Legenda o drakovi

----- "Nechť je vše, jak chceš Ty ... " ----- Drsné i zasněné, rozervané i zádumčivé, odvážné i nesmělé, akční i poetické ... a snad i maličko baladicky laděné vyprávění s příchutí prastarých mýtů, ukrytých v neprobádaných, temných hlubinách oceánu - nebo na rozlehlých, zasněžených pláních kdesi na východě. Jakoby žilo svým vlastním životem ... pod mocnou ochranou praotce všech draků. Po strhujícím úvodu zpomalí a nechává plynout čas v přirozeném rytmu ... jako mořské vlny omývající břehy dračího ostrova - to aby láska měla kdy vyklíčit, zbavit se všech strachů a pochybností, odhodit zbytky neupřímnosti a sobectví, zavrhnout tajné myšlenky, skryté lži, drobné lsti a malé zrady - a proměnit se v opravdový, ryzí, hluboký a oddaný cit, který jediný může vychýlit neúprosnou dráhu osudu ... dojít vykoupení a vznést se na dračích křídlech ke Slunci. V podstatě by se dalo říct, že jde o variaci na známou pohádku o Krásce a Zvířeti, ovšem na rozdíl od veskrze neumětelského počinu "Kráska a zvíře" z roku 2014 (který má na svědomí Christophe Gans) není neosobní a studená jako pověstný psí čumák - naopak: Věříte v ní a chcete ji následovat ... jako ztracenou a znovu nalezenou naději, jako krásný přelud - jako křehký sen, na který jste ve víru všedních dnů dávno zapomněli. P.S.: Nebo ... z jiného úhlu pohledu - kterak jeden ruský Дракoн jediným mávnutím dračích křídel vstrčil do kapsy komplet všechny americké upíry a vlkodlaky z jejich domovské "Twilight ságy" (2008 - 2012) ----- "Toť vše." ----- (28.12.2016)

Lekl jsem se, že jde o film z ruské produkce a nepřikládal mu tak velké šance, ale nakonec... Ono to tak špatné nebylo! Kulturně se spojilo Rusko a Vikingové, příběhově šlo spíš o romantiku, která mi hudebně v jisté části připomínala spíš moderní film o sbližování dvou lidí. Částečně jsem v tom viděl i stockholmský syndrom á la Kráska a zvíře. Ale víte co? Fungovalo to, na konci jsem byl napjatý jako struna (strašně se mi líbilo vyvrbení, čekal jsem naprosto něco jiného, scéna na mole k nezaplacení) a poté jsem skoro i řval jako želva! Takže za mě Dračí princ povedené fantasy s hezkým prostředím ostrova, líbivými digitálními efekty a celkem sympatickými herci. (11.07.2021)

Osvěžující, romantická a srdce si ukradnuvší ruská pohádka. Něco, co nepotřebuje honosnou výpravu, grandiózní vizuál či mnoha milionové náklady na všechno, aby uhranulo. Chmurné zimní počasí ruku v ruce s podmanivou hudbou mě ponořilo do obyčejného a nekomplikovaného osudu mladé ruské šlechtičny a majitele dračího ostrova z kostí jeho prehistorického prapředka. (25.08.2019)

Po dlouhé době se konečně objevil pořádně vytvořený vizuální drak, který za něco stál. Celkově jsem udivená, co dokáží ruští tvůrci vykouzlit. Sice je to slaďárna, u který už je vám v první půlhodině předem jasné, jak dopadne, ale aspoň jsem měla možnost odprostit se od příběhu a naplno si užívat ty úchvatné scény. Z některých šel mráz po zádech, hlavně z pár závěrečných. (26.12.2016)

Dračí princ (kde na toho prince překladatel probůh přišel?) je napříč všemi žánry, do nichž zasahuje, s malou převahou spíš holčičí než klučičí film. Ne svým příběhem, ale ztvárněním boje zvířecí a lidské podoby draka, zejména ve chvílích, kdy se Arman přiblíží k Miře. Při záblescích ostré bílé barvy ve tváři (a na osvaleném těle - ženy uznale kývnou, muži zhusta pronesou něco o posilovnou nahoněných buzerantech) si člověk vzpomene na všechna ta Stmívání, Svítání a kdo ví jak se ty další díly vyprávěnky o upírech jmenovaly. Co nebylo "romantická fantasy", ale jen "fantasy" či "ruské byliny" bylo výtvarně vydařené, po stránce příběhu bez větších trhlin (až tedy na nedořešenou otázku množení, konkrétně tu - když drak měl mládě, k čemu bral další nevěsty, případně jak to, že neměl mláďat víc?) a navíc byl film obdařen neokoukanou východní exotikou, která je velmi sympatická. (01.01.2017)