Hrdina

Choreografie bojových scén je opravdu úchvatná (například scéna boje v opadaném listí, nebo předvádění bojovníkova umění deseti kroků v knihovně) ovšem jen do té doby, než herci začnou lítat a skákat desítky metrů. Tohle už mě vadilo u Tygra a drakaa v tomto filmu je to ještě "horší". Prostě digitálně upravovat bojové umění Jet Lia, které je samo o sobě excelentní mi přijde jako samoúčelné. (30.06.2003)

Filmová báseň! Ano, Yimou Zhang se sice svezl na wuxia vlně "Tygra a draka", jenomže se poučil z jeho chyb a mistrně z něj vypreparoval přesně to, co z něj dělalo výjimečný film. I v "Hrdinovi" tak najdete překrásně zpracované souboje s úžasnou choreografií, ty ale neslouží jen k vnějšímu zabalení nudného a nezajímavého příběhu, ale naopak překrásně lemují jednoduchou, leč silnou dějovou mozaiku, ve které věci nikdy nejsou takové, jak se na první pohled mohou zdát a která se v podání asijské herecké elity (Jet Li, Donnie Yen, Tony Leung, Maggie Cheung, Ziyi Zhang - bože, co si ještě přát víc?) mění v čisté umělecké dílo. A sakra už jen souboj Jet Li vs. Donnie Yen stojí za čtyři hvězdičky! (12.09.2007)

Hrdina disponuje spoustou mluvy, impozantní vizuální stránkou, jenž je nejvíce znatelná ve snových a fantaskně laděných bojových scénách a hezkou hudbou. Ale chyběl mi bohužel příběh. Neustále se jen bojuje a mluví a na děj se nějak zapomnělo. Jakkoli jsou bojové scény vizuálně úchvatné, dámy jako Ziyi Zhang překrásné a prostředí jakoby z nějakého snu, tak příběh je jen velmi minimální. Po chvíli mě začal film mírně nudit. Často se na takové historické filmy, se samuraji, kung-fu a nadanými bojovníky těším a často bývám zklamána. Asi se mi nikdy nedostanou pod kůži. (11.07.2010)

Zhang Yimou má co říct i v žánru čínských wuxia filmů. Jeho ruka citlivě vede jednoduchý příběh rozsekaný do pocitů a emocí... Hero však jednoduchým filmem není - je spíš pestrobarevnou malbou črtanou velkolepou výpravou a úžasnou kamerou Chrise Doyla. Fantazie tvůrců jde za hranice známého světa a my se tak můžeme kochat nad malbou, která je zdánlivě nekonečná... Najdou se i chybky (mírně prokomunistický nádech, zbytečné maskování jednoduchosti příběhu, vždyť v jednoduchosti je síla), ale ty zůstávají zašlapány hluboko v prachu pod neuvěřitelnou tíhou kladů. Fantastické bojové scény od asijských akčních hvězd a tentokrát překvapivě i velké herecké výkony (září hlavně Chen Daoming, ale poprvé se herecky výrazně projevuje i Jet Li. Mírně festivaloví Maggie Cheung a Tony Leung pak odehrávají svůj part s citem a ostříleností, která je jim vlastní). Hero vás dokáže pohltit... jak formou, tak obsahem a pokud vás zastihne nepřipravené, zkusí vás unést vysoko do nebe... Nebraňte se... odpor je marný... (27.01.2003)

"A warrior's ultimate act is to lay down his sword." Obdivovatelům pohyblivých obrázků, kteří považují film ve své primární čistotě za výsostně vizuální umění, předkládá "Hrdina" přímo rajskou pastvinu v barvami hýřících poetických výjevech. Ústřední myšlenka historického eposu - Celé podnebesí - v sobě sice ukrývá vzácně povznášející ideu se silným morálním přesahem, příběh samotný je zde ovšem složkou významově až druhořadou - vždyť je také v průběhu filmu opakovaně popřen a zpětně odlišně vyložen. Mohlo by se zdát, že forma bude neřízeně válcovat obsah, ale není tomu tak. Vizuální podoba snímku, jakkoliv omračující a dominantní, nepůsobí přeplácaně a účelově, ale svou prostotou a jednolitou barevnou střídmostí, která určuje charakter každé jednotlivé dějové části, překvapuje výslednou jednoduchostí a stylovou čistotou, v níž je ponechán i dostatečný prostor pro hrdinsky oduševnělé dialogy. "Hrdina" se musí chápat jako filmová báseň o pěti slokách, jež je vedle slov vyprávěna především oživlými malbami, zahalenými hudbou tradičního, mýticky starodávného hávu. Skutečným vojevůdcem a sjednotitelem filmu je režisér Z. Yimou. Není mu zatěžko v zájmu efektu "divákova padající čelist" poručit větru a dešti; on řídí každý záchvěv vlasu vlajícího ve větru či pohyb kostýmů při bojových (baletních) exhibicích; pod jeho upřeným dohledem se v dokonalé synchronizaci šikují statisícové armády, aby hned v následujícím okamžiku své vůdčí postavení na plátně nenásilně, zcela přirozeně, propůjčily jediné kapce vody dopadnuvší na studenou tvář milované ženy. Přese všechny klady by "Hrdina" nebyl úplným dílem, nebýt obydlen skvělými, výrazově silnými postavami. Především Bezejmenný s kamennou tváří Jet Liho, Zlomený meč s vědoucíma očima Tony Leung Chiu Waie a Sněhová vločka s mrazivě krásnými rysy Maggie Cheung, nejpůvabnější ženy, která kdy v přítmí kinosálu uchopila rukojeť meče... (12.08.2011)