné, ovšem nudná a hluchá místa se tam rozhodně také našla. Nejvíc mi ovšem vadilo, že to nemělo absolutně propracovaný příběh (ani netuším, co vlastně byla zápletka). Závěr také nedostačující. Je to poměrně škoda, protože postavy byly fajn a měly potenciál. PS. Nedotknutelným to samozřejmě nesahá ani po kotníky. ()

Galerie (39)

Zajímavosti (4)

  • Filmovanie snímky trvalo od 20. októbra 2013 do januára 2014. (MikaelSVK)
  • Film měl nesoutěžní premiéru na filmovém festivalu v Torontu v září 2014. (Terva)

Související novinky

Startuje letní přehlídka BEST FILM FEST

Startuje letní přehlídka BEST FILM FEST

09.07.2015

Volné seskupení čtyř artových kin v Praze: Atlas, Evald, Lucerna a MAT pořádá od 9. do 15. července tohoto roku BEST FILM FEST, týden nejúspěšnějších a divácky nejnavštěvovanějších filmů první… (více)

Reklama

Reklama