Roger Waters: The Wall

Mylně jsem se domníval, že uvidím hudební film. Místo toho jsem pořád sledoval Rogera Waterse jezdícího autem, filozofujícího a brečícího nad sedmdesát let starým dopisem. Tady má zřejmě hlavní slovo Waters producent, režisér a scenárista a pomocí Waterse herce nám ukazuje Waterse takového, jak si ho máme pamatovat. A nakonec i když dojde na hudbu, tak jakoby měla hlavní slovo videoprojekce a další technické elementy show, a hudba byla jen jejich doplňkem. Nakonec jsou z toho nejlepší přímé výpůjčky ze slavného Parkerova filmu. Pro mne velké zklamání. (16.09.2018)

Ačkoliv stále ještě patřím k mladší generaci, hudba Pink Floyd mě už nějaký ten rok inspiruje a fascinuje. Na živém tour Waterse jsem nebyl a proto jsem bez váhání kupoval lístek na The Wall již v předprodeji, abych si ono legendární stavění a bourání zdi mohl užít na vlastní oči a uši alespoň na velkém plátně. Příběhové pozadí desky The Wall zná asi většina fanoušků, ale i pro příležitostné posluchače je film dostatečně srozumitelný na to, aby pochopili Watersovy pocity, prožitky a myšlenky, které emočně vrcholily při epickém Comfortably Numb. Závěrečné půlhodinové odpovídání na otázky fanoušků v již odlehčené atmosféře bylo už jen příjemným bonusem, který završil tuto unikátní projekci. (30.09.2015)

Veľmi osobný počin rockovej legendy a protivojnového aktivistu. Roger Waters tú svoju audiovizuálnu šou rozohral naozaj vo veľkolepom štýle, niečo také sa len tak nevidí. Vychádza z albumu "The Wall" (po nepeknom odchode z Pink Floyd a súdnych sporoch mu boli prisúdené práva na celý koncept), pričom jednotlivé skladby sú dosť výrazne upravené. Celkovo mi tento hudobný dokument svojím štýlom príliš nesadol, tie časté pasáže mimo koncertu (najmä Waters v aute) pôsobia dosť nasilu a na efekt (to naozaj nebol za celý, takmer 70-ročný život pri hrobe svojho otca a keď k nemu ide prvýkrát, hneď o tom nakrúti film?). Čo sa koncertu týka, niektoré jeho časti, hlavne v závere, sú skvelé (po hudobnej i obrazovej stránke), ďalšie mi zase pripadali trochu jednotvárne. Takže celkovo hodnotím "iba" ako dobré. (09.09.2023)

Působivé? Rozhodně. I pro nefanoušky Pink Floyd (mezi které rozhodně patřím, vždyť já znám The Wall) nabízí film dost zábavy a vizuální působivosti. Na rozdíl od filmu zde není takový tah na bránu (návraty k Watersově cestě za "mrtvými") a je citelně sestříhán z několika koncertů. Takže nejde o jednotný záznam z jednoho koncertu, ale výběr toho nejpovedenějšího, co dohromady dá jeden koncert. Bohužel jsem vždy žil v tom, že The Wall je skupinová věc, Waters mě skoro pořád přesvědčoval, že to je jeho one-man-show a to hlavně svým sklonem k přehnané umělé dramatčinosti gest. Hudebník skvělý, herec možná do němé éry:-). Závěrečné pomrkávání na fanoušky bylo příjemné, jen zase došlo k hodně citelnému stříhání otázek (otázka na bubeníka ohledně jeho hry a smích Waterse, že se na to těší, střih otázka pryč:-)). PS: pro mě stále filmové The Wall o kategorii výš, i dík genialitě Geralda Scarfa, která tu tolik nevynikla. (02.10.2015)

Takže sestřih koncertů s cestováním po válečných památnících, kde padnul otec a děda Rogera. Moc jsem nepobral, proč tu road udělal až nyní nebo proč ji nabízí publiku dokupy s koncertem. Jako bonus zvlášť by to bylo lepší, narušuje to koncertní zážitek, který by byl pro milovníka The Wall za plný počet hvězd, takhle ubírám a samozřejmě bez filmu (a dříve alba) by to nešlo, ale je vidět živé provedení The Wall v 21.století. A nějak nežeru Watersovi to, že i v 74 letech trpí tím, že neměl otce, i když u umělců běžný člověk nikdy neví. (13.04.2018)