Hlavními hrdiny sedmidílného seriálu jsou fotbaloví srdcaři ze dvou fotbalových klubů vesnické ligy a jejich ne vždy stejně nadšené partnerky. Série začíná vyhlášením přátelského zápasu, kdy FK Svojetice vyzývají tabulkově slabší FK Středokluky. Svou strategii totiž svérázný trenér Svojetic opírá o sebevědomí mužstva, které hodlá pozvednout díky utkání se snadným soupeřem z tzv. pralesní ligy. Série končí závěrečnou odvetou. Mezi tím ale poznáváme hlavní hrdiny, jejich rodiny, strasti a slasti jejich venkovského a fotbalového života, sportovních a někdy i partnerských klání.
„S námětem na dokumentární komedii o okresním fotbalu přišel režisér Juraj Šajmovič. Bydlí ve vesnici za Prahou, a ač sám fotbal nehraje, místní fotbalisté ho zjevně zaujali," říká dramaturgyně seriálu Věra Krincvajová. A k samotné podstatě žánru dokumentární komedie dodává: „Docusoap, z nějž vychází, je založen na dokumentárním sběru informací a materiálu z určitého prostředí, ale zpracováním se blíží spíš hranému seriálu, původně tedy soap opeře, jak název napovídá. Filmaři sledují autentické postavy a jejich vzájemné vztahy, a tak vzniká možnost proniknout do daného unikátního prostředí a poznat je zblízka. U dokumentární komedie jde o totéž, ale témata jsou spíš odlehčená, vtipná, v ideálním případě komická."
Režisér a autor námětu Juraj Šajmovič měl již před začátkem natáčení vybraná mužstva, s nimiž chtěl příběh vyprávět, a to ze Svojetic a Středokluk. S jednotlivými hráči a jejich rodinami se pak v přípravné fázi scházel společně s dramaturgyní, scenáristkami i kreativní producentkou. Někteří byli od počátku pro natáčení zapálení, jiní si svou účast v průběhu práce rozmysleli. Hlavní aktéři z obou vesnic byli ale podle slov producentky Martiny Šantavé víceméně jasní od prvních kontaktů: „Naši hrdinové se na natáčení těšili a s kamerou neměli vesměs žádný problém. Štáb s nimi trávil hodně času v průběhu několika měsíců, takže postupně se pro ně stala přítomnost kamery téměř přirozenou záležitostí. Trenér svojetického mužstva dokonce pana režiséra natolik okouzlil, že si ho následně obsadil i do menší role ve svém celovečerním hraném filmu. Snad mi Juraj Šajmovič nevyčte, že to prozrazuji... A cíl našeho seriálu? Seriál není primárně jen o fotbale, ale je i jakousi sociologickou sondou do životního koloritu na české vesnici. Přála bych si proto, aby se líbil nejen fanouškům fotbalu, ale i jejich partnerkám, protože naši fotbaloví hrdinové prožívají intenzivní vztahy nejen na hřišti, ale právě i doma se svými manželkami, přítelkyněmi, milenkami..."(Česká televize)
Widlicka4
Po celovečerním televizním filmu Kožené slunce a seriálu (později doplněném o pilotní film) Okresní přebor je zde třetí odlišný pokus o zachycení prostředí českého pralesního fotbalu. Teoreticky by docusoap měl mít výhodu v tom, že nepotřebuje scénář, protože zachycuje autentickou realitu, samozřejmě více či méně nasměrovanou režisérem, ale přeci jen autentickou realitu. Problém je, že Kdo neskáče ve skutečnosti tuto realitu až tak nezachycuje. Jak v posledním díle zazní, je to experiment - prostě byly vybrány dva týmy, kterým se zrovna nedaří, a tak si domluví dva přáteláky doma-venku, které rámují celý seriál. A v tom je první zásadní problém: i pralesní liga se hraje na sezóny... Jako fotbalového fanouška mě opravdu vůbec nezajímá, jak dopadl vzájemný přátelák obou týmů, mnohem víc mě zajímá, jestli se Svojetice zachránily, nebo také spadly. Což nevím, protože přestože sledujeme týmy víceméně po celou sezonu, o jejich postavení v tabulce se nic nedozvíme. Možná to tedy chtělo si vybrat jen jeden tým a provést nás jeho sezonou od začátku do konce. Druhým problémem je to, že o fotbal v seriálu vlastně až tak moc nejde. Zatímco jak Kožené slunce, tak Okresní přebor se snažily na okresní fotbal podívat i z makro-úrovně, tj. klubu (otázka sponzorů, podplácení, přestupů apod.), Kdo neskáče se drží na mikro-úrovni a s každým dalším dílem se více a více mění v dokument o životě na venkově v podání několika málo hlavních hrdinů - u brankáře Středokluk už