Manželé a manželky

Zapracováním oněch pro dokumenty typických mluvících hlav a nediegetického vypravěče do příběhu Allen dokázal zrychlit a zpřehlednit vyprávění, ale také se mohl naplno ponořit do hlav svých hrdinů a poskytnout tak komplexní pohled na životy dvou "obyčejných" párů ve středním věku. Postup, který bych jinde považoval za nefunkční berličku, zde bezchybně slouží příběhu. Výborně dopadlo i pro mě nezvyklé obsazení - Sydney Pollack je stejně dobrým hercem jako režisérem, z Judy Davis znechucení přímo čiší a Liam Neeson s Juliette Lewis mě zaujmou vždy a všem. Opravdu působivá studie rozkladu a vývoje vztahů v podání člověka nejpovolnějšího. (10.04.2012)

Další z řady Allenových snímků, který se zabývá mezilidskými vztahy. Allen má zvláštní kouzlo v tom, že dokáže divákovi servírovat jedno životní moudro za druhým a vy se velmi často dostanete do bodu, kdy s ním prostě musíte souhlasit. Velmi chválím vyprávěcí prostředky, režisér prokládá příběh výpověďmi jednotlivých postav a divák má tak možnost pochopit motivy jejich jednání více do hloubky. Hodnocení snižuji za to, že u Allena v příbězích neustále postrádám "něco", co by v ději znamenalo jakýsi zlom. Osobně mám pocit, že až si na tento film třeba za rok vzpomenu, nebudu schopna ´děj dopodrobna popsat, protože mi zde chybí nějaký milník, kterého bych se chytila. (08.12.2011)

Manželé a manželky jsou sarkastickou dychtivostí amerického intelektuálního klauna. Bergmanovské podhoubí ve směsi klaunovy intimní zkušenosti je podáváno po lžičkách klaunových kapek nezdvořilých hrátek ironického škádlení, určené ke koketování Érota s intelektuálně civilizační potřebou newyorského hemžení živůtku. Polodokumentární sametový kabátek dává širší pole působnosti flirtování a nezbednosti poskakujícího klauna, ješitně brání své soukromé nitro a pak nezdvořile útočí a za tichého cinkotu rolniček se pochechtává a jihne. Éros je mocným vládcem lidské podstaty, stereotypy a nešvary manželství jsou proplétány, pokoušeny, motivovány i manipulovány. Klaun tluče do bubínku, prozpěvuje si: Co je to štěstí? Průvodcem klaunovou manželskou ironií je Gabe Roth (příjemný Woody Allen), spisovatel a učitel v krizi středního věku i vlastního manželství. Kritičnost je chabou sebeobranou před osudovou přitažlivostí bláznivého temperamentu života. To si osud vychutnává svůj cynický přívlastek. Hlavní ženskou postavou je Judy Roth (zajímavá Mia Farrow), spořádaně čestná Gabeova manželka, zaměstnaná v redakci časopisu. Pokorná nevinnost ale bravurně ovládá své způsoby k dosažení cílů. Důležitou postavou je Sally Simmons (velmi zajímavá Judy Davis), náročná intelektuálka s intimní vyhaslostí. Přesto je ten náhlý konec nitru tak rozervávající. Významnou postavou je Jack Simmons (zajímavý a sám slavný filmový režisér Sydney Pollack), Judyin manžel, spolu s ní nejbližší přátelé Rothových. Éros vyžaduje uspokojení nutných potřeb a bezprostřední, byť dosti prostoduché, mládí je osvěžujícím elixírem života. Klaun si zlomyslně pohrává. Výraznou postavou filmu je Rain (příjemná Juliette Lewis), mladá a literárně nadaná studentka. Erotická smyslnost si dopřává svou nadvládu nad mužským chtíčem. K výraznějším postavám patří také Michael Gates (zajímavý Liam Neeson), Judyin kolega z redakce i idealistický snílek o touze, lásce a manželství. Proto může být jen lapen. Z dalších rolí: rozkošně bezelstné Jackovo osvěžení života a nová míza Sam (Lysette Anthony), první Jackova tělesná terapie Shawn Grainger (Cristi Conaway), z počátku schůzky se Sally rozpačitější Paul (Timothy Jerome), svérázný a chronicky žárlivý Rainin psychoanalytik Richard (Ron Rifkin), Raininy vřelí rodiče (Blythe Danner a Brian McConnachie), Judyin první manžel (Benno Schmidt), či hlas dokumentárního vůdce a tazatele (kostymér Jeffrey Kurland). Manželé a manželky nejsou vážným kalibrem tklivého newyorského klauna, jsou jeho sarkastickým tancem a intelektuální nezbedností. Příjemně osvěžující ironie oblíbené klaunovy úvahy. (30.10.2020)

Mohla to být jen další tuctová allenovka - vztahovka několika párů z New Yorku, ale díky vychladlému vztahu s Farrow nabírá film dalších významů a konotací. Vřele doporučuji podívat se na film až po dokumentu Allen vs Farrow, protože až potom divák konečně zjistí, že celý film je vlastně samoreflexe jednoho životního stádia režiséra. Bez tohoto kontextu je to "jen" civilní a velice přesné drama. Až budu mít krizi středného věku, věřím, že tam dám pětikvalt. (25.01.2022)

Mám rád Woodyho Allena a jeho nezaměnitelný humor, kterým koření svoje vztahové analýzy. Tentokrát si vzal pod drobnohled manželské problémy a upustil od intelektuálních narážek (kterými byl zahrnut například Manhattan). Také humoru tu najdeme poskrovnu, ale o to víc působí film dospěleji (je to logické i k režisérově věku). Dokumentaristicky laděný snímek má proto mnohé co říct a záleží jen na divácích, co si z něj odnesou. 9/10 (20.03.2009)