Zkáza krásou

Tak za á by mě zajímalo, kam dali mužové oči, páč Baarová žádná kráska nebyla. Možná, kdyby se na ní změnilo pár maličkostí, např. zaoblil její hranatý obličej, vyměnily oči a pusa, tak by byla holka k světu. Jediné, co na ní doopravdy stálo zato, byl její hlas plný tragiky. Báječně by se hodila do šejkspírových her, popř. do nějakého dokumentu o veganovi, vyprávějícím svůj nejhorší životní zážitek, když v salátu překousl žížalu. Za bé, Baarová by mohla dávat kurzy rétoriky. Sice mluvila pomalu, ale snad ani jednou se nezapletla, vždy dokončila větu, nepoužívala pomocná slůvka jako "jako", "jakoby", "eeee", "éch" a "tak podívejte se, pane redaktore". Používala dlouhá souvětí, žádné holé věty. A to ještě vezmeme v úvahu, jak by její projev vypadal, kdyby v sobě neměla flašku bechera. Je k nevíře, že jí to v jednaosmdesáti tak pálilo, když pálila jednu cigaretu za druhou a mohutně se konzervovala alkoholem. Třeba ten její monolog na konci, o nesmyslnosti života, tomu nezbývá než tleskat. (02.07.2016)

Lída Baarová. Filmová hvězda. Obdivovaná. Zatracovaná. Milovaná. Nenáviděná. Jméno, které dodnes vzbuzuje silné emoce a ještě silnější kontroverze. Pokus Heleny Třeštíkové, výrazné představitelky současného českého dokumentárního filmu, o nonkonformní pohled na tuto tragickou osobnost našich dějin se ovšem ve svém ztvárnění míjí účinkem. Mozaika soukromého i profesního života Baarové je inscenována podle obvyklých kategorií, kterých film v několika okamžicích zneužívá proti herečce samotné, zřejmě na základě subjektivní interpretace Škvoreckého autobiografie anebo v rámci autentického rozhovoru režisérky s Baarovou v devadesátých letech. Účel a smysl některých záznamů lidského neštěstí, jemuž Baarová v posledních letech svého života podléhala, vytváří spíše chatrný rámec pro veškeré vedlejší výjevy; úryvky ze známých i méně známých filmových rolí, fotografie, reprodukce i historické dobové záběry nacistického Německa v čele s Hitlerem a Goebbelsem jen stěží zaznamenají to, co je klíčové pro celkové resumé. Pohled Heleny Třeštíkové na Lídu Baarovou měl být především ryze osobní záležitostí, intimní zpovědí mezi dvěma ženami, obyčejným filmem o jednom neobyčejném osudu. Celkovému vyznění ale nejvíc schází právě ta lidská, obyčejná rovina. Zkáza krásou není bohužel příběhem života Lídy Baarové, ale veskrze průměrným dějepisným souhrnem, vypravujícím o pošramocené pověsti filmové superstar. A to je zoufale málo. (07.01.2016)

No, já vám nevím- je opravdu tak těžké představit si, že mladičká, lehce naivní holka bez politického rozhledu a celkového historického kontextu (o který se dnes už zcela samozřejmě opíráme), opravdu z velké části netušila co se kolem ní děje? Mě osobně teda více než pletky s Goebbelsem zarazilo s jakou arogancí si doba užívala metamorfózu Bárové do krému na boty... Dokument samotný tvoří jádro Sladkých Hořkostí(1995) na které je více či méně zdařile nabalovaná a nastavovaná jakási kaše archivních a raritních zaběrů.. Samotné vyprávění (občas ožralecké žvatlání) Bárové lze interpretovat jako poslední velké divadlo s falešnýma slzičkama, stejně dobře jako upřímnou výpověď vyhořelé ženy která už nemá co ztratit.. Já osobně nejsem přesvědčený, že by byla tak dobrou a komplexní herečkou :/ (07.09.2016)

