Zkáza krásou

O životě Lídy Baarové se mluví jako o antické tragedii. Jako by Lída sama přinesla zkázu své rodině. Její matka nepřežila jeden z výslechů (podle slov Baarové jí to způsobil pohled na zabavené šperky), sestra byla kvůli ní vyhozena z divadla, poté spáchala sebevraždu. Tatínek chřadnul, přišel o nohu, zůstal sám. A tu se někde z pozadí vyloupla kouzelná víla Marcela Nepovímová (její jméno v dokumentu nezazní), které splnila vyslovené přání Lída Baarové, aby se postarala o jejího tatínka. A dělala to nejen v době, kdy byla Lída ve vězení, ale až do jeho smrti. Vzdala se tak sama herecké kariéry a udělala, co bylo v danou chvíli třeba. Přesto její jméno tak nějak zapadlo. Na rozdíl od její o pět let starší "nevlastní dcery", která se ocitla díky své zářné kariéře ve slovnících a točí se o ní filmy. Sama Baarová mluví o svém životě jako o velké tragedii. Kupodivu se příliš nevyjadřuje o své rodině, spíš konstatuje, za celou dobu není slyšet jedinou větu, kterou by dala najevo, co pro ní rodina zajímala. Zato jí dojímá vlastní úspěch, láska k mužům, ztráta hmotných statků. Na konci dokumentů se ptám - byla to skuzečně krása, co způsobilo zkázu prvorepublikové ikony Lídy Baarové? Nemohu se ubránit dojmu, že tato sebestředná dáma měla vždy na zřeteli pouze sebe. Potřebovala být milovaná, úspěšná, obletovaná a bohatá. Schopnost oběti pro bližního jí zřejmě nebyla dána do vínku. Před kamerou tak vidíme lítostivou ženu podlomenou přílišnou konzumací alkoholu jak si zapaluje jednu cigaretu za druhou. Neodbytně se mi vkládá myšlenka, že Lídu Baarovou nezničila krása, ale její vlastní sobectví. Budu vděčná každému, komu se to podaří vyvrátit. (07.09.2016)

Ten dokument mi dneska prostě sedl. "Milujem to, co ztrácíme..." Baarovou nemám ani zdaleka detailně nastudovanou, takže nemůžu a nebudu filmu vytýkat, že mi nepředložil zajímavé informace. Mi je totiž předložil. Ani nebudu polemizovat nad tím, zda by nebylo lepší výpověď Baarové konfrontovat. Protože snímek podle mě ukázal Baarovou takovou, jaká byla. Krásná, talentovaná, ale také naivní, sebelítostivá a do sebe zahleděná, podléhající mocným (kolik z nás by odolalo?), na sklonku života troska. Ten film byl v podstatě tuze smutný. (06.09.2016)

Je to zvláštní, sice je to dokument jedné mluvící hlavy, ale Baarová na sebe prozrazuje určitě mnohem více, než by chtěla. Nedokáže usměrnit své nabubřelé ego, a tak se v pravidelných intervalech chválí, jak byla krásná, talentovaná, jazykově nadaná a skvěle hrála. Sama pro sebe si už za ta léta vytvořila historku, které nepochybně věří, historku o tom, že nevnímala, co její milenec Goebbles říká. Ona jí věří natolik, že není nutné, aby jí věřil ještě kdokoliv jiný. Baarová na sebe také prozradila, že se jako správná kariérista neváhala kdykoliv vyspat s kýmkoliv. Zajímavé, pokaždé tomu říká láska. Musím však také konstatovat, že je velice překvapivé, jak si Baarová tolik let mimo české prostředí udržela naprosto perfektní češtinu, kterou až na jedno jediné drobné škobrtnutí u sněhu, který byl „šmucik," ovládá lépe než většina současných českých herců a hereček. Třeštíkové se podařil dokonalý portrét ženy, který byla dříve veselá v rozkroku a na sklonku života smutná po celém těle. (27.06.2019)

Je pravda, že by Lída potřebovala konfrontaci. Z jejího vyprávění je jasné, že minimálně byla blbá jak tágo. Krásou se nevyznačovala a život v luxusu pro ní byl vším. A když o všechno přišla, tak to byla tragédie světových rozměrů. Svým rodičům zničila život, ale jediné, na co si stěžuje, je její krátký život v chudobě. 80% (18.12.2016)

Lída Baarová si vytvořila mýtus o své „lásce“ s Goebbelsem. Stvořila pohádku, kterou vyprávěla, pokud byl někdo ochoten jí naslouchat. A tenhle film to dělá. Nekriticky přejímá vymyšlený románek z červené knihovny a nechává vypravěčku dlouze se utápět v sebelítosti a až směšném vzpomínání na to, jak byla důležitá. Jo, to víš, že jo, Lído, Křišťálová noc byla taky kvůli tobě. ___ OK, vzhledem k věku Baarové v době natáčení, se dá mnohé vysvětlit a snad i do jisté míry omluvit, byla už v sebedojímacím a mírně blábolivém věku. Ale předložit tuhle uvzdychanou poému na vlastní ego divákům, to už je známka špatného vkusu a nedostatku kritického odstupu. Jakoby autoři ohromeni bývalou hvězdou nebyli schopni ji uvést – třeba střihem nebo komentářem – nohama aspoň trochu na zem. SHRNUTÍ: Já, já, já, Goebbels, fňuk, komunisti, fňuk, já, já. Já! (10.09.2022)