Kvílení

Režisér Hong-jin Na se po úžasném The Chaser vrhnul na tématiku hororu a nebavilo mě to. Ano, napětí to občasně má, nějaké ty zvraty nechybí, ale celé mi to přijde hrozně utahané, což by mi ani nevadilo, kdyby se film zaměřoval na jiné téma. Ze začátku se to tváří hodně jako komedie, což se mi líbilo, protože Korea má celkem dobrej smysl pro humor, poté to vypadá, že dostaneme nějakou zombárnu, no nakonec dostáváme vymítaní démonů. Snímek na mě vyflusl nějakýho šamana, kterej mě vůbec nebavil, a tak jsem jenom chladně koukal, co bude dál. Poslední půl hodinka všechno tak nějak zachraňuje a dostává snímek do průměru. Doporučil bych fanouškům Midsommaru a Hereditary, leč snímek mi zmíněné hodně připomínal kamerou a dialogy. (21.06.2022)

Začátek Gokseong je absolutně bezkonkurenční směsí hořkosladkého hororového humoru, který jsem sice nečekala, ale ani mě neotravoval. Už jen komičnost samotné hlavní postavy mi přišla velice vhod, přes to, že jsem do tohoto snímku šla jako do pure mysteriózního hororu. Asi po třičtvrtě hodině to začíná přerůstat do velmi znepokojivého počinu a divák vůbec neví, co by měl čekat. Stopáž je postupem času možná trochu na škodu, protože poslední půlhodina je už jen čekání na nevyhnutelné. Kdybych chtěla ten příběh někomu převyprávět, určitě bych potřebovala alespoň jednu další projekci, protože v tomto filmu je opravdu velké množství informací, které jsou dost nedobře podány a vysvětleny. Ta desetiminutovka před koncem to trochu vyzdvihuje, ale spíš v tom mám zmatek. (01.07.2017)

Korejci mají zřejmě nutkání kompenzovat si jejich malá a nepraktická přirození tvorbou převelice dlouhých a rovněž nepraktických filmů. Osobně jsem například ještě neviděl africký film, který by byl dlouhý. Opět je jejich snímek dlouhý naprosto zbytečně. Nevěřím, že se na světě najde divák, který by si jej užil v plné šíři. S přibývající stopáží přibývá i pasáží, které jsou jednoduše o ničem a divák se nudí, ba dokonce rovnou trpí. Celkový děj není úplná katastrofa, když ovšem opomenu fakt, že jsou všichni Korejci opět stejní a ani prase by se v nich nevyznalo. Všem jim postupně drbe, neboť je jednoho po druhém navštěvuje démon. S démonem se napadnuvší vypořádávají různě. Ať už to jsou křesťanské modlitby, barevné rituály, kdy je během rituálu obětována polovina Jihokorejských zvířátek, ba dokonce klasická medicína. Jako celek mě to moc nebralo a příliš nerozumím zdejšímu relativně pěknému hodnocení. Ale proti gustu žádný dišputát. Pěknější hvězda. Doporučuji pokusit se během sledování dávat co největší pozor, i když vám v tom tvůrci filmu budou všemi silami bránit. (08.10.2016)

Typicky nevyvážený mix hororu, komedie a thrilleru jak už jsme u žluťáků zvyklí a paradoxně si na to my bělouši z evropy nikdy prakticky pořádně nezvykneme. Především první hodina je dobře atmosferická, nepříjemná a tíživá, akorát vás občas z napětí vytrhne typicky přeafektované asijské přehrávání, ječení a huhlání nebo nepovedený a nehodící se vtip. Bohužel další hodina se začne už trošku vléct a ta nepochopitelná neschopnost a tupost hlavního hrdiny vás začne srát. Bodíky k plusu si nakonec vyslouží pěkně danná pointa a finální scéna, která vám neudělá dobře ve všech ohledech. Ze všech asijských přeafektovaných pičačin patří Kvílení k těm snesitelnějším, ba co více či méně k těm povedenějším. 60%. (01.05.2017)

"Bederní rouška, šikmo střihnutá, skrývá co z nás mnohým nechutná"   Ale doprdelepráce, něco v tom vážně bylo, to jsem cítil! A určitě si to dám někdy znovu, ze zvědavosti a už jen na pohodu. Ne jako ucajdaný, dvouapůlhodinový a málostrašný horor, už jen jako tiše plynoucí řeku exotické nostalgie. Ponořím se až dno, do bahna, do těch cizích ztracených duší. Protože Korea není jen M*A*S*H, se spoustou rozverně lumpačivých a vesele krvácejících opic z pouťové střelnice, pochopil jsem a děkuju! I tady, na jihu, žijou úplně obyčejní domorodci, normální lidi jako my ... z masa a kostí. Včetně chlupů v nose, pupínků na duši a hnusných vyrážek tamtéž. Takže někdy, až bude čas, některý ucouraný a pošmourně propršený podzimní večer si to užiju naplno (ovšem bez rušivé a nenechavé pravé pracky, šmátrající po vypěněné potvůrce - pardon za nefilmovou nehororovou odbočku :-)). Prostě si to jen užiju. Uvařím si mňamku, nějakou specialitku, třeba šikmookou rybu s drsně udušenou, opuchýřovanou zeleninkou a nechám film plynout a sebe zírat... a budu jen uzobávat z talíře. A nechám se překvapit, kdo ví, možná na to příjdu, co v tom bylo. Už teď se těším a krásně se bojím. A o tom to je. (03.11.2019)