Kvílení

Od osmdesátých letech, kdy sekal Hong Kong zaklínačské horory jeden za druhým jako Baťa cvičky, už přeci jenom nějaký tem pátak uplynul, tak jsem si říkal, zda takový specifický žánr může fungovat i dnes... Může a skvěle... Gokseong je toho totiž dokonalým příkladem... Doplňující směsice různých hororových subžánrů s hutnou, neustále se stupňující atmosérou, přesvědčiví herci, pěkná práce s kamerou, nádherné prostředí a k tomu pěkný, ne zcela jasný závěr dělají z tohoto kusu lahůdku pro fajnšmekry... Ani trochu delší stopáž není na škodu, takže, co více si přát? Snad už jen další takový film... (21.02.2017)

V popise filmu mi chýba hlavne slovo komédia. Sem tam sa na scénach dalo dobre zasmiať, no oveľa viac ich hraničilo priam s absurditou. Na môj vkus bol film prehnane prehustený počtom bezvýznamných postáv. Celkom som sa strácal, kto koho zabil, kto sa stal obeťou a kto bol agresorom. No to sme sa koniec koncov aj tak v podstate počas celého poriadne nedozvedeli. (20.10.2016)

"Bederní rouška, šikmo střihnutá, skrývá co z nás mnohým nechutná"   Ale doprdelepráce, něco v tom vážně bylo, to jsem cítil! A určitě si to dám někdy znovu, ze zvědavosti a už jen na pohodu. Ne jako ucajdaný, dvouapůlhodinový a málostrašný horor, už jen jako tiše plynoucí řeku exotické nostalgie. Ponořím se až dno, do bahna, do těch cizích ztracených duší. Protože Korea není jen M*A*S*H, se spoustou rozverně lumpačivých a vesele krvácejících opic z pouťové střelnice, pochopil jsem a děkuju! I tady, na jihu, žijou úplně obyčejní domorodci, normální lidi jako my ... z masa a kostí. Včetně chlupů v nose, pupínků na duši a hnusných vyrážek tamtéž. Takže někdy, až bude čas, některý ucouraný a pošmourně propršený podzimní večer si to užiju naplno (ovšem bez rušivé a nenechavé pravé pracky, šmátrající po vypěněné potvůrce - pardon za nefilmovou nehororovou odbočku :-)). Prostě si to jen užiju. Uvařím si mňamku, nějakou specialitku, třeba šikmookou rybu s drsně udušenou, opuchýřovanou zeleninkou a nechám film plynout a sebe zírat... a budu jen uzobávat z talíře. A nechám se překvapit, kdo ví, možná na to příjdu, co v tom bylo. Už teď se těším a krásně se bojím. A o tom to je. (03.11.2019)

Zatím to u mě v Hororovém žánru z Jížní Koreje vede I Saw the Devil, ale i další pěkné kousky, jako třeba Vlak do Pusanu či Případ Kim Bok-Nam. Kvílení je ze všech nejdelší a i bohužel nejnudnější a hlavní postava policajta byla opravdu na facku, občas to byla jedna velká parodie. Krom scény v nemocnici s chlápkem na lůžku, mě nic neoslovilo. Spolu s Pengabdi Setan, veliká zklamání, ač natočeno je to perfektně. (06.07.2019)

Korejský (a obecně asijský) filmy nikdy moc nebyly můj nejoblíbenější šálek saké (ano, jsem si vědom toho, že se jedná o japonský výraz) a spoustu z nich jsem kvůli poměrně odlišnýmu přístupu filmování spíše protrpěl.Tenhle film se zezačátku - ač byl tématicky zajímavý a mně blízký - tvářil podobně. Divný postavy, komediální scénky a situace, který by běžný žrout popkulturního západního filmotvůrství označil jako cringe, a podivné zmatky v ději. Postupně se však všechno jaksi začalo slévat do sebe, ubylo divných scén (nebo jsem si na něj jenom zvyknul), atmosféra se postupně zhutněla a postavy se začaly lépe rýsovat. Po dvou hodinách filmu jsem si říkal, že už mě nemá co překvapit a to bude průměrná čtyřhvězda i přes to, že poslední půlhodina bude vata a titulky. A potom mi tvůrci zavřeli hubu, protože v závěru rozjeli takovej napínák, kterej si směle hraje s divákovým očekáváním a znásilňuje ho tak, dokud už neví, co si myslet, že jsem hltal každou vteřinu. Čistých pět to sice není (některý věci mi díky závěru úplně neseděly, ale to bude asi spíš o vkusu než o věcný kritice), pocitově bych se cítil spíš na hodně silný čtyři, ale jelikož je tady film v modrých číslech a sám o sobě mě neskutečně překvapil, velmi rád zaokrouhlím nahoru. (07.09.2019)