Fukušima, má láska
Tokyo Fiancée
Tokyo Fiancée
Tokyo Fiancée
Režie:
Stefan LiberskiScénář:
Stefan LiberskiKamera:
Hichame AlaouieHudba:
Casimir LiberskiObsahy(1)
Mladá Belgičanka Amélie si chce splnit sen a stěhuje se do Tokia. Aby si vydělala na živobytí, rozhodne se dávat soukromé lekce francouzštiny. Jejím prvním a jediným studentem je Rinri, japonský mladík, se kterým brzy naváže intimní vztah. Amélie je zanícená japanofilka. Narodila se v Japonsku, jako malá holčička se ale musela přestěhovat s rodiči do Belgie a od té doby se touží vrátit zpět. Teď, když je plnoletá, dostane konečně příležitost. Stěhuje se do Tokia, kde si pronajme malý byt na periferii města a začne objevovat japonskou kulturu. Záhy nachází spřízněnou duši v Rinrim, který se přihlásí na její soukromé lekce francouzštiny. Je to galantní a zádumčivý japonský mladík, který je posedlý vším, co je francouzské - Amélii, navzdory jejímu belgickému původu, nevyjímaje. Amélie a Rinri, kteří se potýkají se všemi trapnostmi i krásami první lásky, radostně poznávají Tokio i jeden druhého. (Cinemax)
(více)Recenze (13)
Kultúra nie je make-up či oblečenie, ktoré môžte zmeniť, keď sa vám zapáči. Teda vlastne môžete to samozrejme skúsiť, otázkou však zostane či sa v novom "šate" budete cítiť aj pohodlne a sami sebou. Viac ako príbeh o láske, je to príbeh o dozretí, o hľadaní a nájdení samej seba. Netušila som, že je tento film natočený podľa skutočných zážitkov Amélie Nothomb, bol to čisto náhodný výber o to viac ma to však v závere potešilo, akosi som celý film mala pocit, že to tak bude. "Everithing that one loves becomes fiction." Videné v rámci Season Challenge Tour. ()
Roztomilé, lehce úsměvné, ale nudné. Hrají zde příjemná 25letá Pauline Etienne (Belgičanksa Amélie) a její partner pěkný Taichi Inoue (Japonec Rinri). ()
o poznávaní seba samej ... europanky v japonsku... v podstate pozeratelné ... ale neoslovujúce ... :( ()
"Moshi moshi" Hirošima, Fukušima. Filmaři maj za ušima. Je to totiž vynikající jako maki sushi zapíjené jedním z tisíců belgických piv a dokonale mě to přesvědčilo o tom, že opravdová svoboda se ukrývá v překračování jazykových bariér. Takže, sayonara, au revoir. ()
...něžná, roztomilá "japonská" Amélie, která hledá své místo v životě... možná až moc naivní, ale není těžké si ji zamilovat. ()
Potřeštěná Amélie by ráda japonského milence a když ho má, je šťastná, ale neví si s ním rady. Občas zažije něco japonsky bizarního, čemu by Evropan nerozuměl a tahle kombinace vytváří příjemný, veselý a chvílemi i smutný film o lásce. ()
Milé a líbezné podívání, ale uvnitř nevýrazné. ()
Příjemný film, který vystihuje rozdíl kultur podstatně věrněji než např. Ztraceno v překladu. ()
Na tenhle film jsem se docela těšil, mluvilo se o něm jako o dalším filmu ve stylu Amélie z Montmartru a český překlad vytvářel iluzorní představu, že půjde o něco podobně novátorského jako Resnaisova Hirošima, má láska. Ale bohužel. Nejvíce mě na filmu rozčilovalo to, že se snaží dělat japonskou kulturu bizarnější a nepochopitelnější, než ve skutečnosti je. Tahle Amélie z Šindžuku se té z Montmartru nemůže rovnat, mnohem lepší asijské romantické komedie v podobném duchu (rozuměj s legarčně vyšinutou ženskou postavou) jsou třeba hongkongský Chungking Express nebo thajský Občan pes. Pokud máte rádi japonské romantické seriály, tak budete z Fukušimy nadšení, pokud je stejně jako já nesnášíte, tak se tomuhle raději vyhněte. ()
Pro milovníky Japonska snesitelné, pro ostatní lehce nuda. ()
Takový jakýsi prequel či midquel ke Strachu a chvění, které pro mě bylo v roce 2004 naprosto úžasným zážitkem. Tokyo Fiancée je v porovnání s Stupeur et tremblements kapičku slabší, ale i tak dost zajímavé pokoukání. A byť se jedná o stejné téma, je zajímavé, že se Amélie dokáže nevykrádat a přidat opět nový pohled. ()
Nemôžem si pomôcť, ale tento film ma celý čas neskutočne iritoval. Nielen že som láske medzi Ameliou a Rinri vôbec neverila, ale vadila mi aj herecká poloha Amélie. Bol to trochu nepodarený mix Amelie z Monmartru a Brigit Jones. V prvom prípade Etienne postrádala tú chutnú nevinnosť a v druhom prirodzenú komediálnosť. Celé mi to prišlo veľmi strojené a umelé. Taichi Inoue bol navyše herecky dosť zúfalý. Filmu veľmi nepomohol ani useknutý záver. Len kvôli japonskej scenérii dávam tri. "Stratené v preklade" alebo "Strach a chvenie" ma bavili neporovnateľne viac. ()
První půlku mně Amelie připadala něžná a roztomilá. Druhou mě naopak hrozně štvala její zmatenost a hledání. Sex se v podstatě udál jen jakoby a u takového filmu bych čekal více intimní a procítěné podání. Viditelná snaha kopírovat Amelii (roztomilost, střeštěnost a vypravěčský hlas). Plus za postavu druhé Francouzky. Nápaditá hudba, pěkné obrázky pulzující Tokyo a bizarních japonských tradic. A stejnak jsou Rinriho rodiče yakuza! ()