Solino

Krásný film, který je především o komplikovaném vztahu mezi bratry. První část filmu byla klasický italský film z padesátých let, chyběla tam už jenom Sophia Loren. Celkově mě film překvapil hlavně tím, že všechny Akinovy filmy, co jsem dosud viděl, a bylo jich dost, byly o turcích. A tady najednou Itálie. Škoda jen, že všichni italové mluvili německy, italština je hezký jazyk. (08.10.2009)

za mna je to takych 3, 5....bavila som sa dobre, dost casto mi film pripomenul nieco, co som uz kdesi videla, vedla uz zmienovaneho bia raj este neviem preco tuto taliansku komedy: http://www.csfd.cz/film/89498-vejce-na-tvrdo/ inak pribeh skvelo rozohraty, karty vopred rozdane, troska ma to jednoznacne vymedzenie uloh - grazel, ten-co-sa-obetuje, trpitelka - rozculovalo, preto nejdem s hodnotenim vyssie. (02.11.2011)

Italská rodina se přestěhuje za prací do Německa. Sledujeme dospívání dvou bratrů, kdy je ten starší trochu výlupek a flákač, kdežto ten mladší správnej dobrák. A i když je mladší díky staršímu občas v průšvihu, přesto spolu celkem fungují. Tedy až do chvíle, kdy onemocní jejich matka a chce se vrátit zpět domů do Itálie. Otec s ní nejede (žije svou restaurací a jaksi ehm... zahýbá), starší syn nemá zájem, takže to zbyde na našem nejmladším dobrákovi. Ten, jakmile zvedne kotvy a odjede do itálie, přijde o svůj životní sen (cenu za jeho amatérský film mu vyfoukne bratr) i o svoji přítelkyni (taky zapracoval bratr). Kašle tedy na návrat zpět do Německa a zůstává v Itálii... / Vztahový film, ale díky hodnocení jsem čekal něco mnohem lepšího. Koukat se na to dá, ale zázrak se nekoná. (07.02.2018)

SOLINO je hodně italský film, i když režisér ani herci s Itálií nemají nic společného. Odvíjí se od situace v Itálii v 50. letech, kdy byla v zemi vysoká nezaměstnanost a spousta Italů z jižních oblastí země odjížděla pracovat do německých dolů.v naději, že zabezpečí sebe i svou rodinu. Osudy jedné takové rodiny vykresluje právě tento film. Děj se soustředí na sourozence Gigiho a Giancarla, kteří spolu soupeří o uznání v rodině i společnosti. Je to hodně upřímné, hořkosladké a s dojímavým koncem. Také vidím silný vliv italských režisérů, zejména Tornatorreho. I když právě tento režisér není vyjmenován v poděkování režiséra za to, že ho inspirovali, asi by film natočil hodně podobně. Je zajímavé, že život na italském jihu se od těch dob příliš nezměnil. Stále je zde vysoká nezaměstnanost a když přijdete v odpoledních hodinách na náměstí jakéhokoliv mětečka v Puglii (zde se vlastně film odehrává), asi narazíte na spoustu židliček a lavičky s důchodci, kteří něco popíjejí, kouří, vypráví si nebo hrají třeba šachy. Mnozí z nich si prošli německými firmami, někteří si vydělali na svůj krámek nebo alespoň domek a dokonce jsou členy klubů, které vzpomínají na život v Německu. Film se mi velmi líbil. Jedinou výhradu bych měl k tomu, že je téměř celý v němčině, což mě v dialozích docela rušilo. Takový film by měl respektovat děj v tom, že Italové mezi sebou hovoří italsky a Němci německy a řešit to titulky. Poctivých 90% (15.03.2020)