Prach

Pokus mladého režiséra natočit artový snímek. Jsem příznivcem nové vlny, mám ráda artové filmy a nikterak mi nevadí pomalé tempo vyprávění. Ale to podstatné nesmí chybět - totiž to nitro. Do filmu tvůrci dokáží vložit jen to, co mají sami v sobě. Obsazení neokoukaných tváří vidím jako plus, ale úsporné dialogy musí správně vyznít a tady už trochu narážím na prázdnotu místo avizované niternosti. Situaci mohu zažít, leč to samo o sobě ještě není záruka, že jí dokážu přetlumočit, sdělit, vykreslit na velké plátno. Rozhodně nechci být jenom kritická, jako debut vyznívá Prach nadějně, další snímky Víta Zapletala si nenechám ujít. (18.05.2018)

Mrzí mě, že jsem dala tak nízké hodnocení. Mrzí mě to, protože to možná není fér vůči tvůrcům, kteří projevili spoustu úsilí, aby film vůbec vznikl. Měl to pro mě být zlatý hřeb letošní LFŠ, poslední snímek před odjezdem z festivalu, který jsem si moc přála vidět. A ačkoliv jsem se sama ocitla v podobné životní situaci jako hlavní hrdinové, místo pochopení, porozumění a ztotožnění se s postavami přišlo absolutní minutí. Divácké utrpení navíc umocnilo špatné ozvučení (v některých momentech nebylo vůbec rozumět, co říkají jednotlivé postavy), zdlouhavé záběry kamery na předměty uvnitř domku (...jako nucené prohlížení fotografií v albu...) či zbytečně dlouhá délka filmu (vzhledem k tomu, co se za hodinu a půl ve filmu "stane"). (02.08.2015)

Naprosto příšerné. Možná to mělo nějakou myšlenku a pointu, ale to se asi nedozvím, jelikož jsem po půl hodině odešla z kina (a nebyla jsem sama). Naprosto nepřesvědčivé herecké výkony, nebýt anglických titulků, tak ani nevím, o čem se baví, jelikož ozvučení filmu bylo na pytel a dlouhé nic neříkající záběry bez děje jenom natahovaly film do neúnosných délek. (02.08.2015)

Tento film mě totálně minul. Krásná výtvarná kamera sice měla něco do sebe, jinak to ale byl děs a nuda. Žádná pointa, jenom ubulené zírání do prázdna a do přírody za zvuku cvrčků a osiky. Postav bylo zbytečně mnoho, a tak jejich charaktery nebyly příliš propracované a při interakci působily velmi mělce. Dialog mezi nimi navíc často úplně chyběl a když už se výjimečně dostavil, působil zcela nuceně a prostoduše. Z této rétoriky, která byla rozličnou přírodní výplní nastavena na nesnesitelných devadesát minut, jsem málem umřel nudou ještě dříve než chorý otec na plátně. 2/10 [KVIFF 2015] (10.07.2015)

Konečně jeden povedený domácí případ filmového minimalismu. Film, kde jen sledujeme počínání postav v těžké životní situaci, přičemž se neočekává žádné vytahování kostlivců ze skříně a jiná „dramata“. Film, u kterého můžeme v klidu přemýšlet i o vlastních rodinných vztazích a vztahu ke světu obecně. Z těch neokoukaných herců a neherců mi přišla nejpřirozenější Hana Jagošová. Čtyři hvězdičky proto, že autor vše komponuje natolik pečlivě, až to nakonec působí přece jen trochu uměle. (18.05.2018)