O životě Lídy Baarové se mluví jako o antické tragedii. Jako by Lída sama přinesla zkázu své rodině. Její matka nepřežila jeden z výslechů (podle slov Baarové jí to způsobil pohled na zabavené šperky), sestra byla kvůli ní vyhozena z divadla, poté spáchala sebevraždu. Tatínek chřadnul, přišel o nohu, zůstal sám. A tu se někde z pozadí vyloupla kouzelná víla Marcela Nepovímová (její jméno v dokumentu nezazní), které splnila vyslovené přání Lída Baarové, aby se postarala o jejího tatínka. A dělala to nejen v době, kdy byla Lída ve vězení, ale až do jeho smrti. Vzdala se tak sama herecké kariéry a udělala, co bylo v danou chvíli třeba. Přesto její jméno tak nějak zapadlo. Na rozdíl od její o pět let starší "nevlastní dcery", která se ocitla díky své zářné kariéře ve slovnících a točí se o ní filmy. Sama Baarová mluví o svém životě jako o velké tragedii. Kupodivu se příliš nevyjadřuje o své rodině, spíš konstatuje, za celou dobu není slyšet jedinou větu, kterou by dala najevo, co pro ní rodina zajímala. Zato jí dojímá vlastní úspěch, láska k mužům, ztráta hmotných statků. Na konci dokumentů se ptám - byla to skuzečně krása, co způsobilo zkázu prvorepublikové ikony Lídy Baarové? Nemohu se ubránit dojmu, že tato sebestředná dáma měla vždy na zřeteli pouze sebe. Potřebovala být milovaná, úspěšná, obletovaná a bohatá. Schopnost oběti pro bližního jí zřejmě nebyla dána do vínku. Před kamerou tak vidíme lítostivou ženu podlomenou přílišnou konzumací alkoholu jak si zapaluje jednu cigaretu za druhou. Neodbytně se mi vkládá myšlenka, že Lídu Baarovou nezničila krása, ale její vlastní sobectví. Budu vděčná každému, komu se to podaří vyvrátit. (07.09.2016)

Lída Baarová byla jistě velmi talentovaná a krásná herečka. To samozřejmě nelze popřít. Ale tenhle dokument Heleny Třeštíkové ji už bohužel ukazuje jako vypitou trosku, která odpaluje jednu cigaretu za druhou. Dokonce si jednu zapálí v zápalu boje s vlastnímu vzpomínka filtrem napřed a pak ještě k tomu pidíví, že jí v popelníku cosi hoří. Nechci říct, že by Lída Baarová byla na sklonku života zatrpklá stará dáma, ale tady je jasně vidět, že už žila jen z vlastních vzpomínek na svět reflektorů a kamer. Celý rozhovor (monolog, paní Třešítková zasáhne do hovoru asi jen 3x) byl naprosto prázdný. O rozporuplném životě prvorepobklikové hvězdy se nedozvíme téměř nic, jen to filmové pozlátko, ze kterého nevystoupí. Přitom by její život vydal na několik románů. Ještě, že paní Třeštíková proložila dokument dobovými záběry a záběry z filmů, kde Lída Baarová hrála. Ty byly z celého dokumentu to nejzajímavější. Lepší je si Lídu Baarovou zachovat v paměti jako mladou, krásnou herečku plnou života a energie, než jako tuto v dokumentu vystupující osobu potácející se mezi snem (vzpomínkami) a realitou. Nemůžu se pořád zbavit dojmu, že tohle bylo Lídou Baarovou velkolepě nachystané divadelní představení, kde si ještě mohla užívat kamer a zájmu filmařů. To jí jisto jistě ohromně polichotilo a proto svou přichystanou roli dohrála až do konce. Žádná upřímnost, jen role. Baarová hrála Baarovou až do konce. Před shlédnutím tohoto dokumentu doporučuju si něco o životě Lídy Baarové něco přečíst a je úplně jedno, jestli to bude autorizované nebo ne. Jediná upřímná věta, která zde zazněla, řekla ji sama Lída Baarová, je: "Milujeme to, co ztrácíme." Smutný dokument. (08.09.2016)