Love

Na Love jsem se těšila. A teď jsem přinejmenším rozladěná a zklamaná. Porno schované pod rouškou výtvarné hry, hry s obrazem a kompozicemi, filosofie a rádoby příběhu? Takhle nějak na mě Love s odstupem několika hodin působí. Nic proti pornu. Dívám se. A ráda. Ale zjišťuji, že filmová hra na porno mě nebaví. Love byla dvou a čtvrt hodinová nuda, kterou by šlo sestříhat do patnácti minut, a pak by to asi bylo zajímavé. Mělo by to spád a napětí. Takhle to bylo jen neskutečně zdlouhavé a rozvláčné. A nepomohlo ani to, že drahý ležel vedle mě a... (25.11.2015)

Osobitě pojatá studie (velmi vášnivého) vztahu, kterou činí kontroverzní pouze enormně explicitní sexuální scény. Těch je navíc skutečně mnoho, s čímž souvisí moje asi největší výtka - hodně přetažená délka. Jinak je to ale opravdu krásně natočené (tedy když pominu často otravný Noého trademark v podobě "blikajícího" střihu) a ústřední dvojicí velmi přesvědčivě zahrané. Velice pocitová záležitost, jejíž asi nejlepší scénou je pro mě "návštěva" sex klubu, kde hraje Carpenterovo main theme z Přepadení 13. okrsku! ;-) Btw postava Muprhyho je pro mě dokonalým ztvárněním člověka, jenž sám sobě nevěru nepokrytě schvaluje, zatímco u své partnerky ji takřka není schopný snést. 70 % (04.06.2017)

Žádné bezobsažné porno, nýbrž citlivý a zároveň znatelně sebeironický romantický příběh o ztrátě lásky v její čisté podobě. A taky o tom, jací jsme my chlapi čuráci. Proč ne, Gaspare, za první hodinu bych klidně dal absolutorium. Jen škoda, že kvůli trochu narcisticky přemrštěné stopáži se to ve druhé půlce už dost točí v kruhu. 85 % (19.07.2016)

Pornografie slovem, nikoli obrazem. Podobně umělecké kompozice rozmanitě propletených těl jako u Noého v hardcore pornu neuvidíte. Těla jsou přitom snímána převážně v celcích (nikoli fragmentarizovaně), v nichž je nápaditě a přitom poměrně decentně pracováno s barvou, hrou světla a stínů i hloubkou prostoru (ačkoli 3D efekt si uvědomíte spíše díky výstřiku do kamery). Ovšem tuctovým příběhem a strojenými větami, které hrdina s tváří mladého Dennise Hoppera (ovšem bez jeho charismatu a živočišnosti) pronáší, nemá Love k pornoprodukci daleko. Neochota vést jasnou dělicí čáru mezi láskou a sexem není moc efektivní, pokud jinou než tělesnou podobu lásky příliš neberete v potaz. Podstatná část vztahu Murphyho a Elektry je rekapitulována prostřednictvím strkání jistých objektů do jistých otvorů, na což je sice zásluhou hezkých těl mladých herců pěkný pohled, ale uniká mi, co jiného než vzrušení si z toho má divák odnést (ale rád si to nechám vysvětlit od toho, kdo Noého záměrům rozumí lépe). Chápu, že fyzické pojetí lásky odpovídá skutečnosti, že protagonista je sebestředný čurák, který ničím jiným než vlastním čurákem moc nepřemýšlí (má ovšem dobrý filmový vkus, jak dokládají plakáty z filmů jako M, Taxikář nebo Zrození národa, mezi které jako kdyby se režisér chtěl se svým dílem zařadit). Noé se ale neumí rozhodnout, zda kvůli tomu Murphyho odsuzovat (čemuž odpovídají vnitřní monology, odhalující, jak velký čurák ve skutečnosti je), nebo s ním soucítit - stesk za láskou v podobě, v jaké na ni Murphy vzpomíná, není po většinu filmu nijak relativizován (nemluvě o autobiografických rysech postavy nebo jeho pojmenování syna jménem Gaspar). Teprve v poslední třetině neúměrně dlouhého filmu se mění způsob, jakým jsou intenzivní sexuální sblížení rámována. Už ne jako aktivita krásná a příjemná, ale temná, vysilující a vyprázdněná. Tedy podobně jako ve Studu. Vzhledem k tomu, že tyto temnější scény se chronologicky odehrály před těmi příjemnějšími, jsme vedeni k přehodnocení i dříve viděného. Vyvstává otázka, zda Murphy nebyl po celou dobu, co jsme jej sledovali, nikoli muž bezhlavě zamilovaný, nýbrž prostě závislý na sexu. Ambivalentní závěr, značící možná propad do pekla vlastních vášní, možná upřímně míněný soucit s Murphyho příliš pozdním (jako v každém melodramatu) procitnutím, však v kontextu mnoha předcházejících minut nevnímám jako podnětnou výzvu směrem k divákovi, ale pouze jako poslední projev tvůrčí bezradnosti, kterak natočit smysluplný film, který by s divákem komunikoval téměř výhradně pomocí erotických scén. Jiní tvůrci, například Nagisa Óšima v Koridě lásky, dokázali předložit funkční řešení. Gaspar Noé jenom dvě hodiny zkouší možné způsoby a zuřivě si při tom honí ego. Chvílemi podmanivě, povětšinou nezajímavě. 50% (11.09.2015)

Love Gaspara Noého nie je žiadna kontroverzia. Sexuálne scény zobrazuje ako súčasť vzťahov so všetkým, čo k nim patrí a je v nich dôležité. Ale taktiež nie je žiadnou filmovou udalosťou. Pretože na rozdiel od Života Adéle, ktorá stojí na podobných princípoch, nevie Love vykresliť autentické ľudské okamihy. Noé je vizuálny filmár, zvykne rozprávať obrazom a postavy pozorovať z diaľky, v kontexte zasadenia do farieb a nálady prostredia. Nie je ale na pytvanie sa v ich pocitoch zblízka. A Love tým v mojich očiach trpí. Musí si pomáhať zatmievačkovým strihaním v rozhovoroch dvoch ľudí, ktoré to nepotrebujú (ale vypadá to cool a zvýražnuje to Noého filmársku kreativitu, žejo). Milostné "porno" scény sprevádza fantasticky zvolená hudba, ktorá z nich ale kradne věskerú autenticitu a živočíšnosť. A chronologicky narušená mozaika udalostí znemožňuje plynulú analýzu vývoja vzťahu, o ktorom to celé má byť. Na tri hviezdy u mňa film vytiahlo posledné dejstvo, zamerané iba na jedného z protagonistov a jeho schýzu. Noé sa tu po dvoch hodinách konečne dostáva k jeho milovanej filozofii. K prepojeniu existenciálnych motívov príbehu (láská, dieťa, smrť, samota a prázdno). Ako celok ale film vyznieva čoby vyprázdnená pseudoartová póza. Emocionálnym a artovo príťažlivým kúskom mohol byť v poňatí Xaviera Dolana. (16.09.2015)