Kabinet voskových figur

Skvělá kamera, krásné expresionisticky pokřivené kulisy, pěkné kostýmy, dobří herci ... kámenem úrazu jsou bohužel příběhy. První z nich o Harunu al-Raschidovi je z nich nejdelší, nejnudnější a nejroztahanější. Má 45 minut, tedy více než ty zbylé dva dohromady a je z nich rozhodně nejslabší. Druhý o Ivanovi Hrozném se už povedl více. Má ponurou atmosféru a skvělého Veidta, ale i tak si myslím, že by neškodilo mu trochu ubrat délku. No a poslední surrealistický s Jackem Ripperem byl asi nejlepší. Z velké části proto, že měl jen pět minut. (26.07.2011)

Příběh al Rashida mi přijde moc vyumělkovaný. Zato ten o Ivanu Hrozném je 100% expresionistický. Poslední minipříběh, do kterého se vžije sám autor, je pak skvělou tečkou, docela vizuální bašta. Vymyšlený příběh se v něm zhmotní ve voskové figuríně, která na dřímajícího pisálka zaútočí ve snu. Překvapil mě happyend, čekal jsem něco stísněnějšího, co by víc korespondovalo s ponurou atmosférou, kterou tehdy oplýval německý film. Jinak bych ještě podotknul, že ve filmu hrají herecká esa Německa své doby - Emil Jannings (al Raschid) a Conrd Veidt (Hrozný). (19.05.2009)

Asi nejslabší verze voskových figurín. Vím že to je hodně staré ale i tak film mě moc nezaujal a přišel mi celkem dost utahaný i na tu hodinu. Nicméně film má výborné filtry které dodávají filmu šťávu, a některé scény jsou nezapomenutelné. Ale bohužel je to málo k nadprůměrnému hodnocení, takhle dávám jen 3*. A na tuhle verzi asi rychle zapomenu a neustále budu mít v srdci verzi s Pricem, která je zatím nejlepší. (23.11.2013)

Velmi zábavný povídkový film v expresionistických kulisách. První příběh chlípného kalify Harúna al-Rašída (no, chlípného - kdo by nechtěl mít 365 žen na rok, protože nenávidí stereotyp?) je rozpustilou vyprávěnkou hodnou zábavné divadelní hry. Bodově mi ji ovšem sráží velmi ošklivá pekařova žena, údajně "nejkrásnější žena Bagdádu", a přepálená stopáž - příběh zabírá více než polovinu filmu, a to na úkor temnějších povídek. Musím proto dát jen tři (a půl) hvězdy. Příběh druhý - o šíleném carovi Ivanu Hroznému - je už řádně temný a září v něm Conrad Veidt, který po somnabulovi Cesarovi vystřihl další skvělé "monstrum", tentokrát ukrutného cara. Hrůzná hostina, kdy Ivan diriguje zábavu, zatímco nevěstin otec leží opodál s šípem v břiše, stojí za to. Proč ale potom nemohl fiknout nevěstu, když chtěl? Proč se to v těchto starších filmech padouchům nikdy nepodaří? To mě mrzí a ubírám jinak skvělému příběhu půlhvězdu. Třetí povídka je nejkratší (cca pět minut), nejpropojenější s vypravěčem, který v ní sám vystupuje, a nejefektnější, co se expresionistických postupů týká. Skvělý zážitek kterému lze vytknout zbytečně krátkou délku a s tím související malou využitelnost jinak skvělého Wernera Krausse alias Jacka rozparovače (nebo Spring-heeled Jacka? Zdaleka nejde o tutéž osobu, verze filmu, kterou jsem viděl, si s tím však starosti nedělá. Kdo by měl jasno, nechť se mi ozve). Čili taky čtyři a půl. Následně stačí aritmetický součet a je jasné, že toto příjemné překvapení si silné čtyři hvězdy beze zbytku zaslouží. (10.02.2013)

Třípovídková přehlídka kulis a kostýmů, která se ani trochu nepřibližuje velkým expresionistickým filmům své doby, přičemž zaostává především v atmosféře, kterou Kabinet voskových figurín prakticky nemá. Celkem nedávno jsem viděl o dva roky staršího Dr. Mabuse od Fritze Langa, který je i technicky mnohem, mnohem dál. Doporučím pozorně sledovat poslední tři záběry, ty jsou moc fajn. :-) (05.06.2013)