Muž a žena

Jen málo dialogů, zato plno nádherných záběrů v barvě i v černobílém. Spolu s hudbou působí spíše na city než na mozek, jinak řečeno, tenhle příběh se musí spíš prožívat než aby se o něm přemýšlelo. Ke konci (setkání na nádraží) dodám, že já ho chápu pro ústřední dvojici jako naději na dobrý konec. Někdy je potřeba se nevzdat. (01.08.2015)

Křehký, dojemný, romantický příběh, vyšperkovaný krásnou hudbou a úchvatnou kamerou, o dvojici s pohnutým osudem, která pomalu, ale jistě šla (nebo jela) lásce naproti, jen k tomu potřebovala něco času. Ono vyrovnat se s minulostí je někdy velice obtížné... Moc se mi líbilo též střídání barevného a černobílého filmu, střih, a dialogy (pokud skutečně, jak se zde uvádí, vznikaly "za pochodu", tak tedy klobouk dolů). ["Filmová hudební výzva" - Snorlax] (24.05.2020)

Nejsem funda Leloucha ako rezisera, ale podaril sa vynimocne kvalitny film. Nema ustrednu dejovu liniu, takze rozhodne nemozno cakát strhujuci dej, tempo a akcne sceny. Skor nieco pre artove hnedopichy ako som ja. Trintignant sa zhostil ulohy na urovni, zaujimave boli jeho myslienkove pochody za volantom, ale Anouk Aimee bola taktiez vyborna.- Navyse obaja vedia hrat, takze som si film uzival. Doteraz neviem, co myslel uzivatel LiVentura, ked napisal "Lelouche lze pouze hltat plnymi dousky" - vyznelo to dost uchylne. Lebo Leloucha hltat nemienim, ne, ne. Ale filmy hltat, to jo a hlavne rozsirovat si vseobecny rozhlad, to mam rad. Jo a dufam, ze sa na to nebude pozerat Verbal a rovnako ako taky Jaklee so Segrestorom - reziser sa odmieta tuna vyzivat v zabijani a vrazdeni, ako tomu bolo v tej cerstvej teplej velkej sracke Takovi normalni zabijaci. To je tiez obrovske plus. 89 % (04.07.2017)

Chvílemi černobílé, sépiové, ale i barevné. Celkově hodně zajímavé. Také s momenty, ve kterých se mluví, ale i s momenty, ve kterých se vůbec nemluví. Kupodivu scény, ve kterých se nemluví, jsou daleko více vypovídající než ty, ve kterých se mluví. No a ve své podstatě je to vlastně film s příběhem, který je jako každý jiný. Co je na něm důležité tak ta přesná režie, s jakou je tenhle příběh natočený. To je totiž na celém filmu nejzajímavější. Díky barevným filtrům jsem si totiž dělal představu o tom, co ti dva v sobě skrývají a s čím se snaží jeden druhému otevřít. Bylo to zajímavé a nechalo to ve mně hodně zvláštní náladu. Ta byla ještě k tomu podpořena velice zajímavými záběry na závody, které si režisér vysloveně užíval. Nepamatuju si, kdy jsem cítil takové souznění jako s dvojkou v tomto filmu. A že to nebylo souznění jednoduché, spíš naopak. (14.02.2015)

Claude Lelouch spolu s Francisem Laiem stvořili něco úchvatného, dech beroucího, co ani po více než 50 letech nic neztratilo, slzy jako hrachy se mi nezastavitelně řinuly... Trefou do černého je překrásná Anouk Aimée, její oči to je něco neuvěřitelného a k ní Jean-Louis Trintignant, charismatický mužský s velice příjemným hlasem budící dojem, že nehraje, on tam prostě je a žije. Příběh ovdovělého muže, který náhodně sveze mladou ženu (jejich děti spolu chodí do školy) a od té chvíle si jedna začne skládat předložené střípky do uceleného obrázku, mě zaujal od prvních záběrů a střih v závěru mi málem přivodil zástavu srdce. Tím vším chci říct, že si mě pan Lelouch namazal na chleba, teď si mě může i nakrájet... Krásná záležitost, mám na mysli hluboce lidský film bez velkých gest, zbytečného plkání a ohromujících speciálních efektů, prostě nádhera... (viděno 2x, pro tuto chvíli) (28.12.2019)