spíše než o fotbal jde o narození dcery, u jiného hráče sledujeme snahu řešit problémy v manželství návštěvou divadla, u trenéra Svojetic sledujeme ženy a hudbu apod. S tím pak souvisí i třetí problém, že evidentně většina hráčů obou týmů na natáčení neměla až takový zájem, takže se dokument soustředí jen na pár vyvolených a trochu to pak vyvolává dojem, že kapitán Svojetic a brankář Středokluk jsou takoví naši pralesní Lionel Messi a Petr Čech. A těch v českém pralese opravdu tolik neběhá... Takže ve výsledku nadějná myšlenka s trochu horším zpracováním, navíc možná zbytečně protahovaným na sedm dílů. Naštěstí všichni portrétovaní jsou docela sympaťáci a ani komentář v podání Vojtěcha Bernatského není až takový trapas. Na Kožené slunce ani Okresní přebor to ovšem nemá ani náhodou - takže slabé tři hvězdičky.(19.2.2015)
Warlukyn
Vypadá to, že lidé co doposud postovaly komenty pod tento seriál, absolutně nemaj šajnu o fotbalu nižší úŕovně a o lidech, co nežijou jenom v hlavnim centru větších měst...je mi Vás líto a jak řikám, né kvůli hodnocení, ale kvůli těm sračkám co sem postujete hlavně Wrr (nakonec je z toho konspirační teorie o tom, jestli to všechno neni nahrané :DD)(12.1.2015)
Marze
První díl dokumentární série dokládá, že i báječný nápad může skončit polovičatě, pokud se musí spoléhat na realitu, která vypadá zblízka barvitěji nežli na obrazovce. Zvláště když místo profesionálních herců, kteří umějí ztvárnit vyhraněné „týpky“, se amatéři přivykající postupně blízkosti kamery do vlastních „rolí“ zbytečně stylizují. Je to milé, ale stereotypní, než dokument všechny představí. Od svérázného svojetického trenéra po rodinnou sestavu kapitána tamního mužstva, ovšem také jejich družky, manželky, rodiče, děti, domácnosti. Než vůbec dojde na fotbal, střídají se mluvící hlavy sdělující opakovaně skoro totéž – Radši bych, kdyby se držel víc doma, ale zase mohl mít i horší koníčky než fotbal. Navíc se přidává domácí kletba prvních dílů, které nezačínají zásadní událostí, nýbrž ji krok za krokem připravují. V daném případě se chystá hospodská sešlost, tedy prase, transparent, kapela; dámy se malují, pánové ladí u piva strategii zítřejšího zápasu, účastníci venkovské zábavy rozpačitě předstírají, že kameru nevidí. Má to příjemný kolorit, ale pouze z něj se humor nezrodí; to je důvod, proč byl Okresní přebor zábavnější než skutečnost. Příští epizody se třeba víc „odbrzdí“, ale moc to nepomůže, jestliže si ponechají nejzbytečnější zátěž, totiž průvodní „sporťácký“ komentář spojující řečnické otázky s obnošenými pravdami o fotbalovém srdci. Silně připomíná bezobsažné řečnění, když při sportovním přenosu vypukne reklamní přestávka.(16.6.2020)
Olík
„Vesnický“ fotbal je hluboká studnice nekorektních vtipů, bizardních příhod a specifických postaviček…..věřte mi, pohybuji kolem něho už několik dekád. Takže na první dobrou látka, mající hodnotu soli. To by jste však museli vycvičit nějakou ruskou agentskou mouchu, kamerku já připevnit na tělo a ona šup na strop. Ještě je jedna možnost, zaplatit si reálné herce a poprosit o scénář Petra Kolečka, ale tahle to celé působí věrohodné asi jako klokanice se slůnětem v kapse. Aktéři nepřirození (to není výtka k nim, tak bych se nechoval jako obyčejně, kdyby se přede mne postavil nějakej Pražák s kamerou), scény jako dopředu naučené…..celé umělé a svým způsobem falešné. Z celého projektu je cítit snaha povozit se na vlně Okresního přeboru….autenticita ovšem stojí v postavení mimo hru.(5.12.2018)
PoprockCZ
Seriál jsem prolítla jen tak zběžně, kvůli táhlému tempu. Možná je to i tím, že na vesnici vyrůstám a "vesnický" fotbal pro mě není nic nového. Je to určitě fajn dokumentace pro účastníky seriálu a místní obyvatele tamějších vesnic, ale pro nezávislého pozotovatele je to o ničem, záživné asi jako sledování údržby zahrady mého souseda, který se do toho po práci vrhne. Zajímavější by bylo sledovat osudy klubu, kde se fotbal sice hraje jako hobby, ale hráči mají například možnost si (díky natáčení) zahrát s klubem alespoň 1. třídy a sami už hrají trochu výš.(4.2.2017)